7 statečných

  Představovat blíže film Sestra v akci z roku 1992 s Whoopi Goldberg v hlavní roli, je asi pro většinu z nás úplně zbytečné. Pro mě osobně bylo obsazení hlavní role jedinečné, a proto, když jsem se dozvěděla o existenci muzikálové podoby a následně i o tom, že se toto dílo bude hrát v Čechách, měla jsem celou řadu pochybností. Příliš jsem nevěřila, že by se u nás našla zpěvačka, která by hlavní roli zvládla a že by takové představení mohlo dopadnout dobře. Mnohem více mě proto zaujala skutečnost, že se Sestra v akci měla v průběhu léta 2020 hrát také v Londýně, a to přímo s Whoopi Goldberg, a začala jsem se proto raději zajímat o tuto možnost. Abych však měla jistotu, že se v ději (kvůli určitým rezervám v angličtině) neztratím, pořídila jsem si ještě vstupenku do Hudebního divadla Karlín s cílem oživit si příběh a získat představu, zda mě toto dílo zaujme i po hudební stránce. Už jen proto, že melodie z filmu zde totiž vůbec neuslyšíte. Nicméně člověk míní a život (nebo korona)

  Bohatým bral a chudým dával, tak zní legenda o Robinu Hoodovi , jehož příběh se dočkal již nespočtu různých adaptací. Ty se sice sem tam v něčem vzájemně liší, ale základ zůstává stejný – středověký šlechtic Robin z Locksley se po návratu z války nestačí divit, co se v jeho milované zemi děje. Král Richard Lví Srdce je v zajetí nepřátel a vládu tak za něj převzal jeho bratr spolu se svými věrnými služebníky – v čele s šerifem z Nottinghamu. Robin je věrný králi, a tak se záhy stává nežádoucím. Úkryt nachází v Sherwoodském lese a pod jménem Robin Hood vede partu zbojníků a bojuje nejen za lepší Anglii, ale i za lásku krásné lady Mariany. Já osobně jsem s Robinem v podstatě trávila dětství, a to díky počítačové hře Robin Hood: Legenda Sherwoodu , kterou jsem „pařila“ opravdu moc ráda – bavilo mě přepadat konvoje se zlaťáky, vymýšlet různé lsti a podnikat výpravy na osvobození věrných přátel i samotné Mariany. Podobu jednotlivých postav i průběh děje mám tak v paměti právě na základě té

  Zdroj fotografie: TV Nova Jako dalšímu jsme se rozhodli položit naše „zvídavé otázky“ velmi zajímavé osobnosti české muzikálové scény – herci a zpěvákovi Ondřeji Rumlovi. V našem rozhovoru samozřejmě nemůže chybět muzikál Lazarus , v němž ho můžeme vídat v hlavní roli. Došlo však i na vzpomínání na dříve uváděný muzikál Michala Horáčka Kudykam nebo na Ondrovo působení v Ypsilonce. Na své si přijdou i milovníci písní pánů Ježka, Wericha a Voskovce, ale i ti, které zajímá, jaké to je účinkovat v televizním pořadu Tvoje tvář má známý hlas . 😊

  Městské divadlo v Brně jsem jednu dobu moc ráda navštěvovala. Představovalo pro mě zajímavou alternativu k pražským titulům, zejména z hlediska většího a bohatšího repertoáru v rámci jedné scény, a také bylo fajn občas vidět na jevišti herce, které neznáte z jiných projektů, a tak se hravě vyhnete srovnávání daného aktéra s jinou jeho rolí či alternací. Možná se nad mým důvodem pousmějete, ale když navštěvujete divadlo často a kupa herců (byť skvělých) se objevuje v několika projektech najednou, občas zatoužíte po změně. Proto jsem rovněž chápala mé brněnské přátele, kteří ze stejného důvodu naopak rádi jezdili do Prahy. Podobně to máme s Ostravou nebo Plzní. Jednu dobu mělo pro mě osobně právě Brno zajímavější představení než Praha, a tak není divu, že jsem začala cíleně vyhledávat regionální divadla víc než ta pražská.

Na tento muzikál jsem se vydala v podstatě 'z nouze', když jsem se po návštěvě jiného pražského divadla rozhodla využít příležitosti, že se tehdy zrovna do divadel ještě mohlo. Byť Michala Davida považuji za opravdu nadaného skladatele a hitmakera, neřadím se k fanouškům jeho muzikálů. Nicméně, rozhodla jsem se, že dopředu nebudu nic odmítat a téma Kata Mydláře se mi líbilo. Byla jsem tedy zvědavá, jak moc se libretista Lou Fanánek Hagen držel historických faktů a také jestli bude Michal David čitelný hned od prvních tónů. Ale pěkně postupně...

  K myšlence napsat něco o muzikálu Elixír života mě přivedla až jedna diskuze v rámci sedmi statečných, kdy byly tématem „nedoceněné“ muzikály. V tu chvíli jsem si ihned vzpomněla právě na toto dílo, které jsem sice v divadle viděla jenom jednou a navíc velmi dávno (rok 2005), ale už jenom to, že na něj po tak dlouhé době stále ráda vzpomínám, o něčem svědčí. Existuje poměrně dost muzikálů, které jsem v divadle viděla, vlastně se mi i líbily, ale nezanechaly ve mně žádnou hlubší stopu a s postupem času jsem na ně tak trochu zapomněla. U Elixíru života se mi toto nestalo. Celkově nestandardní pojetí muzikálu, velmi nápadité texty a hudba i samotné téma mě zaujaly natolik, že jsem si nejen zakoupila CD a DVD, ale řada čísel mi utkvěla v paměti velmi silně. Před pár dny jsem proto znovu pocítila potřebu si po delší pauze tento muzikál ze záznamu pustit znovu a svoje vzpomínky si tak trochu oživit. Je pravda, že s odstupem času již toto představení nevnímám tak bezvýhradně nekriticky,

  (Foto - Petr Mráček) Dnes vám opět přinášíme rozhovor s jednou z našich oblíbených tváří divadelních prken (ale i televizních obrazovek) – Zbyňkem Fricem, kterému tímto moc děkujeme, že si na nás našel čas. 😊 Tento zkušený herec, zpěvák a tanečník dokáže člověku nejen zvednout náladu (například jako Vince Fontaine v muzikálu Pomáda ), ale také chytit za srdce a přinutit k zamyšlení (jako Dan Goodman v muzikálu Ne/Normální ) a když jeho jméno vidíme na fermanu, na představení se těšíme ještě o něco více - a troufáme si tvrdit, že nejsme sami. 😉 Která z jeho rolí mu ale nejvíc přirostla k srdci a jakou dovednost si odnesl z natáčení seriálu Zdivočelá země ?

Když na mě někteří ze statečných »vybafli« s nápadem, abych zavzpomínala na muzikál Klíč králů , zůstala jsem trochu v rozpacích. Při prohrabování mé sbírky programů jsem na něj často narážela, nikdy mě však nenapadlo psát zrovna o něm. „A proč ne, vždyť jsi ho měla ráda,“ argumentovali kamarádi. Je pravdou, že to byl můj oblíbený kousek, který jsem zhlédla opakovaně, pokaždé jsem však vnímala i rozpačité reakce diváků, kterým se představení zjevně nelíbilo, a tak jsem si připadala jako blázen. A když se začtete do několika starších recenzí, jistě pochopíte proč…

„Temná pohádka o lásce vykoupené krví…“ To byl můj dojem po první návštěvě Krysaře , díla z pera Daniela Landy (ten je autorem hudby, libreta i textů). Zatímco jako osoba je mi tento člověk spíše záhadou (alespoň podle toho, jak doposud veřejně vystupoval), tak jako skladatele ho uznávám. Jeho hudba mi totiž hraje na ty správné struny v těle a nebezpečně mě k sobě poutá. Díla Tajemství a Touha , která už znám dlouho, mám moc ráda.