7 statečných

Vánoční svátky už nám zase utekly a rok se nám pomalu ale jistě láme. Brzy bude rok 2021 patřit jen vzpomínkám, aby uvolnil místo roku novému. Budeme zase všechno »psát od prvních řádků«. Pojďme se ale nejprve společně krátce ohlédnout za tím, jak ten uplynulý rok vypadal u nás na blogu.

  Tak jako si osud našel cestu k Lujko Zobarovi a jeho krásné Radě, tak si našel i mě. Dlouho očekávaná návštěva tohoto muzikálu konečně nastala. Cesta to byla značně dlouhá, avšak přišla v ten pravý čas. Musím se přiznat, že jsem tak trochu nepolíben tímto muzikálem. Vím jen, že už tady kdysi byl a že existuje film. Bohužel jsem neviděl ani jedno. Vždy jsem si říkal, že to vlastně ani není pro mě. Přiznávám se, že jsem se vlastně trochu bál. Vůbec jsem nevěděl, jestli mě to bude bavit a zda mě to dokáže zaujmout. To jsem ale nemohl tušit, co nastane, až to uvidím. Takový příval energie a mrazení po celém těle jsem dlouho nezažil.

  A je to tady! Vánoce již skutečně dorazily. 😊 A jelikož jsme vás po celé adventní období „zásobovali“ videy s PF od osobností z divadel, je nyní na čase, abychom vám popřáli také my. A stejně jako v našich článcích, se ani tentokrát osobitost každého z nás rozhodně nezapře. No, uznejte sami. 😊   Vánoce jsou krásné svátky, George z nich velkou radost má. Když si zpívá, hraje, tančí, s muzikálem ožívá. S láskou přeji Vám to samé, ať v Novém roce štěstí máte, nejen zdraví, lásku, úspěch, ale i tak skvělou partu, jako já mám 7 statečných. 😊   Co si nejvíc přeji do nového roku? Aby kultura opět ožila jako v časech minulých. Aby se lidé nebáli chodit do divadel nebo na koncerty. Aby živou kulturu nenahrazovaly streamy přes internet. Aby se lidé setkávali na kultuře společně. Aby mělo umění stejné postavení v hodnotovém žebříčku jako kdysi. Aby se na umělce nepohlíželo jako na darmožrouty. Věřím, že my všichni, co divadlu a umění fandíme, si umíme umění vážit a brát ho jako nedílnou sou

  Není to tak dávno, co jsem v Divadle ABC viděla velice zajímavé a originální muzikálové představení Elefantazie . Jednalo se o počin plný neotřelých nápadů, který se mi líbil též po hudební stránce. Ve chvíli, kdy jsem se tedy dozvěděla o nově chystaném projektu, představení Petr Pan , jehož tvůrčí tým ale i herecké obsazení je z převážné části stejné jako u Elefantazie , bylo mi jasné, že jej určitě navštívím. Jako bonus mě zaujalo, že autorem textů je tentokrát známý písničkář Xindl X.

  Možná vás to překvapí, ale ačkoliv mám ráda romantické příběhy, díla sester Brontëových a jim podobných (ano, Jane Austenová, koukám na tebe 😊 ) jsem nikdy zvlášť nevyhledávala a nezařadila bych je ani mezi své oblíbené kousky. Přesto to s nimi čas od času zkouším - a před pár lety jsem si tak přečetla i Janu Eyrovou (respektive Jane Eyrovou) od Charlotte Brontëové. Po přečtení jsem sice knížku poslala zase dál do světa, ale aspoň základní představu o ději jsem díky tomu měla, když jsem s naším Georgem vyrazila na výlet do Brna, právě na muzikálovou verzi Jane Eyrové . A jak jsme pak zjistili ve vlaku, vlastně rovnou na premiéru. Jó, my si umíme žít 😂. 

    Muzikál Funny Girl mě mým životem provází už řadu let. Vždycky se na chvilku „ukáže,“ pak na čas zmizí a čas od času se znovu připomene. 😊 Pokaždé, když se se tak stane, najdu v něm zase něco nového, čím mě dokáže zaujmout a čím je pro mě stále výjimečným. Nejdříve ze všeho jsem viděla skvělé filmové zpracování z roku 1968 s Barbrou Streisand a Omarem Sharifem v hlavních rolích. Jedinečný výkon představitelky Fanny (zcela zaslouženě oceněný Oscarem) a mimořádné charisma jejího hereckého partnera zkrátka nelze zapomenout, a čas od času se proto k tomuto filmu ráda vracím.

  Nebylo by to krásné, kdyby člověk jen pouhým mrknutím oka mohl cestovat po celém světě bez jakýchkoliv překážek, hranic či bariér? Taková kouzla na svém repertoáru sice nemám, ale někdy stačí i trochu fantazie a rázem se tomu přiblížíte – zvlášť, když se necháte unášet na tónech krásných písní. Jeden takový fantazijní výlet se mi naskytl 3. prosince, a to díky koncertu Muzikálem bez bariér , pořádaný organizací Polovina nebe (letos s pomocí Otevřenými dveřmi). Naše muzikálová tour začala v Baltimoreu, ocitli jsme se však postupně i na West Endu, na Broadwayi, v pařížském Moulin Rouge i v pohádkových říších Arendelle či Agrabah. To vše díky písničkám z muzikálů, které se hrají v zahraničí, ale české hranice zatím nepřekročily.

  Foto: Irena Štěrbová Rok se s rokem sešel a na řadě je náš poslední rozhovor letošního roku. Jak jistě víte, i v Plzni je mnoho talentů a jedním z nich je stálice místního souboru - Lukáš Ondruš. Lukáš je pohodový kluk, který se nebojí nových příležitostí. Svůj talent projevil nejen v řadě rolí – například v představeních Elisabeth , Sweeney Todd, Billy Elliot, Něco shnilého! či Kočky . Mimo jiné působí ale i jako režisér a uspořádal též svoje muzikálové matiné. Umí podat pomocnou ruku svým studentům na konzervatoři i kamarádům a sám si rád nechá poradit. Jaký byl jeho sen a v čem je tak trochu lenoch? 🙂 To vše a ještě mnohem více se dozvíte v našem rozhovoru.

Léto už nám sice dávno skončilo, ale právě proto jsem se rozhodla zavzpomínat na jedno z nejpopulárnějších českých letních představení, tedy na Líbánky na Jadranu. Tento divadelní počin Patrika Hartla spatřil světlo světa v roce 2017 na Letní scéně na Vyšehradě a až doposud ho mimo letní scény diváci mohou zhlédnout ve Studiu DVA. Komedie o české dovolené v chorvatském kempu, ale hlavně o lidských vztazích a lásce dvou lidí, ať již po letech soužití, či právě v období randění.

  Pieseň „ Ja nemám lásku v malíčku “ sa so mnou tiahne už od mojich detských čias. Z nejakého dôvodu som vždy vedela, že je to pieseň z muzikálu, a ten muzikál je Cyrano z predmestia . Takpovediac si ani nepamätám, kedy som si tieto dve veci spojila, no vždy, keď pieseň niekde hrala a doma sa ma opýtali, či viem, z ktorého muzikálu pochádza, jednoducho som to vedela 😊 . A tak keď sa Cyrano z predmestia po rokoch opäť vrátil do divadla Nová scéna v Bratislave, brala som návštevu tohto predstavenia ako povinnosť (musím ale povedať, že príjemnú). Do dnešného dňa som mala možnosť vidieť dve predstavenia naživo, vždy s iným obsadením v rolách Cyrana a Jána, ktorí sú spolu s Roxanou piliermi deja.

  „Život se vážně nesmí brát .“ 😊 To je jedno z vícero poselství, která v sobě nese muzikál Cabaret. Jak už jste asi uhodli z názvu, jeho děj se odehrává v kabaretu. Na přelomu dvacátých a třicátých let zřejmě Berlín platil za kosmopolitní město, a tak se zde mimo jiné setkali i mladý americký spisovatel Cliff a uhrančivě krásná zpěvačka a herečka Sally, původem z Anglie. Nejprve se nám mohou zdát rozdílní jako led a oheň, on působí jako slušňák a ona je od pohledu svérázná a nebojácná. Během prvního setkání na sebe Sally prozradí vše, co ji honem napadne, a následně se Cliffa zeptá: „Šokuje tě to, co ?“ A on odpoví něco ve smyslu, že o to se přece celou dobu snažila. Záměrně šokovat – to je právě něco, o co se nejen Sally, ale i celkově muzikál Cabaret podle mě snaží.