Muzikál Angelika: Markýza muzikálového nebe

 

Angelika je jednou z nesmrtelných hrdinek červené literatury, tudíž ji asi není třeba zdlouhavě představovat. Byla, je a bude lamačkou mužských srdcí. Všechny dívky toužily být jako ona - nezkrotná, vášnivá, odvážná, chytrá a hlavně... po čertech krásná. Pro mě osobně je Angelika také jakási srdcová záležitost, na níž nedám dopustit, jelikož právě s ní mám spojený přerod z dítěte ve slečnu. Jedná se totiž o první „dospěláckou“ knihu, kterou jsem kdy přečetla, proto jsem z existence muzikálové verze byla nadšená. Nutno podotknout, že moje srdcovka je původní verze z roku 2007 (ač ji znám bohužel jen ze záznamu). Tento text je tak trochu svědectvím, že i něco, co je opravdu dokonalé, se může časem či jiným uvedením změnit v něco, nad čím jen marně kroutíte hlavou. Pojďme se tedy společně podívat, jak u mě muzikál Angelika s postupem let klesl.

Muzikál obsahuje kromě hudby Michala Davida také ústřední melodii z filmů o Angelice, o níž se zasloužil Michel Magne. Mnoho diváků má negativní postoj k tomu, když se v muzikálu použije melodie, která není z dílny samotného skladatele. Mně osobně to ale zde (na rozdíl například od Muže se železnou maskou) dává smysl. Texty jsou napsány vkusně a ve spojení s kouzelnou hudbou vám uvíznou v paměti, aniž si toho všimnete. Po odchodu z divadla si je tak zaručeně začnete broukat.

Co se týče kostýmů a scény, bude hodnocení poněkud složitější. Toto představení jsem zhlédla celkem dvakrát ve stejném uvedení, ale již v jiné sezoně (jaro a podzim 2016), což ač se zdá nepravděpodobné, udělalo hodně. Na jaře jsme se dočkali krásných bohatých kostýmů a kulis, které byly maličko odlišné od původní verze, nicméně obstály na výbornou. Na podzim se už ovšem asi začalo šetřit, protože polovina kulis z představení zmizela a scéna vypadala opravdu dost chudě. To sice není vždy vyloženě na škodu, ale v případě Angeliky to byl podle mého názoru skutečně krok vedle, neboť právě tento muzikál se má odehrávat na honosných místech.

Když jsem již naťukla změny, musím říct, že ne všechny byly negativní. Například obsazení titulní role  Angeliky novými představitelkami oproti původnímu uvedení se povedla moc, ale bohužel negace pro mě spíše převládaly. Došlo například k vystřihnutí písní Ať zas svítá a Slavné zvony svatební, k čemuž nevidím jediný důvod - jsou zvučné, muzikál dějově posouvají vpřed a navíc jsou pro představitele Filipa de facto jedinou příležitostí, jak se projevit a možná i zazářit. V obnovené verzi je místo těchto písní krátký vstup Madame M.M., vypravěčky příběhu, která v rychlosti shrne to, co písněmi vyjádřeno nebylo. Filipovi tak nově zůstává pouze jediná věta v písni Dáma nesmí žít. To mě  velice zklamalo, protože dle mého názoru je Filip du Plessis-Bellière důležitou postavou, vždyť nebýt jej, nikdy by se Angelika po smrti svého prvního manžela nevrátila ke dvoru, a tak by se velká část zápletky vlastně ani nekonala.

Ostatně nad rozhodováním tvůrců nové Angeliky o tom, kterou postavu vyřadit či přidat, zůstává opravdu rozum stát. Přece jen, když už z děje vyřadím důležitou postavu, tak jaký má smysl tam přidat další, která je ale pro děj úplně zbytečná? Hovořím o postavě Vivienne, v podání Natálie Grossové. Vivienne, kterou v původní verzi rozhodně nenajdete, je skutečně bezvýznamná postava. Jedná se o jednu z členů Nicolasovy tlupy v podsvětí, její scénář obsahuje přibližně tři věty (nesouvisející s dějem) a samotná postava je zcela postradatelná. Kdyby nedošlo k přidání postavy Vivienne, vyřazení Filipa bych asi i pochopila a skousla, už jen s ohledem na snahu o zkrácení představení, které trvá přes dvě hodiny. Takto tomu ale vážně nerozumím...

Přesunu se nyní k hodnocení hereckých a pěveckých výkonů, kde už většinou budu hodnotit spíše pozitivně. Jelikož jsem zhlédla více alternací, budu srovnávat, stejně tak jako vždy, když mám možnost. Neříkám ale, že alternace spolu mají soupeřit, naopak je vůbec nejlepší, pokud nastane taková situace, kdy jdete na představení a nemusíte obsazení řešit, protože jsou výkony všech v rovnováze. Jenže někdy je ale realita jiná a jedna alternace vás nadchne, zatímco druhá však zklame. A přesně taková situace v mém případě nastala po dvojnásobném zhlédnutí muzikálu Angelika. 

O hlavní roli se v novém uvedení dělí Michaela Gemrotová, Alžbeta Bartošová a Kamila Nývltová. Alžbetu jsem bohužel v této roli nezastihla. Budu tedy hodnotit zbylé dvě představitelky, kdy se jednalo podle mě opravdu o »nebe a dudy«. Michaelu jsem dříve neznala, ale v roli Angeliky mě doslova uchvátila. Zaujala mě natolik, že od té doby ji dodnes pravidelně vyhledávám, a to nejen na divadelních prknech. Především si právem zaslouží pochvalu její silný hlas, aristokratická gesta a šarm. Totéž už ale nemohu říci o Kamile Nývltové. Hlas neměla absolutně pod kontrolou, po herecké stránce mě také nijak zvlášť nepředvedla, zkrátka za mě - fiasko. Kdyby se toto stalo jednou, ještě bych tuto skutečnost přešla s tím, že „holt neměla svůj den“, ale pokud jste četli některé mé dřívější recenze (například Draculu), tak víte, že v případě mých dojmů ze slečny Nývltové se nejedná o ojedinělý případ. 

Hlavní mužská role, charismatický hrabě Joffrey de Peyrac, má u nás dva představitele, kteří nestárnou, ale zrají. Řeč je o Mariánu Vojtkovi a Josefu Vojtkovi. Oba dva pánové se do této velké role položili skvěle, ovšem přeci jen o trochu více preferuji Josefa Vojtka, který lépe zvládl hereckou stránku, hlasově jsou si totiž pánové celkem rovni.

Dalším osudovým mužem Angeliky je Nicolas, její přítel z dětství v Monteloup, z něhož vyroste obávaný vůdce podsvětí. Pro Jana Kopečného je tato role přímo stvořená, a tak nemám nic, co bych mu vytkla. Jeho alternaci Josefa Vágnera jsem bohužel neměla tu čest zhlédnout.

Madame Contoire famózně ztvárnila Yvetta Blanarovičová, která nám dokázala, že není jen »malý a šikovný« čertík, ale i výborná zpěvačka a herečka. Alternuje se s Radkou Fišarovou a Olgou Lounovou.

Angelika měla skutečných přátel pomálu. V muzikálu je oproti knižní verzi zaznamenán pouze jeden, a to Desgrez, jedna z mála rolí v tomto díle, kde jsou si její představitelé (Tomáš Trapl i Bohouš Josef) opravdu rovni.

Jeho Výsost, krále Ludvíka XIV. ztvárňují Vilém Čok a Martin Šemík. Zde mě trochu mrzí, že postava krále je v muzikálu vystavěna spíše komicky než vznešeně, protože knižní a filmový král mě odmalička dost přitahuje, tedy mám na něj tzv. »crush«, jak bychom vyjádřili my později narození. Neříkám, Vilém mě v roli dost pobavil, ale bylo vidět, že Angeliku pouze toužil mít a skutečně ji nemiloval.

A aby těch milovníků nebylo málo, máme tu romantického básníka Špínu. Ten v muzikálu nemá zas tak velký prostor, ale Peter Pecha ho dokázal nádherně využít. Jeho alternace jsem bohužel nezastihla.

Madame de Montespan, anděla s ďáblem v těle, a to doslova, nemohu vynechat. Markéta Procházková i Lucia Jagerčíková předvedly skvělé výkony. Každý, kdo jim věřil jejich sladký úsměv, se v průběhu muzikálu asi dost divil.

Poslední role, která podle mého názoru stojí za zmínku, je šáchův vyslanec, Peršan Bachtiary Bej. Nechci se nikoho dotknout, ale tato role je zkrátka jako stvořená pro »zpívajícího doktora« Ali Amiriho a nikdo jiný ji nemůže tak dobře ztvárnit. Jiří Daniel není špatný zpěvák, ale ve srovnání s Ali Amirim pro mě zkrátka působil ve srovnání jako slabší článek. 

Co říct na závěr? I když mě dost věcí v nové verzi zklamalo, stále patří Angelika mezi mé top muzikály. Samozřejmě bych si mohla rýpnout, že spousta věcí je v knize jinak, jelikož v muzikálu spousta postav a skutečností není zaneseno, ovšem kdyby se měl dělat muzikál z pěti knih, trval by zřejmě neúnosně dlouho. Muzikáloví diváci tak sice neuvidí jisté kapitoly z života Angeliky (například paní Čokoládová či obchodnice Madame Morens), můžu jim s jistotou slíbit, že o pořádný zážitek ochuzeni nebudou. A to i přes to, že původní verzi se ta nová nemůže ani trochu rovnat.