Zvídavé otázky 7 statečných: Lumír Olšovský

Po uzavření divadel se nám všem dost vyprázdnil kalendář a v rámci 7 statečných jsme začali vymýšlet různé novinky týkající se našeho blogu. Přišli jsme i s poměrně troufalým nápadem oslovit oblíbené umělce či tvůrce s prosbou o rozhovor. Přiznáváme, že to chtělo pořádnou dávku odvahy oslovit jako prvního právě herce, dabéra, režiséra a v neposlední řadě též šéfa souboru muzikálu Divadla J. K. Tyla v Plzni - Lumíra Olšovského.

Jak se říká, štěstí přeje odvážným, a tak nám pan Olšovský velmi ochotně poskytl rozhovor, který nyní přinášíme i vám - dalším fanouškům divadla a muzikálu. Symbolicky jsme se každý zeptali na jednu otázku, proto je u každé z nich uvedena přezdívka jednoho z nás. Přejeme hezké počtení a doufáme, že nám odpustíte nějaké ty začátečnické chyby - přece jen jsme jen nadšení amatéři, ale rádi se dozvídáme nové věci.

Coffeerun: Proč jste si jako místo svého působení vybral právě Plzeň?

Nebyl jsem jenom zmlsaný pražský herec. Pět let jsem studoval režii a trajdal jsem za muzikálem, kde se dalo. Pracoval jsem v Ústí, Pardubicích, na Fidlovačce,… S pravidelným režírováním velkých titulů jsem začal vlastně díky NDM v Ostravě, ale že bych tenkrát toužil nosit šéfovské břemeno, to ani náhodou! Navíc tam to dělá skvěle Gábina Petráková. Ale když už přišla nabídka z Plzně, řekl jsem si - proč ne, aspoň se ukáže, jestli mám na to, něco trvalejšího vybudovat, nebo to všecko zpackám. Rád bych, aby za mnou něco zůstalo. A na tenhle cíl jsou v Plzni ideální podmínky.

Nikča: Uvádíte řadu skvělých světových muzikálů. Podle čeho vybíráte dílo, které se rozhodnete představit českým divákům?

Alchymie dramaturgického plánu je dobrodružství, které si zaslouží v oboru vzdělaného specialistu. Plácat jedno slavnější dílo za druhým by byl diletantismus. Dbáme o to, abychom na repertoáru měli od všeho kousek. Můžeme jen hádat, co divákům chybí, nebo co by podle našeho názoru rozhodně měli vidět. A jak to nakonec dopadne, se uvidí. Ale vy určitě víte, kdo za tím vším stojí. Pavel Bár je opravdu muzikálová bedna. Donutil mě znát věci, o jejichž existenci jsem předtím neměl ani ponětí. Bez něj bych rozhodně neměl takový přehled a už vůbec ne takový servis. Odvaha, ta mi nechybí, ale představte si ten komfort, že řeknu: 'Hele zkus se teda na toho Billyho Elliota zeptat.' A za pár měsíců je vyřízená licenční smlouva. To je paráda. Pak přijde balík z Londýna a v něm dvacet cédéček s muzikálovými novinkami, z nichž mi dá ty nejlepší poslechnout. A na ty nejlepší z nich pak vyrazíme.

George: Sehnat práva na nový muzikál je jistě obtížné. Máte pocit, že s přibývajícími zkušenostmi a úspěchy je to o něco lehčí?

Zase otázka spíš na mého dramaturga. Ale protože mu do práce zblízka koukám, všímám si, že máme postupem času u agentur čím dál lepší pozici. Zkrátka stačí do žádostí vyjmenovat, co už jsme zrealizovali a jaké zářezy má náš tvůrčí tým (schvalování inscenátorů bývá taky velmi přísné!) a přidat naši značku DJKT Plzeň a jsme blízko schválení.

Džejňulka: Je nějaké světové dílo, které jste si hodně přál k nám dostat, ale zatím jste musel od toho nápadu upustit? Pokud ano, co bylo důvodem?

Opravdu lahůdka je třeba Lví král, to vám asi nemusím říkat. Ale dostat ho k nám vlastně ani netoužím. Jednak by mě vlastníci práv nutili k replice originální inscenace, bez jediné invence, navíc v takové kvalitě, jakou si diváci zaslouží, ho stejně neuděláme. Jeden titul jsme nezískali, protože si jeho uvádění v ČR zamluvilo jiné divadlo (ale kdoví, třeba tu objednávku zruší), jeden titul ještě není k mání, protože je příliš čerstvý. Ale většinou se daří zrealizovat jakýkoli sen.

Little Lotte: Jsou vám bližší starší muzikály, nebo spíš ty moderní? Máte v každé z těchto 'kategorií' nějakou svoji srdcovku?

Myslíte, jestli West Side Story, American Idiot, nebo Elisabeth? Nudil by mě jeden jediný směr. Potřebuju rozlet a rozhled. Baví mě objevovat v jakémkoli díle jeho hodnotu a sílu. A srdečních záležitostí jsem si za léta nastřádal mraky. Vidíte, to ani nestihnu všechny zrežírovat!

Eric: Jak se vám pracuje s dětmi a jak je takové režírování náročné?

Děti jsou super loterie. Někdy z nich rostu, ale je to vlastně zábava, která končívá obrovským překvapením, co všechno si zapamatujou a jak mi jako jevištní postava vyrostou před očima. Náročnost práce s dětmi je srovnatelná s dospělými. Proto se někdy neubráním a dospělým hercům říkám „děti“. Nevěřili byste, jak se zralý herec dokáže chovat dětinsky a rozpustile. Naopak děti jako Milda Frýdl (k vidění v Billy Elliotovi či Donaha! - pozn. 7 statečných) vyráží dech svou zodpovědností, připraveností, pílí a rozumem.

Annie: Jakou vysněnou roli vám zatím nikdo nenabídl?

Poměrně hodně svých vysněných rolí už jsem hrál a ty další jsou letitější, na ty si rád ještě počkám. Poměrně často si vzpomínám na slova Terezy Duchkové (jestli vám to jméno ještě vůbec něco řekne, netuším)*, že si jednou spolu zahrajeme - ona Dolly Leviovou a já Vandergeldera v Hello, Dolly!. Jestli k tomuhle někdy dojde, začnu opravdu věřit, že mě pánbů miluje!

*Poznámka 7 statečných - Ano, Terezu Duchkovou známe 😊: George ji zná z muzikálu 'Jekyll & Hyde', Annie i Džejňulka ji viděly coby Kathy ve 'Zpívání v dešti', Annie si ji obzvlášť zamilovala coby Anitu ve 'West Side Story' a Džejňulka je navíc fanynka českého dabingu, a tak samozřejmě zná Terezin jedinečný hlas i z mnoha filmů a seriálů (například hlas Elizabeth Hurley ve snímku Smlouva s ďáblem).