7 statečných

S koncem každého roku přichází ruku v ruce chuť rekapitulovat. Pravda je, že za sebou máme tentokrát opravdu netradiční rok 2020 – asi málokdo na něj bude vzpomínat v dobrém. Nechceme vám to malovat na růžovo, přece jen to byl opravdu velmi náročný a zvláštní rok, ale my se snažíme dívat na věci optimisticky (raději ne pozitivně 😀), a proto se v tomto článku zaměříme hlavně na to dobré. Ostatně pro 7 statečných bude tento rok už navždy výjimečný tím, že byl  prvním (a snad ne posledním) rokem existence našeho blogu  a tedy místa, kde sdílíme naše dojmy z představení. Původně jsme je psali vlastně tak trochu pro sebe, ale máme radost, že jsme ve vás našli své věrné čtenáře. Zpráva, komentář i like, to všechno nám vykouzlí úsměv a pomáhá nás to motivovat, abychom pokračovali dál. A co všechno už máme za těch 12 měsíců za sebou? Možná už nás znáte jako své boty, anebo naopak zjistíte, že vám třeba něco uteklo. Pojďte si s námi připomenout menší přehled top12 (náš individuální výběr 😉)

„Humor je sůl země, a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.“ Tímto nezapomenutelným a pravdivým výrokem Karla Čapka se řídí patron divadla Semafor Jiří Suchý již přes 60 let, co toto proslulé divadlo existuje. Semaforský humor je známý snad v celém Česku (a troufám si říct také na Slovensku, neboť doby, kdy byla pro obě země společná televize, střední a starší generace jistě pamatuje). Ne každému ale tento druh humoru sedne, což není v divadelním prostředí až tak neobvyklé. Semafor se po celou dobu své existence řadí k „malým formám“, čili alternativním scénám, avšak díky své proslulosti oslovuje všechny generace diváků a mnohé z početných autorských titulů se dočkaly nejen velkého množství repríz, ale i obnovených premiér.

Rozbalili jste si s námi čtyři malé dárečky ještě před Vánocemi - na každou adventní neděli pro vás měli nachystaný menší kvíz o muzikálech, kde jste si mohli otestovat své znalosti a na chvilku se zabavit. Kvízy jsou navíc stále dostupné - i nyní, když už je vlastně po Vánocích. Tak kdo byste se nudil, můžete vyzkoušet 😊. Nebojte, otázek je jen 7 (od 7 statečných přece! 😊), takže vám to jistě zabere jen pár minut 😉.

  Patřím mezi jedince, co se na vánoční svátky těší, ať se děje, co se děje. 😊 Mám zkrátka jejich atmosféru již od dětství spojenou s pocitem, že se jedná o něco mimořádného. A přestože je to již řada let, co nejsem dítě, líbí se mi pocit, že se na pár dnů můžu tak trochu dívat na svět dětskýma očima a užívat si „kouzlo Vánoc“ - vánoční výzdobu, vůni cukroví, přátelskou a vlídnou atmosféru a také ohromné množství světel, která mě dokážou vrátit do dětství asi nejspolehlivěji.

  Než se nám opět zavřely brány divadel, měl jsem to štěstí na podzim vidět již po několikáté tento krásný muzikál, který se mnou tak trochu roste. „Ano, i Krysař mu říkají.“ Je to opravdu osudový muzikál, jak se mu říká. Pochází z pera nám dobře známého zpěváka a skladatele Daniela Landy. Dan se zde představil nejen jako autor hudby, libreta, ale i krásných, smysluplných textů, které budou stále pravdivé. Troufám si říci, že něco podobného mám u Draculy s texty pana Borovce. 

(Foto: archiv Markéty Procházkové) Opět nás jednou přepadla zvědavost a rozhodli jsme se pro vás vyzpovídat skutečně talentovanou osobnost a známou tvář (s neméně známým hlasem 😉) – Markétu Schimmerovou Procházkovou. Něžná Constance ze Tří mušketýrů , drsná Rizzo z  Pomády i vášnivá Esmeralda z  Quasimoda nám prozradila leccos o svých pěveckých začátcích a dokonce se nám na závěr svěřila s jedním velkým snem, jehož splnění bychom si přáli i my. Rozhovor s ní byl velmi příjemný, a tak doufáme, že vám její upřímné a milé odpovědi zlepší náladu stejně jako nám, když jsme je četli poprvé 😊.

Vzpomínky. Není jich zrovna málo. U mnohých muzikálů jsou vzpomínky mlhavé, u jiných máte naopak pocit, že jste je naposled viděli třeba jen včera. Quasimodo je jedním z těch muzikálů, k jehož písním na CD se pravidelně vracím. Premiéru měl v roce 2011 v pražském Divadle Hybernia a patřil k unikátním autorským muzikálovým počinům, dost odvážným, neotřelým, ryze nekomerčním… a přece se odehrálo přes 100 představení ve velkém divadle. Na téměř alternativní projekt na malém českém rybníčku to byl vskutku úspěch. V čem spočívalo jeho tajemství? Proč právě tento hudební kousek oslovil takové množství diváků navzdory absenci jakékoli megalomanské reklamy? Dodnes si tím lámu hlavu, ale za sebe musím říct, že mě Quasimodo oslovil na velmi dlouhou dobu a patří k těm dílům, jejichž návrat by mě velmi potěšil.

  „It's something unpredictable, but in the end it's right, I hope you had the time of your life,“ zpívá se v písni Good Riddance (Time Of Your Life) , jež zakončuje muzikál American Idiot. Podle mě dokonale vystihuje i samotné dílo – je totiž dost nepředvídatelné a tak tedy dost těžko uchopitelné a jen stěží ho lze popsat, ale zato opravdu stojí za vidění!

  Domníváte se, že své myšlenky dokážete ovládat jen vy? Myslíte si, že máte vše pod kontrolou, a nikdo jiný nemůže vládnout vaší mysli? A slyšeli jste někdy o městečku Quiquendon? Hádám, že jste souhlasně pokyvovali hlavou, než jste se dostali k mé třetí otázce. Ale nebojte se, nejste v tom sami. O městečku Quiquendon před návštěvou muzikálu Doktor Ox nevěděl nikdo, zatímco obyvatelé tohoto města zase naopak nikdy neslyšeli o nikom jiném, než jsou oni sami...