7 statečných

Vyprávění o překrásné císařovně zvané Sissi známe jistě každý ze školy, z hodin dějepisu, ale také díky prohlídkám mnoha zámků, jak u nás, tak v Rakousku. Osobně jsem slyšel mnoho příběhů a pokaždé je s nadšením poslouchám. Z počátku krásná pohádka s romantickým nádechem, co se promění v dramatický konec. To a mnohem více z císařského dvora, uvidíte v DJKT Plzeň. Muzikálové nastudování znám již delší dobu. Za Elisabeth , spolu s Rebeccou či Tanz der Vampire , můžeme poděkovat autorovi libreta, tím je Michael Kunze. Všechna jeho díla se stala dosti oblíbenými a kritiky byla vřele přijata. Není se čemu divit. Zárukou Elisabeth jsou i krásná hudba, jejímž autorem je Sylvester Levay, silný příběh a skvělé obsazení plzeňského souboru. Mé obrovské díky patří plzeňskému divadlu. Jsem velice potěšen jeho dosavadním výběrem muzikálových titulů. Nacházíme zde naprosté lahůdky. Tato scéna se může právem pyšnit, že patří aktuálně mezi nejoblíbenější divadla u nás v České republice. Elisabeth j

V amerických filmech se často setkáváme s motivem dámské jízdy za účasti rozlučky se svobodou. Dámy si potřebují »vyhodit z kopýtka«, a tak navštíví pánskou striptýzovou show a zatímco pozorují dokonalá mužská těla, hodnotí nedokonalosti mužské povahy. Posilňují se u toho alkoholem, a tak o trapasy a záchvaty smíchu není nouze. A tak nějak vypadala i výprava na Donaha! do Plzně, kde mi dělaly společnost Cofferun a Nikča ze 7 statečných. Žádná z nás se naštěstí/bohužel nevdávala, a tak se nejednalo o rozlučku se svobodou v pravém slova smyslu, ale spíš o jakési rozloučení se starostmi našich všedních dní. Všechny tři jsme potřebovaly nejen pokec s kamarádkami, ale hlavně způsob, jak vypnout a na vše zapomenout. A přesně to se nám tehdy dokonale podařilo. Ostatně tomu napomohlo i samotné představení Donaha!, které v našem případě suplovalo zmíněný striptýz. Jak samotný název představení napovídá, na svlékání na jevišti přece jenom došlo… Jenže háček byl v tom, že se nesvlékali žádní pr

Po uzavření divadel se nám všem dost vyprázdnil kalendář a v rámci 7 statečných jsme začali vymýšlet různé novinky týkající se našeho blogu. Přišli jsme i s poměrně troufalým nápadem oslovit oblíbené umělce či tvůrce s prosbou o rozhovor. Přiznáváme, že to chtělo pořádnou dávku odvahy oslovit jako prvního právě herce, dabéra, režiséra a v neposlední řadě též šéfa souboru muzikálu Divadla J. K. Tyla v Plzni - Lumíra Olšovského . Jak se říká, štěstí přeje odvážným, a tak nám pan Olšovský velmi ochotně poskytl rozhovor, který nyní přinášíme i vám - dalším fanouškům divadla a muzikálu. Symbolicky jsme se každý zeptali na jednu otázku, proto je u každé z nich uvedena přezdívka jednoho z nás. Přejeme hezké počtení a doufáme, že nám odpustíte nějaké ty začátečnické chyby - přece jen jsme jen nadšení amatéři, ale rádi se dozvídáme nové věci.

Muzikál Billy Elliot byl pro mě dlouhou dobu velkou neznámou. Vlastně bych o jeho existenci vůbec nevěděla, kdyby mě na něj neupozornilo několik mých přátel. "Jedeš do Londýna? Určitě se jdi podívat na Billyho Elliota ." Dnes s odstupem času musím zkonstatovat, že co se Billyho týče, měla jsem velké štěstí. Krátce před mou návštěvou Londýna v roce 2015 vyšlo DVD s londýnským představením také v ČR, čili s českými titulky, což byl pro mě malý splněný sen. Mohla jsem tak konečně aspoň virtuálně zhlédnout kompletní představení a nemuset si domýšlet překlad či předem číst synopsi. Byl to pro mě ohromný zážitek, jenž mě utvrdil v tom, že londýnské představení prostě musím vidět. Ještě předtím jsem se však podívala i na filmovou předlohu z roku 2000 se skvělými hereckými výkony, především představitele Billyho Jamieho Bella, která mě rovněž chytla za srdce, a tak jsem se na představení ve Victoria Palace Theatre těšila ještě víc. A tím největším štěstím bylo, že jsem viděla jedn

"Pretty Woman, tvář co z filmu znám" ... Alespoň tak to zaznívá v písni od Karla Gotta, ale daleko víc Pretty Woman známe ze stejnojmenného filmu. Zde hlavní pár tvořili překrásná Julia Roberts a Richard Gere. Hlášky z filmu (například "svině klouzavý", "málem jsem se počůrala" či "Rodeo Drive, baby") jsou nezbytnou součástí snímku a každý z nás je určitě někdy použije. Zkrátka je to další filmová lahůdka, která si zasloužila svoji divadelní pozornost v podobě muzikálu. O tento hudební projekt se postaral světoznámý zpěvák Bryan Adams a myslím, že to splnil na výbornou. Svoji premiéru si dílo odbylo v roce 2018 v Chicagu a poté následně na Broadwayi, v hlavní roli se slavnou muzikálovou zpěvačkou Samanthou Barks, kterou mimo jiné miluji. Strašně dlouho jsem zvažoval cestu do Ameriky, abych ji mohl vidět na vlastní oči. Bohužel jsem to nestihl. Snad se mi to podaří alespoň v Londýně, kde bude hrát v představení Frozen . Ovšem jedna ztráta byla na

Pohádkové příběhy nás nikdy neomrzí, ať jsme mladí, staří, děti nebo dospělí. Bez pohádek si nedovedeme představit Vánoce, pohádky čteme svým dětem a vzpomínáme, jak nám je četli naši rodiče. Dnes pohádky vyprávějí hlavně média - televize a rozhlas a také film a divadlo. Kreslených pohádek jsou mraky, ale The Lion King - Lví král je (aspoň podle mě) opravdovým králem mezi animovanými pohádkami. Proč? Protože zkrátka nabízí vše, co já osobně od pohádek očekávám - radost i smutek, štěstí i dojetí, dobro vítězící nad zlem a též zvířata, která miluji. Znám obě animované verze - každá má něco do sebe, jsou krásné, jsou své a jedinečné a oběma prospívá český dabing a nazpívání písní. Lví král má totiž navíc jako bonus i úžasnou hudbu - podle mě ze všech animovaných pohádek tu nejkrásnější. Nechci nijak znevažovat úžasné zhudebnění Ledového království nebo Krásky a zvířete , ale u mě Lví král prostě vede. Pro mě byl Lví král po Aidě a Billym Elliotovi třetím muzikálem z pera Eltona Joh

O tom, že většina animáků filmového studia Walta Disneye se obvykle stává trhákem, asi nikdo nepochybuje. Nebylo tomu ani jinak u příběhu Lví král , který poprvé toto studio na filmová plátna uvedlo v roce 1994. A stal se z něho kasovní hit. Kromě nádherného příběhu, jehož námět si tvůrci půjčili od nikoho menšího než byl sám William Shakespeare (konkrétně z jeho Hamleta), je tento napínavý a dojemný příběh dokreslený hudbou, na níž se podílela trojice hudebních mágů - Hans Zimmer (autor hudby též k filmům Rain Man či Gladiátor ), Tim Rice (spolu s A.L.Webberem stojí za muzikály Jesus Christ Superstar či Evita ) a sir Elton John. Právě díky písni posledního jmenovaného s názvem Can You Feel the Love Tonight byl Lví král ověnčen filmovým Oscarem. Tento obrovský úspěch byl jistě jedním z důvodů, proč netrvalo dlouho a animák byl převeden na divadelní prkna. Již v roce 1997 ho mohli poprvé zhlédnout diváci v New Yorku. Příběh zůstal, hudbu pro divadelní účely zadaptovali Tim Rice a El

O muzikálu Les Misérables neboli Bídníci by se daly psát romány stejně dlouhé, jakým je samotná literární předloha od Victora Huga. Bez nadsázky se dá říct, že je to jeden z nejkrásnějších muzikálů na světě, a to nejen svým silným příběhem, ale také hudbou, která je krásná, podmanivá, zkrátka po všech stránkách výjimečná. Je to také muzikál se světovým prvenstvím - je nejdéle hraným muzikálem na světě. Premiéru měl v roce 1980 v Paříži a od roku 1985, kdy měla jeho přepracovaná anglická verze premiéru v Londýně, se hraje dodnes. Jeho autory jsou Claude-Michel Schönberg (hudba) a Alain Boublil (libreto). V roce 1992 byli Bídníci poprvé uváděni i v České republice - nejdříve v Praze ve Vinohradském divadle, později v roce 2003 v Goja Music Hall, v roce 2009 v Městském divadle Brno a v roce 2012 se opět vrátili do GMH. Není snad nikdo, kdo by neznal velké románové zpracování Bídníků od V. Huga. Je to nesmírně napínavé a emocionálně silné čtení, založené na skutečných událostech začátke

Hakuna Matata, jen ta dvě slovíčka zněj .... Překrásný příběh malého Simby a jeho kamarádů zná jistě každý. Ač už patřím mezi dospělé, miluji pohádky a Lví král patří mezi mé top. Jak původní animovaná verze, tak nová digitální (obě od společnosti Disney). V příběhu se setkáváme s láskou, zradou, smutkem, odvahou a přátelstvím. Proto si troufám říci, že Lví král dokáže zaujmout každou věkovou skupinu. Ne nadarmo je skoro každý den v týdnu, a někdy i dvakrát za den, narvaný sál v Lyceum Theatre v Londýně. Já sám se osobně připojuji k té velké řadě návštěvníků a vlastně můžu říci, že jsem si svůj sen splnil již dvakrát. Jakmile uvidíte Lvího krále , musíte jít totiž znovu. Nebo tak to platilo alespoň u mě. Vlastně jsem si připadal jako malé děcko, co křičí: "Já chci, já chci". No, a když něco opravdu chcete, tak se to podaří. Proto jsem mohl již dvakrát sedět v přízemí, dokonce v první a druhé řadě. Tudíž jsem si opravdu mohl prohlédnout každý detail se zatajeným dechem. Sam

Letní a rozjásaný muzikál Mamma Mia! plný písniček od ABBY, navíc v srpnovém žáru a v Londýně, kde je prý každé představení skvělým zážitkem. Znělo to jako pohádka, ovšem než mohl nastat happy end, musela jsem se trochu prosekat pomyslným pohádkovým trním - na mé muzikálové výpravě do Londýna jsem totiž spolu s maminkou cestou na Mamma Mia! trochu bloudila. Věděla jsem, kde divadlo Novello Theatre hledat a dokonce i přibližně cestu k němu, jenže jsem byla na druhé straně Temže a zaboha jsem nemohla natrefit na ten správný most, který vedl nejen na druhou stranu, ale navíc přímo do divadelní čtvrti. Příznačně se jednalo o most Waterloo (písnička s tímto názvem se v muzikále objevuje - pozn. autorky), a tak se právě tento most stal málem mou největší londýnskou porážkou. Hlavně proto, že oslovený 'místní' člověk nás po dotazu poslal přímo na opačnou stranu, čemuž jsem se právě chtěla vyvarovat… Procházka se tedy trochu protáhla, ale nebudu si tu stěžovat, protože každý turista

Bez nadsázky mohu říct (i když to bude znít přehnaně adoračně, ale na blogu to snad nevadí), že bez jména Andrew Lloyd Webber by muzikálový svět snad ani neexistoval. Tento britský hudební skladatel, jenž v březnu (2020 - pozn. 7 statečných) oslavil své 72. narozeniny, napsal za svůj život dvacítku muzikálů, z nichž dobrá polovina jsou celosvětové hity. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, avšak každý z těch muzikálů se nese v jiném hudebním stylu - a to už se dá považovat za jedinečnost. Můžeme tak slyšet díla popová, kantilénová, operní, rocková, v duchu soulu, při poslechu objevíme obrovské hudební gradace naproti jednoduše znějícím písním, inspirace operními velikány i malými kapelami hrajícími v klubech, velké orchestrální či instrumentální melodie v protikladu s jemnými podmanivými nápěvy. Jen málokterému skladateli je blízký tak široký rozsah hudebních žánrů, s nimiž dokáže pracovat s přesností i citem, a do všech navíc nesmazatelně zapsat svůj osobitý autorský punc. Měla jsem