Zvídavé otázky 7 statečných: Lukáš Ondruš

 

Foto: Irena Štěrbová

Rok se s rokem sešel a na řadě je náš poslední rozhovor letošního roku. Jak jistě víte, i v Plzni je mnoho talentů a jedním z nich je stálice místního souboru - Lukáš Ondruš. Lukáš je pohodový kluk, který se nebojí nových příležitostí. Svůj talent projevil nejen v řadě rolí – například v představeních Elisabeth, Sweeney Todd, Billy Elliot, Něco shnilého! či Kočky. Mimo jiné působí ale i jako režisér a uspořádal též svoje muzikálové matiné. Umí podat pomocnou ruku svým studentům na konzervatoři i kamarádům a sám si rád nechá poradit. Jaký byl jeho sen a v čem je tak trochu lenoch? 🙂 To vše a ještě mnohem více se dozvíte v našem rozhovoru.

Eric: Přiznám se beze studu, že vaše herectví mě pokaždé dostává do kolen. Kéž by bylo na muzikálových prknech více takových dokonalých herců - umíte charakter postavy přesně vypíchnout a dát neopakovatelný šarm i totálnímu záporákovi, který je pak natolik odpuzující, až je přitažlivý a nejde z něj spustit oči. Obdivovala jsem vás ve Sweeneym Toddovi, Billym Elliotovi, Elisabeth… Zmiňované muzikály mají přitom i filmovou předlohu. Inspiroval jste se u filmových ztvárnění svých postav?

Moc děkuji za milá slova - velmi mě těší, že u vás „dokážu obstát“ po herecké stránce. 😊 To je pro mě taková pomyslná meta, která v muzikálech zůstává často nedosažena. Ale k dotazu - Sweeneyho i Billyho jsem samozřejmě viděl, nicméně obecně se snažím co nejméně „nakoukávat“ a stylizovat se do výkonu jiných herců - byť můžou být sebelepší. Spíše se snažím o autenticitu, která vychází ze mě - obzvlášť pak u těch záporáků, aby to mohlo být právě „šťavnaté“ a vrstevnaté.

Annie: Cca před 10 lety jsme vás mohli v televizi vidět jako jednoho ze semifinalistů Česko Slovenské SuperStar. Považujete účast v této soutěži za důležitou pro vaši další kariéru?

Uf - takhle… Nikdy bych si do žádného životopisu nenapsal, že jsem se dostal do semifinále Superstar. To o muzikálovém a divadelním řemeslu neříká zhola nic. Ale rozhodně to považuji za důležitou část osobnostního vývoje. Splnil jsem si tím dětský sen a na pár týdnů jsem si připadal „slavně“. Zkrátka jsem potřeboval tu zkušenost mít chvilku rypák v oblacích a pak zpytovat svědomí, když jsem tu hrůzu (své výkony) viděl v televizi. To se tak v pubertě občas stane.

Džejňulka: Když jsme naše zvídavé otázky položili „Billy Elliotovi“ Miloslavu Frýdlovi, zmínil vás coby svého učitele a „velkého bráchu“ nejen na jevišti, ale i v reálném životě. Chtěla bych se tak zeptat, zda i vy sám jste měl na začátku kariéry někoho takového, kdo vám hodně pomohl? Až jednou třeba budete přebírat nějaké ocenění, kdo zkrátka ve vašem děkovném proslovu nesmí chybět? 😊 

Lidí, co mě v životě nějak formovali, bylo mnoho. Od některých jsem si vzal více, od některých méně a od některých pouze zkušenost, že do mého světa patřit nemusí… Ale i to je často pro mě vzácné poučení. Zmínit pouze jednoho člověka, který mi v kariéře pomohl, bych asi nedokázal - nebo spíše nechtěl – protože vůči těm ostatním by to nebylo fér. Všeobecně se ale nejvíce učím od svých žáků.  

George: V Plzni už patříte mezi stálice muzikálové scény a s každým novým představením je vidět obrovský posun. Jsem rád, že se vám splnil i sen v podobě vlastního koncertu. Myslím tím Muzikálové matiné. Jak na tento krásný koncert vzpomínáte? Můžete ho nám trochu popsat a poodhalit vaše dojmy z něj? 😊

Opět děkuji za milá slova, vážím si jich! Nevím, jestli najdu vhodný přívlastek k tomu, jak na Matiné vzpomínám. Možná smíření? Satisfakce? V té době jsem nedokázal nabídnout nic jiného než jakousi „upřímnou zpověď“ a ona se vcelku ujala. Hodně to pro mě znamenalo. A co se týče profesních chyb - z těch já se poučuji denně. Naučil jsem se odpouštět si je, jinak bych se sebou nevydržel už ani minutu. A to by nebyly bůhvíjaké vyhlídky…

Nikča: Kromě herectví jste si již vyzkoušel i asistenci režie. Inscenaci Co takhle svatba, princi? jste dokonce režijně vedl. Máte v plánu se někdy v budoucnu režii věnovat více?

Já si troufám - zcela neskromně - říct, že jsem toho narežíroval už víc. Několik let jsem vyučoval dramaťák, s nímž jsme dělali různá vystoupení (Mamma Mia!, Pomáda, Sestra v akci…) a nyní vyučuji herectví na plzeňské konzervatoři, kde také dáváme dohromady různé inscenace. Pokud by mi tedy někdo nabídl nějakou režijní příležitost, která by mě zaujala, nebránil bych se.

Coffeerun: Řekla bych, že jste velmi multifunkční umělec. Perfektně zpíváte, hrajete, tančíte a jak už bylo zmíněno, také jste se postavil „na druhou stranu barikády“ coby režisér. Kromě toho se ale též věnujete pedagogické činnosti a vedete Muzikálové studio. Je toho mnoho, co dokážete, a evidentně vás to velmi baví. Je ale něco, co vás vyloženě otravuje, když to musíte udělat?

Já už nevím, jak na tak krásná slova chvály reagovat… vážně - upřímně velmi děkuju!! K otázce - tak ono takových věcí, které mě otravují, je mnoho. A každý den se objevují nové. Občas jsem schopný je vyřešit s chladnou hlavou, občas se vztekám jako spratek… Je to různé. Ale co jsem se například do dneška nenaučil a nejspíš nikdy nenaučím dělat s oblibou, je vyplňování třídnic a výkazů. Myslím, že za celých 6 let jsem je snad nikdy neodevzdal včas. To mě strašlivě otravuje a já pak otravuji všechny kolem.

Little Lotte: Když si tak prohlížím výčet vaší práce v muzikálech, tak jedním slovem žasnu. Je zde mnoho krásných inscenací. Máte vy sám nějaký splněný sen, nebo si vážíte každé nabídky, která přijde?

Mým absolutně „nejsplněnějším snem“ byl Rozumbrad v Kočkách. Byla to jedna z prvních větších rolí, kdy jsem si mohl vyzkoušet, zda vůbec dokážu utáhnout celé představení jako „sólo“. To jsem opravdu během každé děkovačky plakal dojetím, že mi to bylo umožněno hrát.