7 statečných

Zdravím všechny naše pravidelné čtenáře. Zima je v plném proudu a letos se po dlouhé době ukázala v celé své kráse. Dlouho jsem přemýšlel, jaké téma zvolit na psaní, až jsem si řekl: „No jasně, Sněhová královna“. Ta se aktuálně hodí, ale není to jen zimou, ale také tímto muzikálem. Jak všichni víte, muzikály jsou spíše tvořené pro starší publikum. Je to spíše vzácnost, když můžete vzít svá malá zlatíčka do divadla a hlavně taky na co, že? Právě rodina Pixových se už léta stará o tuto kategorii, za což jim moc děkuji. Nakonec - jak se říká, dětské publikum je to nejnáročnější a vytvořit něco tak hezkého umí jen málokdo.

  (Foto: DJKT) K našemu, již tradičnímu rozhovoru, patří položení 7 otázek od nás - 7 statečných. Minule jsme zpovídali Honzu Kříže, tentokrát je naším hostem jeho alternace v roli Smrti z muzikálu Elisabeth – Pavel Režný. Mladý, muzikálový talent, kterého můžeme pravidelně vídat v divadle DJKT Plzeň. Nejen, že umí skvěle zpívat a hrát, ale tento talent dokonce dokázal proměnit také v prestižní cenu Thálie (právě za roli Smrti). Jaké má Pavel Režný z této ceny pocity? Čemu se věnuje v období nouzového stavu a co je jeho snem? Na toto a mnoho dalšího se ptáme za vás. 😊

Uvedení muzikálu Aida v Hudebním divadle Karlín v roce 2012 mě nesmírně potěšilo. Do té doby jsem znala z internetu několik písní, z nichž mě většina hned zaujala, i když tvorbu britského popového zpěváka Eltona Johna jsem v nich nijak nepoznávala. Rovněž k dalším jeho muzikálům ( Lví král, Billy Elliot ) jsem se dostala až o několik let později. Aidu jsem však znala z operní podoby od Giuseppe Verdiho z roku 1871, z níž ta muzikálová vycházela.

Láska je Bůh a Bůh je láska, láska zázraky vykoná, ta láska a blíženci blázní... Milostné otázky se v muzikálech řeší dost často, a tak jsme si dovolili pro Vás přichystat menší valentýnský dáreček, ať už máte s kým slavit, nebo zkrátka jen fandíte romantice a milujete divadlo - tak jako my 😊.

  Fantom opery je jedním z nejúspěšnějších muzikálů na světě a troufám si říci, že dokonce i někdo jinak zcela nepolíbený kouzlem divadla toto dílo bude znát. Příběh nadané dívky a tajemného muže s maskou již v podstatě zlidověl. V roce 2014 jsme se dočkali české verze muzikálu nabité hvězdným obsazením, a to v pražské Goja Music Hall. Musím říci, že to bylo nádherné „fantomovské období“, proto jsem velice smutnila, když se v prosinci 2016 odehrála derniéra. Štafetu v GMH převzal rakouský muzikál Ples upírů, z něhož jsem již své dojmy sepsala , nu a v roce 2018 se nám příběh Anděla hudby vrátil v novém uvedení, což ale ve finále nebyla taková výhra, jak by se mohlo zdát. Ano, začínám znít jako kolovrátek, ale časový odstup a jiné uvedení dělá opravdu mnoho.

  Zpívání v dešti jsem poprvé viděla v jeho filmové podobě (z roku 1952), když mi bylo asi deset let. Jedná se o oblíbený muzikál mých rodičů a dalo se tudíž očekávat, že budu jejich nadšení sdílet. V té době mě však toto dílo nijak zvlášť nezaujalo. Nemůžu říct, že by se mi vysloveně nelíbilo, ale   nezanechalo ve mně žádnou hlubší stopu a tak nějak upadlo do zapomnění. Přestože jsem jej od té doby viděla mockrát, jeho kouzlo a především fantastické taneční, stepařské i hudební výkony jsem dokázala naplno ocenit až o mnoho let později a dnes se k tomuto filmu ráda často vracím.

(Foto: Lenka Hatašová) Máme velkou radost, že naše pomyslné pozvání na rozhovor v rámci Zvídavých otázek ochotně přijal muzikálový herec a zpěvák, režisér a scénograf Jan Kříž. Dvojnásobného držitele Ceny Thálie známe nejen z muzikálů v Divadle Kalich (například Pomáda, Osmý světadíl, Voda a krev nad vodou, Robin Hood aj.), ale v Plzni ho můžeme vídat coby Smrt v muzikálu Elisabeth , zahrál si v Liberci či v Českých Budějovicích a zkušenosti má i ze zahraničí díky ztvárnění Krolocka v muzikálu Tanz der Vampire (Ples upírů) . Právě na poslední zmíněnou roli a zpěv v cizím jazyce přišla řeč, ale kromě toho jsme nakousli i to, jak je pro umělce těžké skloubit rodinu a kariéru a dokonce jsme se dozvěděli, jaká další profese by se Honzovi zamlouvala 😊. George: Pro mě jste obrovský talent a velký dříč. Vždy odvádíte svou práci na tisíc procent. Díky za to.  😊   Má dnešní otázka bude směřovat na muzikál Tanz der Vampire (Ples upírů). Měl jsem to štěstí vás v něm vidět v Berlíně a byl jse

Věčný příběh o lásce a souboji mezi krásou vnitřní a vnější - to pro mě představuje právě Cyrano . Je to má životní láska, která mě tak trochu přivedla k divadlu, a troufám si tvrdit, že už se na tom asi nic moc nezmění. Pokud jste četli i můj text na facebooku o londýnské činoherní a velmi zmodernizované verzi Cyrana (ačkoliv tím, že se tam rapovalo, to možná částečně do muzikálové sféry také zapadá), jistě víte, jak jsem se do tohoto díla zamilovala a že dávám přednost klasičtějším adaptacím před těmi, které zavání modernou. Pravda je ale taková, že po návštěvě Strašnického Divadla Solidarita alias Divadélka Radka Brzobohatého (nyní již v důsledku soudního rozhodnutí jen Divadélko Beze Jména), kde jsem zhlédla muzikálovou verzi tohoto příběhu, začínám možná trochu chápat záměr novodobých režisérů a tvůrců, kteří se snaží příběh Cyrana přiblížit dnešnímu divákovi a očistit ho od kudrlinek - tedy od všeho příliš historického a možná někdy i přemrštěného. Naopak v této muzikálové ve

  Francouzský středověk a raný novověk jsou bezesporu fascinující období. Ať se podíváme na kteroukoli část dějin od 10. až po 18. století – templářské hnutí, náboženské války, stoletou válku s Anglií, Bartolomějskou noc, vládnutí dynastií Valois, Bourbonů a Kapetovců či Velkou francouzskou revoluci a konec monarchie –, v každém období najdeme nějaký neuvěřitelný příběh, který pořádně zamíchal dějinami. Kdo se zajímá o historii, zjistí, že z mnoha větších či menších událostí se dá poskládat zajímavá skládačka a každé období, byť temné a krvavé, přineslo úžasné zvraty, kde o vývoji zásadních událostí rozhodla nepatrná maličkost. Ale v dějinách to tak už bývá – nedají se naplánovat…