Zvídavé otázky 7 statečných: Karou Weill

 
(Foto: archiv Karou Weill)

O jevišti se sice říká prkna, co znamenají svět, ale všichni správní fanoušci muzikálů a divadla obecně přece dobře ví, že divadelní kouzla netvoří jen herci. Za každým představením je neuvěřitelné množství práce jednoho velkého týmu. Osvětlovači, kostyméři, maskéři,… Jistě i vás napadne řada dalších profesí. Ale jak dobře znáte ty, kdo tato povolání vykonávají? Přece jen, většinou jsou tak trochu »skrytí« v zákulisí či za oponou. My jsme se ale rozhodli některé z nich najít a vyzpovídat je pro vás, abychom je také jednou vytáhli tak říkajíc do záře reflektorů.

Jako historicky první dámu vám v nové sérii rozhovorů „Za oponou“ představíme oslnivou a zajímavou Karou Weill. Možná ji znáte díky jejímu profilu na Instagramu, kde prodává originální předměty vlastnoručně vylepšené různými motivy. Často i filmovými, knižními či právě divadelními. Ostatně i my Stateční jsme její věrní zákazníci 😀.

Nemaluje ale jen plátěné tašky či povlaky na polštáře, své nadání přenáší i na malířská plátna a vydala také dvě obrázkové publikace s muzikálovou tematikou. A v neposlední řadě čaruje v divadle a proměňuje herce k nepoznání – líčí je a chystá jim paruky. Její šikovné ruce využívají například v muzikálech Fantom opery, Ples upírů či Robinson Crusoe. Ale dokážou herci její přínos ocenit, nebo to berou jako samozřejmost? Měla Karou možnost vyzkoušet si i filmové maskérství? A jsou pro ni muzikály stejná láska jako pro nás? To vše se dozvíte v našem novém rozhovoru. Přejeme příjemné počtení! 😊

Džejňulka: Nejenže máte výtvarný talent a spoustu nápadů, ale dokážete tak trochu i »čarovat« pomocí líčidel a hercům tak pomáháte, aby lépe splynuli s danou rolí. Nedávno jsem si u vás na Instagramu všimla, jak jste sama sebe proměnila v Pátka z muzikálu Robinson Crusoe. Je ještě nějaká další role, která by vás zajímala a do níž byste se zvládla tímto způsobem převtělit? A bylo by pro vás lákavé sama stanout na jevišti a zhostit se nějaké role, nebo je to něco, po čem vůbec netoužíte? 😊

Jak já říkám, pokud chcete, aby se o vás herci hádali a stáli na vás frontu, staňte se maskérem. Ale dobrým, na ty špatný se fronta nestojí. 😂  

Je spousta postav, co mám na seznamu »převtělení«, ale většinou na to musím mít fakt náladu a čas, abych se tomu věnovala. Mám v plánu Glindu z Čarodějky, ale v trochu v jiném podání, než jak ji běžně známe. Ještě to ale nemám úplně promyšlené.

A zahrát si něco na jevišti? Kdo by nechtěl, že jo? 😅 Kdybych si mohla vybrat, byla by to Magda z Plesu upírů nebo Lucy z muzikálu Jekyll & Hyde. 😂  

Ale vlastně taková zajímavost - já se na takových 10 minut objevím v představení Fantom opery, a to při scéně „Prima donna“, kdy tam máme s kolegyní menší hereckou etudu, když měníme Carlottě paruku přímo na jevišti. Při „Il Muto“ ještě dohráváme v portálech. Musím přiznat, že je to velmi uspokojivé a úplně mi to stačí. Vím, kde je moje místo, a tam je mi dobře.

Eponine: Jakou školu musí člověk absolvovat, aby se mohl stát maskérem? Nebo stačí nějaký kurz?

Škola i kurz existují a asi je to v začátcích výhoda, ale rozhodně to není všechno. Protože škola nedokáže naučit základní věci, které maskér reálně využije. Důležité je mít cit pro barvy a hlavně talent, bez toho to nejde. Nebo vlastně jde, ale člověk pak zápasí s prací, která vázne a výsledek nevypadá hezky. A pak taky je při této práci třeba pohotovost… Nejdůležitější je prostě tvrdá práce a pevný nervy, protože zaprvé je to práce s lidmi a za druhé s herci, přičemž někteří se opravdu leckdy chovají jako malé děti.

Nikča: Co vás přivedlo k práci u muzikálu?

Když jsem viděla svůj první muzikál - Sugar v HDK, byly mi 4 roky. Poté následovala West Side Story a v té době se mi v hlavě usídlila myšlenka, že chci jednou za každou cenu dělat v divadle. Ať to bude cokoliv. A vlastně tomu pomohla i moje platonická láska k jednomu herci. Ale naštěstí mě to za těch 20 let přešlo. 😅 

Annie: Popsala byste nám typický den a přípravu na představení, např. u Fantoma opery? Jak moc s předstihem musíte v divadle být, kolik času taková příprava a práce zabere před představením, ale také kolik po něm?

Fantom opery je jedno z opravdu nejtěžších představení, kde je bezmála 98 paruk, a z toho větší polovina jich odjela více než 600 představení. Jelikož už mají svůj „věk“, zabere práce na nich víc času.

V týdnu chodím do divadla přibližně na sedmou až devátou hodinu a odcházím k půlnoci. Před představením chodím na devátou ráno a odcházím též k půlnoci.

Paruky Christine a Meg rozčešu, vyžehlím a natočím, přičemž na jednu paruku spotřebuju okolo 80 natáček a mezi představeními znovu, aby byly paruky „fresh“ i na druhé představení. Dříve mi to zabralo 3 hodiny, ale snížila jsem to na hodinu a půl.

Před představením se dělají běžné úpravy paruk. A když to chce razantnější úpravy, tak je buď potřeba přijít o hodně dřív, nebo už někdy v týdnu. Líčení a příprava herců na představení zabere tak hodinku či dvě před představením, ale třeba Fantom nebo Raoul chodí na líčení na začátku představení (Raoul tedy po první scéně). Cítím se díky tomu trochu líp, že mám ještě trochu času, ale záleží, kdo hraje, protože jak Ráďa (Radim Schwab – pozn. 7 statečných), tak Maroš (Marián Vojtko – pozn. 7 statečných), chodí v různou dobu.

Po představení čekáme, až všichni dorazí z děkovačky, abychom jim mohli sundat paruku a pomoct s odlíčením. Pak jsou jedinci, které bych - maskérsky řečeno, »zmrskala«, když vidím, jak nesou paruku v ruce a hodí s ní na stůl. Já pak úplně vidím, jak všechna ta práce přišla vniveč. Pro mě osobně je velmi frustrující, že nad tím strávím tolik času a někteří si toho neváží. Beru to jako naprostou urážku a neúctu k mé práci.

George: Již delší dobu vás sleduji na Instagramu. Vaše výtvory jsou prostě boží. Sám patřím mezi kupující. Kdo nemá dáreček od vás, jako by nežil.😂 Berete toto tvoření jako relax a zábavu? A zároveň mě napadá: Máte ráda výzvy? Kdy čím náročnější přání zákazníka, tím je to lepší? A jaký byl váš nejlepší výtvor, na nějž jste právem pyšná?

Jujky, to moc děkuji.😍  

Já to beru jako lásku, do každého díla dávám i kus sebe, jako bych to malovala pro sebe (ruku na srdce, každý chceme pro sebe to lepší, ne?).

Samozřejmě že když mi někdo na zakázce nechá volnou ruku, tak je to ještě lepší a dopadá to lépe, protože občas si někdo zkrátka objedná totální kýč. Postupně se ale dostaneme k jinému závěru a dopadá to líp, než by zákazník čekal.

Když mi někdo zadá nějakou opravdu náročnou zakázku, tak se k tomu i tak postavím, nemám problém asi s ničím, není nic, čeho bych se bála (teda teď mě nic nenapadá😅).

Každopádně se vždycky s každou novou zakázkou těším z toho, jak se dílo rodí. Párkrát se mi stalo, že jsem dostala zakázku, ale když jsem u toho nad stolem seděla, nezmohla jsem se na nic, nešlo mi to, strašně to bolelo. Pak ta zakázka trvá dýl. Ale zároveň i naopak, někdy třeba stihnu zakázku i přes noc.

A nejlepší výtvor? Ty jo… nejvíc jsem asi pyšná na portrét Vládi Marka. On byl láska. A taky jsem pyšná na to, že jsem dotáhla do konce dvě publikace. Vůbec to pro mě nebylo lehké, protože nemám ráda, když něco trvá až příliš dlouho, přestane mě to pak bavit, a to z toho důvodu, že mám pocit, že se nikam neposouvám. Takže jsem na sebe pyšná, že jsem to dotáhla do konce. 😇

Coffeerun: Jak už ve své otázce zmiňuje Džejňulka, pomáháte hercům více splynout s rolí… myšleno s tou divadelní. Lákalo by vás i filmové maskérství?

Filmové maskérství je úplně o něčem jiném. Minulý rok jsem dělala na zahraničním seriálu „Nebezpečné známosti“ a můžu říct, že je to dřina - protočí se tam neskutečná kvanta lidí a natáčecí den běžně trvá okolo 16-18 hodin. To jsem byla fakt udřená. Je fakt, že ten rozdíl byl ale znát i na výplatě, jelikož placená byla i příprava, na rozdíl od divadla, kde tomu tak není (ale mělo by 😅).

Na druhou stranu divadlo je takové osobnější, tak trochu jedna velká rodina, zatímco film je taková fabrika, no… Samozřejmě by bylo ideální to nějak s rozumem zkombinovat, protože z lásky k divadlu se žít nedá. 😂

Eric: Máte za sebou už dvě obrázkové publikace s muzikálovou tematikou. Chystáte nějaké další omalovánky nebo jiný knižní projekt?

To se rozhodně chystám, tentokrát pro širší využití. Nosím ten nápad v hlavě už dlouho, teď už jen to hodit na papír a zrealizovat, což bych chtěla zvládnout do konce prázdnin. 😊 Tak doufám, že to vyjde.

Pak bych ráda vydala něco jako „Hlášky z maskérny“, akorát nevím, jestli by to širší okolí chápalo. 😅 Případně nějaké povídky z divadla a historky, které se staly buď mně či kolegům. Musela bych ale měnit jména, protože člověk nikdy neví, kdo si to přečte, že jo?

A pak mi leží v šuplíku první půlka komiksové verze „Plesu upírů“. Možná se k tomu jednou dokopu a domaluju to. 😅