Muzikál Cikáni jdou do nebe: Na vlnách emocí
Když píšu tato slova, je to už skoro den, co jsem viděla předpremiéru představení Cikáni jdou do nebe v Divadle Bez zábradlí , ale pořád mi ještě v hlavě zní melodie z představení a honí se mi tam i řada otázek. Patřím totiž mezi jedince, kteří se cítí jistě a bezpečně, pokud mají věci pečlivě naplánované – tedy ví, co je čeká, a nemusí improvizovat. Tím pádem naprostý opak postav z tohoto představení. Celková myšlenka na mě proto působí o to silněji, když si uvědomím, že existují lidé, jejichž mentalita je mi tak vzdálená, že už to vlastně ani víc není možné. Jejich příběh o svobodě, vášni a lásce se mi doslova jeví jako zjevení. Od první minuty jsem se nechala naprosto pohltit dějem a měla pocit, že sleduji něco, čemu vlastně tak úplně nerozumím, ale neskutečně mě to fascinuje. Na dvě hodiny jsem se ocitla v úplně jiném světě a mohla být svědkem příběhu zloděje koní Zobara, jehož život je osudově spjatý s krásnou a tajemnou Radou. Jsme svědky života jejich táborů a můžeme obdiv
