Muzikál Zpívání v dešti: Hollywoodská love story zpoza mikrofonu

 

Zpívání v dešti jsem poprvé viděla v jeho filmové podobě (z roku 1952), když mi bylo asi deset let. Jedná se o oblíbený muzikál mých rodičů a dalo se tudíž očekávat, že budu jejich nadšení sdílet. V té době mě však toto dílo nijak zvlášť nezaujalo. Nemůžu říct, že by se mi vysloveně nelíbilo, ale  nezanechalo ve mně žádnou hlubší stopu a tak nějak upadlo do zapomnění. Přestože jsem jej od té doby viděla mockrát, jeho kouzlo a především fantastické taneční, stepařské i hudební výkony jsem dokázala naplno ocenit až o mnoho let později a dnes se k tomuto filmu ráda často vracím.

Jedná se o romantický příběh hvězdy němých filmů, Dona Lockwooda, a začínající herečky Kathy Seldenové v době vzniku zvukového filmu v Hollywoodu. S tím je spojená celá řada komplikací, jimž musí ústřední dvojice spolu s Donovým kamarádem, Cosmem Brownem, čelit. Podaří se jim zachránit nepovedený první zvukový film a upravit jej na muzikál? A jak si poradí s Donovou hereckou partnerkou, Linou Lamontovou, „obdařenou“ příšerným, pro zvukový film naprosto nevhodným, hlasem? Ustojí Kathy a Don intriky, kterými se Lina snaží jejich lásku zničit? Na to vše ve Zpívání v dešti najdete odpovědi. 😊

Bylo nejspíš jenom otázkou času, kdy zatoužím vidět i divadelní podobu tohoto muzikálu. A to se mi postupně v rozmezí 15 let poštěstilo hned třikrát.

Jako první jsem viděla v roce 2003 uvedení Hudebního divadla Karlín. Bylo to však v době, kdy bylo toto divadlo zasažené povodněmi a představení proto bylo přesunuto do Kongresového centra, což byla velká škoda, protože prostředí karlínského divadla by atmosféru lépe dokreslilo. Z tohoto představení mi utkvěly výkony Lumíra Olšovského (Cosmo), Terezy Duchkové (Kathy) a především Ivany Chýlkové, jejíž ztvárnění Liny bylo skutečně velmi originální a vtipné, přestože na míle vzdálené tomu filmovému.

Podruhé jsem zatoužila vidět Zpívání v dešti ve chvíli, kdy jsem zjistila, že liberecké divadlo F.X. Šaldy tento muzikál uvedlo pro mě ve velmi lákavém obsazení s Janem Křížem, Marií Křížovou a Janem Révaiem v hlavních rolích. Najít vhodný termín pro výpravu do Liberce se mi však stále nedařilo, a tak mě o to víc v roce 2013 potěšilo hostování libereckého souboru v pražském Divadle Hybernia, kdy jsem vůbec neváhala a hned si pořídila vstupenky. Celkové nadšení z tohoto představení mi kazil pouze fakt, že moje zdánlivě ideální místo v první řadě uprostřed, bylo umístěno přímo za panem dirigentem, který mě, s ohledem na dispozice tohoto divadla, o cca půl metru převyšoval a dění v úplném středu jeviště mi tak zůstalo po celou dobu utajené.😀 Asi nejvíc mě to mrzelo u ústřední písně Zpívání v dešti, z níž jsem tak kromě poslechu neměla skutečně vůbec nic. Věděla jsem proto, že toto představení musím vidět znovu, nicméně poměrně krátce po uvedení v Divadle Hybernia následovala bohužel derniéra.

V následujícím roce bylo k mé velké radosti toto představení, ve spolupráci s divadlem F.X. Šaldy, uvedeno v DK Metropol v Českých Budějovicích, kde se hraje dodnes. Obsazení hlavních rolí zůstává nezměněné, stejně tak celý tvůrčí tým v čele s režisérem Oldřichem Křížem. Bylo tedy jasné, že se do Českých Budějovic musím vypravit, což se mi nakonec v roce 2018 skutečně podařilo. Bylo to navíc v době, kdy Jan Kříž vystupoval v německém Plesu upírů a vidět jej na českém jevišti byl tak již sám o sobě malý zázrak a o to víc jsem se těšila. 😊

Nejprve musím ocenit velmi povedenou scénu, která, ač není nijak extrémně výpravná, pokaždé krásně vystihne prostředí, v němž se zrovna nacházíme. Tu skvěle dokreslují také kostýmy evokující 20. léta a stejně tak i historické kostýmy použité pro „natáčení“. Velmi pěkně a vtipně provedené jsou také filmové projekce představující ukázky z filmů, v nichž Don a Lina hrají.

Samozřejmostí u Zpívání v dešti je živá hudba. Dominantou jsou ale dokonalá hudební a hlavně taneční a stepařská čísla, která by nebyla možná bez skvělého obsazení.

Jan Kříž jako Don Lockwood naprosto přesně vystihl trochu rozmazlenou filmovou hvězdu, která nedostatkem sebevědomí rozhodně netrpí. Ve chvíli, kdy ale potká tu správnou dívku, která jej dokáže usměrnit a „vrátit na zem“, a zamiluje se do ní, stane se z něj sympatický hrdina, kterému všichni držíme palce. Velmi mile na mě působí také určitou neobratností ve chvíli, kdy je již skutečně zamilován a snaží se vyznat Kathy lásku. Vždycky jsem měla pocit, že tento typ muzikálů je Honzovi velmi blízký a vyzařují z něj tak vždy ohromná radost a nadšení.

Neméně skvělý byl také Jan Révai v roli Cosma Browna. Na rozdíl od postavy Dona se jedná o spíše komickou roli, díky čemuž si okamžitě získal sympatie publika a svým tancem a zpěvem všechny doslova okouzlil. Jeho Cosmo je nesmírně charismatický a troufám si tvrdit, že možná získal i o trošku víc pozornosti nežli jeho kolegové.

Dámské části obsazení dominuje Marie Křížová v roli Kathy Seldenové. Její Kathy je obyčejná, ovšem velmi energická mladá slečna, která si rozhodně nenechá nic líbit, a přestože Dona obdivuje, dokáže mu otevřít oči a přimět ho uvědomit si, co je skutečně důležité. Dobová móda jí navíc neskutečně sluší a v romantických scénách s Donem byla cítit ohromná chemie. To, že je Marie výborná zpěvačka, není žádným překvapením a i tentokrát nás o tom rozhodně přesvědčila.

Poslední důležitou postavou, kterou nesmím vynechat, je Lina Lamontová, jíž jsem viděla ve dvou různých obsazeních. V liberecké verzi se jako Lina představila Ivana Jirešová, v Českých Budějovicích pak Iva Hošpesová, která v této roli dočasně zastupovala Kateřinu Bohatovou. Obě dámy předvedly nesnesitelnou filmovou hvězdu s příšerným hlasem naprosto znamenitě. Pokud bych si ale měla vybrat, Lina v podání Ivany Jirešové byla možná ještě o trochu 'protivnější' a díky tomu zapamatovatelnější. 

Jak jsem již dříve zmínila, dominantou Zpívání v dešti jsou taneční a stepařská čísla. Za nejsilnější považuji ta, kdy jsou představitelé Dona a Cosma na jevišti společně, ať  už jde o  úvodní číslo, ukazující jejich začátky (Fit as Fiddle), nebo skvělý výstup u hlasového pedagoga (Moses). Jedinečné je také Good Morning, ve kterém je skvěle doplní ještě Kathy. A samozřejmě musím zmínit i ústřední Zpívání v dešti, které jsem v Českých Budějovicích mohla konečně vidět v plné parádě. 😀

Vzhledem k tomu, že se mi v době »korony« podařilo některým z těch 7 statečných, kteří se starším muzikálům usilovně brání, Zpívání v dešti přiblížit a seznámit je prozatím alespoň s filmovou verzí, věřím, že až se znovu vypravím do Českých Budějovic (a to rozhodně musím), nebudu již cestovat sama a třeba se dočkáte i nějakých dalších článků k tomuto mimořádnému představení. 😊