Muzikál Doktor Ox: Ovládáte zcela vaši mysl?

 

Domníváte se, že své myšlenky dokážete ovládat jen vy? Myslíte si, že máte vše pod kontrolou, a nikdo jiný nemůže vládnout vaší mysli? A slyšeli jste někdy o městečku Quiquendon? Hádám, že jste souhlasně pokyvovali hlavou, než jste se dostali k mé třetí otázce. Ale nebojte se, nejste v tom sami. O městečku Quiquendon před návštěvou muzikálu Doktor Ox nevěděl nikdo, zatímco obyvatelé tohoto města zase naopak nikdy neslyšeli o nikom jiném, než jsou oni sami...

Muzikál Zdeňka Zelenky a Jiřího Škorpíka vypráví nejen o tomto prazvláštním městečku, ale také o přirozené, čisté lásce, lidské naivitě a též o podvodech a ošálení myslí. Nadějný student Sebastian se setká s vědcem Doktorem Oxem, který se nad zemí prohání v horkovzdušném balonu, a následuje jeho kroky, aby se přiučil zajímavostem o lidské mysli. Potká je ale špatné počasí a nouzově přistávají na ostrově, který ani jeden z nich nikdy předtím nenavštívil. Přes celý ostrov se rozléhá jediné město s velmi (pro cizí oči) podivnými zvyky. Všichni obyvatelé se ráno schází na hromadné rozcvičce, kterou vede slizký (místy až úchylný učitel) Mordag. Všechna děvčata jsou oděna v bílém, chlapci zase v černém. Při narození je každé dívce přidělen chlapec, kterého si jednou vezme za muže. Obyvatelé pijí pouze vodu ze sedmi pramenů, alkohol neznají (většina z nich). Pořádek ve městě zajišťuje nejen strážník Hudelson, ale hlavně desatero svatého Quiquenda, údajného zakladatele města. Vše ale řídí starostka Elen LaPlace, jíž sekundují vykutálení radní Tricas a Niklas. Nejtypičtějším aspektem pro Quiquendon je rutina či stereotyp - to se ale změní příchodem dvou cizinců. Všichni se podivují, odkud vlastně Ox se Sebastianem přišli, poněvadž se domnívají, že jejich město je celý svět. Netuší tedy nic o Evropě či Americe a netuší toho spoustu. Možná je to ale něčí záměr, protože těm, co nic neví, se vládne nejlépe. Když Ox přijde s geniálním nápadem zřídit ve městě veřejné osvětlení, to teprve začíná ta pravá zápletka...

Musím říci, že na tento muzikál jsem vyrazila hlavně ze zvědavosti. Již před premiérou kolovalo po sociálních sítích neskutečné množství negativních recenzí, většina diváků říkala, že je to hloupost udělat muzikál o ovládání mysli. Neměla jsem tedy ani zdaleka nějaká přehnaná očekávání a byla jsem víc než příjemně překvapena. Příběh má spád, je poutavý a navíc není od začátku předvídatelný, což je bohužel jinak u muzikálů častý jev. Navíc vás Doktor Ox donutí se zamyslet, jak s námi často manipulují ti, kteří nám tvrdí, jací jsou dobrodějové. Domníváme, že skutečně konají pro naše dobro,  ale mnohdy je to úplně jinak. Nicméně rozumím tomu, že názory se různí a toto je přece jen maličko kontroverzní téma.

Kvalitní scéna spolu s kostýmy Doktora Oxe vás vtáhnou do příběhu natolik, že si ani nevšimnete, že není zase tak velkolepá, jako tomu bývá v jiných dílech, ale sem se hodí - je to přímo skvělá volba. Hudba je originální a živá, ale podle potřeby dokáže být dostatečně temná, smutná, ale naopak i veselá a plná naděje. Co hodnotím opravdu kladně, je výrazné zapojení company, která prakticky nesleze z jeviště. Je skvělé, že pro ně někdo našel tolik prostoru, tím pádem nejsou jen »pouhé křoví«, ale jsou opravdu pro děj důležití. De facto jediné, co se mi na muzikálu nelíbí, je závěrečná píseň „Když láska vládne“, protože úplně popírá význam dramatického vyvrcholení děje a bylo by tak podle mě ideální muzikál zakončit těsně před touto písní. Prostě a jednoduše řečeno, nesedí mi tam. 😊

O titulní roli se podělili Jiří Korn a Martin Pošta. Ač nechci nikoho ostře kritizovat, mezi výkony těchto dvou pánů byl »sakra velký« rozdíl. Jiří Korn byl přesně takový Doktor Ox, jakého si z vyprávění či při čtení recenze představíte. Charismatický, komunikativní, zároveň ale prohnaný a vychytralý podvodník, kterému nejde ani zdaleka o blaho lidí, jak sám o sobě rád prohlašuje, ale o svůj vlastní prospěch.  Martin Pošta byl spíše mdlý a zákeřný staříček. Představení mě s ním bavilo rozhodně méně než s jeho kolegou.

Mladý student Sebastian, dobrodruh a budoucí lékař - přesně tuto roli ztvárnili Petr Ryšavý a Peter Pecha. Pěvecké výkony obou zpěváků byly skutečně vyrovnané, herecky maličko preferuji Petera Pechu, u něhož byl znát větší přerod mezi mladistvou naivitou a uvědoměním si, jak se věci doopravdy mají. Nicméně s jistotou bych doporučila oba pány.

Hlavní ženskou postavou příběhu je Amélie, která je znuděna stále se opakujícím stereotypem městečka. Nadšená není ani ze svého přiděleného partnera Tristona, který je tak trochu zbabělec. Proto mladá dívka srdečně vítá rozptýlení v podobě vrstevníka Sebastiana, jenž má ale díky tomu, že v městečku Quiquendon nežije, zcela jiný pohled na svět. Její představitelky, Ivana Korolová, Petra Vojtková a Zuzana Holbeinová, byly všechny úžasné. Řekla bych, že každá má něco svého, co ostatní nemají. Záleží na osobních preferencích.

Nyní si vezmu na paškál již zmíněného »srábotku« Tristona. Přiznávám, že právě on je pro mě nejsympatičtější postavou v celém příběhu. Nejprve vám bude lézt na nervy, jak moc důsledně dodržuje všechna pravidla a jak se bojí udělat cokoliv proti desateru, ale když jeho postavu sledujete blíže, zjistíte, že to nemá vůbec jednoduché. A přesto, že zůstane sám, nakonec se vzmuží a postaví se zlu, i když za své hrdinství nakonec zaplatí cennou nejvyšší. V této roli je jasným favoritem Ladislav Korbel, který se v roli dle mého názoru skutečně našel. Myslím si také, že při svém dojemném sólu okouzlil všechny přítomné.

Další dámou je starostka Elen LaPlace, která je jako jediná postava celá oděná v červeném, takže ji rozhodně nepřehlédnete. A pokud náhodou ano, ona se o slovo přihlásí, toho se nebojte. V této roli se alternovaly Kateřina Brožová a Dita Hořínková. Musím říct, že vlastně ani nevím, která z dam se mi líbila více. Kateřina se za každou cenu snažila zůstat dámou, což mi k Elen LaPlace sedí více, na druhou stranu - když se odváže Dita, budete se za břicha popadat. Místy bylo poznat, že i sami vystupující horko těžko dusí smích.

Muzikál Doktor Ox považuji za dokonalé dílo, takže mě dost mrzí nejen negativní reakce diváků, ale také krátké setrvání tohoto díla na scéně Divadla Hybernia (jedna sezona). Velmi ráda na něj vzpomínám a v duchu tak trochu doufám, že se jednou vrátí, třeba s větším úspěchem než měl doposud.