Zvídavé otázky 7 statečných: Zbyněk Fric

 

(Foto - Petr Mráček)

Dnes vám opět přinášíme rozhovor s jednou z našich oblíbených tváří divadelních prken (ale i televizních obrazovek) – Zbyňkem Fricem, kterému tímto moc děkujeme, že si na nás našel čas. 😊 Tento zkušený herec, zpěvák a tanečník dokáže člověku nejen zvednout náladu (například jako Vince Fontaine v muzikálu Pomáda), ale také chytit za srdce a přinutit k zamyšlení (jako Dan Goodman v muzikálu Ne/Normální) a když jeho jméno vidíme na fermanu, na představení se těšíme ještě o něco více - a troufáme si tvrdit, že nejsme sami. 😉 Která z jeho rolí mu ale nejvíc přirostla k srdci a jakou dovednost si odnesl z natáčení seriálu Zdivočelá země?

Coffeerun: Když se člověk podívá na váš umělecký životopis, je pěkně dlouhý. Spolupracoval jste s takovými velikány, jako Jozef Bednárik, Miloš Forman a mnoho dalších. Stál jste u počátků muzikálového boomu v 90. letech a ztvárnil jste mnoho lidských charakterů. Která postava se vám asi nejvíce vtiskla do srdce?

Je to postava jménem César Borgia z baletního muzikálu Lucrezia Borgia autorů Libora Vaculíka, Petra Maláska a Václava Kopty. Především je to první verze, která se hrála v Národním divadle v Praze a díky níž jsem měl možnost potkat se s mnoha výjimečnými lidmi, jako byli např. Nelly Danko nebo Petr Zuska.

Džejňulka: Asi první role, díky níž jsem si vás zapamatovala, byl Marcus Antonius v muzikálu Kleopatra. Jak byste zavzpomínal na dobu prvního uvádění Kleopatry? Byla pro vás v něčem zvláštní?

Vždy, když jste u něčeho nového a velkého, je to krásný pocit. A píseň Síla vůle Bohů byla za odměnu. Rád na ten čas vzpomínám. Stejně jako např. na představení Jesus Christ Superstar ve Spirále, Draculu nebo Pomádu v Pyramidě. Všechno to byly v té době výjimečné události a jsem šťastný, že jsem mohl být u toho.

George: Když se řekne jméno Zbyněk Fric, ihned si vzpomenu na mnoho krásných muzikálů, v nichž jste si měl tu čest zahrát. Váš repertoár je opravdu pestrý – ale často se jedná o díla buď z historie, nebo z běžného života. Jaké vnímáte rozdíly mezi těmito skupinami a v jaké se cítíte lépe? Je nějaká historická figura, kterou byste rád ztvárnil, ale zatím nebyla možnost?

Vždy mě na muzikálu a obecně na divadle baví ta pestrost. Většinou každá role, ať už historická, nebo současná, řeší podobné problémy - buď opětovanou, nebo neopětovanou lásku, intriky a tak podobně, takže jednání postavy je stejné. Různá může být stylizace, kterou určuje režisér. A to mě samozřejmě baví. Ukázkovým příkladem je právě Lucrezia Borgia. Co se týká historické figury, kterou bych rád ztvárnil… Měl jsem spoustu vysněných rolí, ale vzhledem k věku jsem se s nimi musel rozloučit a nechci si přichystat další zklamání, tak raději tímto směrem nepřemýšlím…. 😊

Little Lotte: Muzikál Ne/Normální je příběh věnovaný vážnému psychickému onemocnění. Jak jste se na něj připravoval a změnil se pak nějakým způsobem váš pohled na lidi žijící s duševními problémy?

Každá role, kterou ztvárníte, vás nějak ovlivní. Divadlo je o vcítění se do role, takže to ani jinak nejde. A u tak těžkého tématu, jaké řeší muzikál Ne/Normální, je to o to více. Myslím, že nejen nás účinkující, ale i diváky, toto představení přivede k větší toleranci a většímu pochopení lidí, kteří nějaké duševní onemocnění prodělávají.  Už jen podle názvu můžete hledat hranice normálnosti. Je dobře, že se produkce art4rent, z.s. odvážila uvést tento muzikál v Praze. Krásné silné téma, nádherná muzika, okouzlující texty a báječná parta…. To je práce snů.

Nikča: Na mě jste vždy působil velmi něžně a nedokázala jsem si vás představit v záporné roli. Rocheforta jste ale ve Třech mušketýrech ztvárnil báječně. Jsou vám bližší kladní hrdinové, nebo naopak padouši?

Je pravda, že jsem strašně dlouho hrál především kladné role. Ale ve chvíli, kdy jsem nazkoušel Césara Borgiu (což byla moje první záporná role), řekl mi Libor Vaculík (autor a režisér tohoto představení), ať hraju už jen záporáky… Pro mě není podstatné, jestli je role záporná, nebo kladná, ale to, jestli je v té roli co hrát. Zda je v povaze role nějaký vývoj či zvrat. A vlastně i v té záporné roli hledám důvod, proč je ta postava právě taková a co ji k tomu vede.

Annie: V muzikálu Pomáda jste měl šanci vystřídat více rolí - před lety jste v Pyramidě (dnešní Goja Music Hall) hrál Dannyho, v současnosti vás v Kalichu vídáme coby Vince Fontainea a Anděla. Dokázal byste tato dvě nastudování porovnat a prozradit, které je vám osobně bližší a které pro vás víc znamená?

Samozřejmě každé ‚poprvé‘ má své kouzlo. A tenkrát to byl první takto pohybově náročný muzikál u nás. Vzpomínám si, že to byla opravdu velká dřina. Ono uběhat a utancovat velké jeviště, které bylo v Pyramidě, vyžadovalo dobrou fyzičku. Během každého představení jsem vypotil dvě kila. V Kalichu se spojily dohromady dvě filmové role – Vince Fontaine a Johnny Casino (první jmenovaný je rozhlasový moderátor, druhý zpěvák vystupující na taneční zábavě v Pomádě – pozn. 7 statečných), ale už to pro mě tak náročné není.

Eric: Mnoho diváků vás zná spíš z televize než z divadla, hrál jste v různých seriálech. Chtěl byste si někdy zahrát v nějakém velkofilmu? Jaké téma či charakter postavy by vám byly blízké?

Chtěl bych vidět herce, který by vám na tuto otázku odpověděl záporně. 😊 A u velkofilmu by dokonce ani nezáleželo na tématu či charakteru role. Jen bych stejně jako na divadle ocenil, kdyby bylo v té roli co hrát. Například jsem vděčný za to, že jsem si zahrál v seriálu Zdivočelá země. Děkuji za tu možnost potkat zajímavé lidi, například Jiřího Stránského nebo Hynka Bočana. A jako bonus jsem se naučil jezdit na koních. 😊