7 statečných

Dnes vás pozvu trochu jinam než na muzikál. Nahlédneme malinko do jiného soudku a odbočíme trochu od muzikálu, ale nebojte - i zde totiž narazíte na své oblíbené tváře z divadel. Na začátek musím říci, že popravdě nemiluju »jenom« muzikály, ale když je čas a příležitost, rád utíkám i za činohrou. Je to takové zpestření a relax. Navíc, když je hra napsaná opravdu dobře, tak není co dodat a nezbývá než se jen usadit a bavit. Právě jednu takovou hru jsem měl možnost navštívit. Nejprve ale musím zmínit, že Studio DVA produkuje velmi kvalitní kousky a jsem vždy nesmírně rád, když tam mohu něco vidět - ať už se jedná o muzikál, nebo činohru. Výborně zvládají také zájezdová představení, jelikož ať se odehrávají kdekoliv, máte pocit, že jste stále ve Studiu DVA.

  „Samozřejmě, že se to děje uvnitř tvé hlavy, Harry, ale proč by to proboha mělo znamenat, že to není skutečné?“  Tak tento citát Albuse Brumbála z knihy Harry Potter a Relikvie smrti se mi po představení Lazarus usídlil v hlavě a už ho nedokážu zahnat. Vystihuje totiž docela dobře zvláštní dojem, jaký jsem z představení měla. Přiznám se, že v ději jsem se poměrně dost ztrácela a už jsem se bála, že už do smrti budu tápat, co tím chtěl básník říct a na blog tak ani snad radši nic nenapíšu.

  (Foto: Denisa Grossová) Naše partička se opět vydala s kůží na trh a vyzpovídala pro vás další velmi talentovanou tvář. Její jméno je Elis Ochmanová. Žena, kterou okouzlil samotný Casanova, je ochotná jít s Cikány i do nebe, poprat se s osudem tajemného Krysaře a okouzlit vás jako Čarodějka. Co dělala v době karantény a jak se cítí pod maskou mnoha postav? To i mnoho dalšího se dočtete právě u nás... Nikča : V muzikálu Wicked/Čarodějka excelujete v hlavní roli Elphaby, ale kvůli její specifické barvě kůže musíte trávit v maskérně více času. Zvykla jste si již na vrstvy make-upu, nebo je to pro vás ještě „čerstvé“ a nezvyklé? Ono se to může zdát divné, ale vrstvy make-upu má člověk na obličeji i ve zdánlivě „nenalíčeném“ představení . Tady je akorát rozdíl v tom, že ten make-up je zelený a tudíž dost viditelný, takže je třeba nevynechat ani kousek kůže. Ale je to jen o zvyku a já jsem už za těch pár let u divadla zvyklá na složitě

Šakalí léta jsem viděla jako film velmi dávno - ještě jako dítě, a to v podstatě hned, jakmile se dostal do kin. Vybavovala se mi úplně základní zápletka, Martin Dejdar jako Bejby, oblečený do výrazných barev a asi dvě písničky, které tenhle muzikál proslavil. A celkově jsem vnímala a akceptovala spíš nadšení mého okolí, než abych si na Šakalí léta tehdy vytvořila vlastní názor. Pravděpodobně proto, že jsem příběhu v té době ještě nemohla zas až tak úplně rozumět. Když jsem se však dozvěděla, že je možné toto dílo zhlédnout v jeho divadelní podobě v Divadle Na Fidlovačce , byla jsem zvědavá a přála jsem si toto představení vidět. Hlavní roli v něm měl hrát pro mě neznámý Marek Lambora, který se mi podle ukázek na YouTube jako Bejby zamlouval, v alternaci s Lukášem Adamem, o jehož talentu vůbec nepochybuji, a věřila jsem, že tuto roli s přehledem zvládne. Skutečnost, že jsem si toho z filmové verze mnoho nepamatovala, byla určitě ku prospěchu. Vše pro mě totiž bylo nové a s

Jsem narozená ve znamení Ryb a skutečně jsem vodní živel, který si v létě rád užívá pohupování na vodní hladině. Tím pádem by jistě dávalo smysl, abych si oblíbila i muzikál, jenž má ve jméně vodu hned dvakrát. Bohužel ale musím přiznat, že to s dílem Voda (a krev) nad vodou mám spíš jako na houpačce. První zvěsti o tom, že se chystá již druhý muzikál s hity slovenské kapely Elán, ve mně nebudily příliš důvěru a ačkoliv mám píseň Voda, čo ma drží nad vodou moc ráda a chápu, že její popularitu bylo potřeba vytěžit již v názvu muzikálu, ovšem přece jen slovní spojení „voda nad vodou“ podle mého názoru bez kontextu nezní moc smysluplně. Ani pozdější doplnění názvu o krev mi v tomto ohledu nepomohlo. Postupně jsem si ale zvykla a navíc mě pobavilo, že účinkující dílu přezdívají zkratkou VKV (která přitom kdysi patřila dnes již skoro zapomenutému seriálu Velmi křehké vztahy - s muzikálem měl společného i Zbyňka Frice 😀). Po prvotních rozpacích jsem se navíc na muzikál začala poměrně dost

Když jsme se s ostatními statečnými rozhodovali, zda občas opustit muzikálový žánr a zabrousit i do jiných divadelních vod, napadla nás myšlenka propojit ty ostatní žánry s muzikálovými umělci, pro něž není muzikál jediným působištěm. Kvalitní muzikálovec hravě zvládá kromě zpěvu i tanec, činoherní hraní či vlastní koncerty – mnozí dokonce s původní tvorbou. Mě jako první napadla myšlenka zkusit psát o nejtěžším pěveckém žánru – opeře, a to jedné z mých nejoblíbenějších –  Donu Giovannim  od W. A. Mozarta. V tomto díle, konkrétně v Divadle F. X.  Šaldy v Liberci, totiž v současnosti účinkuje trojice pěvců z mého oblíbeného Fantoma opery – Vanda Šípová, Michal Bragagnolo a Radim Schwab. Zároveň jsem si však byla vědoma toho, že s tímto nápadem jsem si na sebe ušila bič… Srovnávat muzikál s operou totiž moc dobře nelze. Nejsem odborník na zpěv ani divadelní kritik, tudíž vše zde zmíněno je pouze můj pohled a moje osobní vnímání.

Jsem nesmírně rád, že má první návštěva po otevření divadel směřovala právě do Plzně. Konečně totiž polevilo opatření, po tom šíleným »neřádoj«, co trápí celý svět. No... a já mohl konečně zasednout opět do divadelní sedačky a sledovat další skvělý muzikál. O jakém to mluvím? No přeci „Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť“. Tento muzikál patří k dílům, která jsem doposud neviděl. Jsem moc rád, že jsem měl tu možnost právě zde, protože v DJKT v Plzni, jak už tomu bývá zvykem, bylo opět vše skvěle zpracované a plné energie. Ač zde každý muzikál bývá ztvárněn téměř výhradně stálým souborem, tak to podle mě není vůbec znát. Připadá mi, jako kdyby se každá postava přímo narodila do dané postavy, čehož si moc vážím. „Josef“ pochází z pera známé dvojice, kterou tvoří Andrew Lloyd Webber a Tim Rice. K tomuto dílu se též váže velmi zajímavý příběh o jeho vzniku – původní verze totiž vznikla pro účely školního představení a byla dlouhá pouze dvacet minut. Během let byl muzikál dokonce několik

  Přiznám se, že tento text se mi nepíše vůbec snadno, protože se mi stále nedaří si úplně utřídit dojmy z představení Lazarus , které jsem teprve nedávno (28.8.2020) viděla v  Divadle Komedie. Hned od začátku jsem věděla, že se tak trochu pouštím do „neprobádaných vod“, a to nejen proto, že mě tvorba Davida Bowieho z převážné části minula. Ovšem už z ukázek, co byly na internetu dostupné, se dala tušit možnost, že si k  Lazarovi cestu najít nedokážu. Přetrvávala ale u mě určitá zvědavost a chuť zkusit něco nového, a tak jsem se nakonec rozhodla a vstupenku si pořídila. Lazarus je vlastně volným pokračováním příběhu, jenž vychází z knižní předlohy Waltera S. Tevise „Muž, který spadl na Zemi“, v jejíž filmové podobě z roku 1976 si David Bowie zahrál hlavní roli. Tato novela vypráví příběh mimozemšťana Thomase Jeroma Newtona, který přiletí na Zemi s cílem zjistit možnosti přesunu obyvatel jeho zanikající planety na Zemi. Na setkání s lidmi však není dostatečně připraven, stejně

Řada omylů, dvojsmyslů a vtipných slovních hříček. Kankán i striptýz, jaké svět ještě neviděl. Zkrátka »někdo to rád horké« 😊. To je ve zkratce muzikál  Sugar , který jsem spolu s další statečnou, Annie, zhlédla v červnu 2019 v Divadle Hybernia , když tam toto představení zavítalo ze své české domovské scény Divadla F.X. Šaldy v Liberci. Zdálo se, že se vším všudy, včetně skvělého obsazení a barevných kostýmů a zajímavě řešené a vynalézavé scény. Ovšem, co jsme s politováním shledaly - bez programu k představení. Po skončení muzikálu jsme se tak s Annie shodly, že na  Sugar  někdy v budoucnu „prostě musíme“ zajet ještě do Liberce, a to nejen proto, abychom ulovily onen divadelní program, ale zkrátka proto, abychom se mohly ještě jednou tak královsky pobavit. Film   Někdo to rád horké   z roku 1959 podle mě patří mezi klasiky na poli komedie. Mám ho moc ráda, a proto mě zajímala i muzikálová verze, která (jak jsem si zjišťovala), měla na Broadwayi premiéru v roce 1972. Bála jsem se,

(Foto: Blesk / Pavel Machan) Když jsme zvažovali, komu tentokrát položíme naše otázky, na oslovení Marie Křížové jsme se shodli prakticky okamžitě. Potěšilo nás proto, že si na nás tato výborná muzikálová herečka a zpěvačka a nastávající dvojnásobná maminka našla čas a díky svým odpovědím nás všechny doslova „nakazila“ dobrou náladou a optimismem. Jak vzpomíná muzikálová Agnes z Krysaře nebo císařovna Eliška z Noci na Karlštejně na svůj první konkurz? Jaké jsou její pěvecké vzory? Nebo co je pro ni obrovská výzva? To vše najdete v našem rozhovoru. 😊 Eric: Máte nějaký pěvecký vzor? Které osobnosti vás po pěvecké stránce nejvíce inspirují? Myslím, že žádný pěvecký vzor nemám. Je hodně zpěváků a zpěvaček, které si moc ráda poslechnu a třeba se kouknu na jejich živý záznam a říkám si: „Jak to dělá???“. :) Ale vzor jako takový nemám. Každopádně, jako malá jsem obdivovala Lucii Bílou coby Agnes v Krysařovi a dnes ji hraju! Takže je to úlet 😊 Nikča: Jak vzpomínáte na svůj úplně

Muzikály Kočky a Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť patří mezi mou neoblíbenější tvorbu Andrewa Lloyd Webbera. Pro obě tato představení je typické střídání hudebních žánrů a mnohem větší míra hravosti a poetiky nežli u jiných žánrově vyhraněnějších děl. V případě Josefa je to ještě možná více umocněno skutečností, že autoři hudby i libreta byli v době psaní muzikálu velmi mladí a původní verze byla tvořena pro školní představení. Jedná se o muzikálové ztvárnění biblického příběhu v takové podobě, aby byl zapamatovatelný a pochopitelný i pro dětského diváka. Důležitou složkou tohoto představení je početný dětský sbor, který je částečně do příběhu začleněn. Vypravěčka, která je zároveň jednou z hlavních postav, dětem vypráví příběh početné rodiny Jákoba, jenž měl ze všech svých synů nejraději toho dvanáctého - Josefa. Svoji náklonnost mu dával najevo různými dary, včetně krásného pestrobarevného pláště. Josef má navíc schopnost vykládat sny, podle nichž právě jej čeká lepší a záři