7 statečných

  Ačkoliv píšu Monte Crista jako svoji srdcovku, musím se upřímně přiznat, že tomu tak rozhodně nebylo hned od začátku. Moje cesta k tomuto muzikálu opravdu nebyla přímá, ale naopak jsem ho po prvním zhlédnutí odsoudila a dost zkritizovala. A proč tomu tak bylo? Existuje celkem jednoduché vysvětlení... Když jsem v říjnu roku 1995 poprvé měla možnost vidět ryze český muzikál Dracula na obrovské scéně Kongresového centra, byla jsem okouzlena hudbou, scénou, texty a vším, co se na scéně dělo. Včetně kostýmů i pěveckých výkonů…Zkrátka autorský tým Karel Svoboda (hudba), Zdeněk Borovec (texty), Richard Hes (choreografie), a to vše pod režijní taktovkou Jozefa Bednárika –  byli velcí profesionálové. Zasloužili se o to, že Dracula se stal pravděpodobně nejúspěšnějším původním českým muzikálem a tohle prvenství mu asi jen tak někdo nevezme. Když se tedy v prosinci roku 2000 tento autorský tým do Kongresového centra vrátil se smělým dílem na motivy knihy Alexandra Dumase - příběhem mladého

  Angelika je jednou z nesmrtelných hrdinek červené literatury, tudíž ji asi není třeba zdlouhavě představovat. Byla, je a bude lamačkou mužských srdcí. Všechny dívky toužily být jako ona - nezkrotná, vášnivá, odvážná, chytrá a hlavně... po čertech krásná. Pro mě osobně je Angelika také jakási srdcová záležitost, na níž nedám dopustit, jelikož právě s ní mám spojený přerod z dítěte ve slečnu. Jedná se totiž o první „dospěláckou“ knihu, kterou jsem kdy přečetla, proto jsem z existence muzikálové verze byla nadšená. Nutno podotknout, že moje srdcovka je původní verze z roku 2007 (ač ji znám bohužel jen ze záznamu). Tento text je tak trochu svědectvím, že i něco, co je opravdu dokonalé, se může časem či jiným uvedením změnit v něco, nad čím jen marně kroutíte hlavou. Pojďme se tedy společně podívat, jak u mě muzikál Angelika s postupem let   klesl. Muzikál obsahuje kromě hudby Michala Davida také ústřední melodii z filmů o Angelice, o níž se zasloužil Michel Magne. Mnoho diváků má negat

„To je kruté zrušiť lásku, ktorá nezomrela.“ A já říkám, že je kruté ohlásit derniéru Osmého světadílu zrovna ve chvíli, kdy na něj Džejňulka poprvé vyrazí a zamiluje se do něj „na první návštěvu“. Ne, ale vážně, můžu si za to sama. Hitmuzikál složený z písniček skupiny Elán se hrál v Divadle Kalich od září 2011, ovšem já o něm neměla tušení až do roku 2019, kdy mě na něj vytáhla jedna známá, rovněž fanynka muzikálů, která se mnou (dalo by se říct na rozdíl od zbytku statečných) sdílí i velké nadšení z Romana Tomeše. Nechala jsem se tedy vzhledem k účasti mého oblíbence přemluvit k návštěvě a přiznám se, že jsem neměla nijak přehnaná očekávání. „Hlavně si nezapomeň kapesníčky,“ bylo mi řečeno s tím, že děj mě určitě pořádně dojme. Já jsem tomu ale trochu tvrdohlavě nevěřila a po neuvěřitelně energickém a trochu praštěném úvodním čísle Stužková jsem si říkala, že jsem asi omylem na jiném muzikálu. Ovšem divadlo opět předvedlo svá kouzla a za tři hodiny mi zdánlivě před očima proběhl

  Keď sme sa so 7 statočnými dohodli, že vám v rámci letnej divadelnej pauzy priblížime svoje muzikálové srdcovky, Jonathan Larson bol pre mňa jasnou voľbou – je pre mňa skladateľom z kategórie „láska na prvé počutie“, pretože hneď po tom prvom počutí vo mne zanechal stopu, ktorá už nikdy nezmizne. V jeho tvorbe je niečo, čo vás jednoducho donúti si ho vypočuť bez ohľadu na to, aký si na ňu vo finále spravíte názor. O jeho výnimočnosti a istej dávke „svojskosti“ svedčí aj nasledujúci citát:  - „Kto je ten chlapík?“ - „Myslíš Jonathana? - „Áno, čo je zač?“ - „Ako to myslíš?“ - „No, vieš, pred chvíľou sme sa bavili a ja som sa ho pýtal, čím sa živí. A on mi s úplne vážnou tvárou    odvetil: 'Som budúcnosť muzikálového divadla'.“ (z knihy Without You od Anthonyho Rappa) Zdá sa to byť dosť odvážne tvrdenie, čo myslíte? Ako však čas ukázal, naozaj nebol ďaleko od pravdy. Jonathan Larson je bezpochyby autorom, ktorý na Broadwayi v období, v ktorom tvoril, vyvolal doslova

Snažím se lovit v paměti, kolik českých původních muzikálů vypráví nějaký „ryze český“ příběh. Ať už by se jednalo o nějakou českou osobnost, pohádku či legendu, mnoho jich zřejmě nebude. Náměty na životy českých historických osobností najdeme spíš v operním světě než v tom muzikálovém – Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast či opera Libuše jsou nadčasová díla, která není nutné zvlášť představovat. A našla by se i další… Z muzikálů mě napadá počin Michala Davida Kat Mydlář , dále oratorium skladatele Richarda Pachmana Mistr Jan Hus , historický muzikál Milana Levého, Pavla Holého a Jana Krůty Kladivo na čarodějnice , zhudebněná pohádka Petra Ulrycha Radúz a Mahulena a dvě díla Karla Svobody Noc na Karlštejně a Golem . Možná je jich ale víc… Když se řekne Golem , většina si představí dvoudílnou komedii s historickým námětem Císařův pekař / Pekařův císař z roku 1951 s Janem Werichem v hlavní dvojroli. Golem zde představoval hliněné monstrum, které mělo sloužit k ovládnutí světa

Když mezi 7 statečnými poprvé padl nápad využít prázdninovou pauzu pro sepsání článku o »muzikálové srdcovce«, tedy představení, které mě nějakým způsobem zasáhlo, ale už se nehraje, nemusela jsem dlouho přemýšlet. Okamžitě se mi vybavil muzikál Hamlet , tedy jeho zpracování z doby, kdy se ještě hrál v Divadle Kalich. Je pro mě důležitý z celé řady důvodů. Jednak představuje moje „muzikálové začátky“. Jedná se o jedno z prvních muzikálových představení, které jsem kdy viděla, a má svůj podíl na tom, že jsem u této své záliby vytrvala více než dvacet let. Kromě toho se domnívám, že Hamlet je spojen i se začátky původních českých muzikálů. Čím víc na něj vzpomínám, tím víc si uvědomuji, co všechno se za tu dobu již odehrálo a jak daleko se český muzikálový svět posunul. Nebudu tedy v tomto případě Hamleta hodnotit v pravém slova smyslu, ale spíše na něj nostalgicky vzpomínat a sdílet své dojmy z té doby. Možná je budu i trochu konfrontovat s tím, jak vnímám muzikály nyní. Hamleta