7 statečných

  Kdo by neznal knižní Matildu (v české verzi též Matyldu ) Roalda Dahla, která se později dočkala nejen filmové podoby, ale především té muzikálové. Ta měla premiéru v roce 2010, ale později též na Broadwayi i v dalších zemích. A nyní byl tento muzikál Tima Minchina (hudba a texty) a Dennise Kellyho (scénář) uveden i v Čechách, a to konkrétně na prknech Městského divadla Brno. Premiéru, která proběhla 21. ledna 2023, jsme sice nestihli, ale již týden nato se část naší party do Brna vypravila a toto představení, jehož režie i českého překladu, se ujal Petr Gazdík, nutně musela vidět. 😊

Musím přiznat, že když jsme s kamarádkou začaly plánovat cestu do Vídně (coby levnější alternativu Londýna s bonusem v podobě vánočních trhů), návštěva tohoto muzikálu v divadle Ronacher nebyla můj nápad. Popravdě si ani nepamatuji, kdy jsem animovaného Disney Zvoníka od Matky Boží (z roku 1996) vlastně viděla a jestli vůbec. Navíc v roce 2019 jsem v rámci návštěvy Milána zhlédla francouzský muzikál Notre Dame (1998), což je zase úplně jiné dílo, ale se stejným příběhem, a tak jsem se bála, že se mi to všechno v hlavě zamotá dohromady a budu tam mít pořádný guláš, co je co. Protože ale žádný ze Statečných muzikálovců ještě nikdy neodmítl návštěvu divadla, samozřejmě jsem do toho šla i tak, jen zkrátka s obavami.

Matka, mamka, mamina - to jsou nejčastější oslovení, ovšem dokážete si představit, jaká úskalí se za tím skrývají? Jak těžký je život matky, co všechno musí obětovat a čeho se musí vzdát? Nebojte, není to jenom hrůza a děs, ale i láska, strach a snaha, aby bylo vše perfektní. Bohužel čas plyne rychle a z malého miminka se rázem stane dospělý člověk, proto nikam nepospíchejte. Užijte si tyto krásné a vzácné okamžiky, a pokud si toto období přece jen už nepamatujete a chcete si je připomenout nebo se podívat, co vás jednou čeká, tak právě představení Maminy v Divadle Lucie Bílé je tou pravou volbou. 

  Musím se přiznat, že jsem moravskou legendu o Devíti křížích vyprávějící o tragédii, při které byli zavražděni svatebčané odmítnutým nápadníkem nevěsty, vůbec neznala. Do Brna jenom výjimečně cestuji autem, a pokud k tomu někdy došlo, tak dálnici D1, která vede poblíž místa, kde se měly tyto události odehrát, jsem se vždy snažila raději vyhnout. 😊

   Jak už jsem tu někdy zmiňovala, hitmuzikály nejsou zrovna mým šálkem kávy. Proto jsem vždy mile překvapena, když narazím na nějaký, který se mi líbí. Na doporučení ostatních jsem dala šanci hitmuzikálu Biograf Láska , složeného z písní Hany Zagorové. Již při první písni mi bylo jasné, že tohle rozhodně nebyly vyhozené peníze. Úvodní (a také závěrečné) číslo Je naprosto nezbytné mě naladilo na popovou náladu a přesvědčilo mě, že dnes se budu bavit.

„Dnes poplivou snad i popel tvůj, zítra na oltáři stůj…“ Přejeme si zázraky, ale zároveň z nich máme strach. Kdo je jeden den hrdinou, stává se v těžkých chvílích v očích veřejnosti zločincem a později je opět očištěn a leckdy veleben a chválen za ta stejná slova, která ho dovedla na smrt. Taková ironie není bohužel našemu světu cizí – a to ani dnes, ani v průběhu staletí, již dávno uplynulých. Často bývá spojená s církví, ostatně to je případ i Johanky z Arku či Panny Orleánské, která je patronkou Francie a roku 1920 byla prohlášena za svatou… ačkoliv její život skončil upálením za kacířství. 

V listopadu roku 2022 jsem podnikla jednu ze svých cest za muzikály, ale tentokrát mě čekala oproti jiným podobným výletům zastávka navíc – v Pardubicích. Jednalo se o můj první delší výlet do tohoto města, ale především první návštěvu Východočeského divadla Pardubice. Cílem byl muzikál Stephena Schwartze (hudba a texty písní) a Josepha Steina (libreto) – Pekařova žena , jehož existenci jsem na internetu zaznamenala teprve nedávno, a od okamžiku, co jsem si poprvé přečetla synopsi a pustila ukázku, jsem věděla, že toto představení zkrátka musím vidět. Moje rozhodování podpořil i fakt, že se režie ujal Petr Gazdík (jenž má na svědomí celou řadu skvělých muzikálových představení v Městském divadle Brno), ale také to, že je děj muzikálu inspirován stejnojmenným filmem Marcela Pagnola, jehož knihy, popisující příběhy z dětství v Provence, mám velmi ráda.

  Taky si občas říkáte, že stresu bylo dost? Chcete hodit špatné zprávy za hlavu, totálně vypnout a jednoduše se jen tak pobavit? Jenže nevíte, jak na to? Ehm, já vám poradím, mám pro vás jednoduché řešení, zajít si do MdB na muzikál  Monty Python’s Spamalot.  Nevíte, co to je? Hm, jak troufalé a urážlivé, nevědět, co to je Spamalot . 😊 No dobře, něco vám povím...

Na muzikál Slunce, seno, jahody , jenž je momentálně uváděn v Hudebním divadle Karlín jako žhavá novinka, jsem vyrazila takřka bez očekávání, ale nažhavila mě naše Džejňulka, která o něm sepsala doslova oslavný článek . Tudíž jsem si řekla, že na konec týdne by bodla slušná dávka zábavy a smíchu… Její euforii jsem však nesdílela ani náznakem… Filmová trilogie Slunce, seno, „atakdále“ je v celém Česku i na Slovensku známá asi jako učivo základní školy. Již v 80. letech minulého století byla československá kinematografie z převážné části jediná, kterou bylo možné sledovat v kinech nebo televizi. Filmů ze Západu bylo jako šafránu a ty původem z ČSSR měly přísný dohled, aby se v nich neobjevilo něco „nebezpečného“ pro komunistický režim.

  Přiznám se, že s původními slovenskými muzikály jsem zatím zkušenosti vlastně vůbec neměla. Do bratislavského Divadla Nová scéna jsem se sice již několikrát vypravila, šlo ale zatím vždy o tituly zahraniční. O existenci nového muzikálu Marie Terezie #poslední milost , respektive v originále Mária Terézia  #posledná milosť,  jehož autory jsou Ľubo Horňák (hudba), Dodo Gombár (libreto a texty písní) a Marián Brezáni (texty písní), jsem sice věděla, ale s covidovým obdobím jsem o cestování za muzikály na Slovensko vlastně ani moc nepřemýšlela. Možnost vidět na podzim roku 2022 tento muzikál v rámci hostování bratislavského souboru v pražském Divadle Hybernia jsem proto nadšeně uvítala a prakticky okamžitě jsem si pořídila vstupenku.

  Propojením tří uskupení - Losers Cirque Company, 420PEOPLE a Maranatha Gospel Choir vznikla v pražském Divadle BRAVO! (dříve Branické divadlo) vskutku pozoruhodná inscenace. Akrobatický muzikál Nebesa velmi umně v rámci příběhu propojuje složky zpěvu, tance a herectví. A nutno uznat, že ačkoli je příběh docela jednoduchý, umí mnoho předat. 🙂

  I sebelepší muzikál může na papíře znít jako pořádná »s**čka« a naopak. O tom, že v případě každého představení záleží na mnoha faktorech a také na tom, jaké publikum se nakonec v hledišti sejde (jelikož sto lidí, sto chutí), už leccos víme i u nás na blogu. Zkrátka nic není zaručený trhák ani propadák a nedá se tak dopředu počítat vlastně s ničím. To řeší i muzikál Producenti, o němž jsem dosud měla jen lehké povědomí.