7 statečných

Pohádka, kterou někdo zapomněl cenzurovat. Příběh o síle lásky a přátelství a jednom zeleném osamělém „neotesaném špalku“. To je Shrek , jehož si filmoví diváci zamilovali již v roce 2001 (a vzniklo ještě několik více či méně povedených pokračování) a ti muzikáloví pak v roce 2008. Zatímco v zahraničí se toto dílo hraje ve známých divadlech, jeho české verzi se napoprvé nějak nepodařilo zakořenit a napodruhé jsme se dočkali pouze tří představení ve sportovních arénách v různých městech (Brno, Pardubice, Liberec), ale překvapivě ne v Praze. Upřímně tomu moc nerozumím a připadá mi to jako škoda. Myslím si totiž, že Shrek by nějakému pražskému divadlu moc slušel a stejně tak muzikálu by uvedení na běžné scéně jen pomohlo, aby se usadil a působil stejně kouzelně a propracovaně jako jinde ve světě. U nás ho zařazení do velkých arén degradovalo na „zábavu pro děti“ a tedy takový typ představení, kde se jisté přešlapy přehlížejí, jelikož „dětem je to přece jedno“. Já jsem ale tedy byla nároč

Miluji starší klasické muzikály a velmi ráda se na ně jezdím podívat do Liberce. V divadle F. X. Šaldy jsem proto měla již dříve možnost vidět např. mé oblíbené kousky Zpívání v dešti, My Fair Lady nebo She Loves Me . Vyhovuje mi jednak krásné staré divadlo, které se k tomuto typu muzikálů hodí, ale také celkově komornější atmosféra ve srovnání s divadly v Praze a samozřejmě nezbytná živá hudba. Vyrazit na Divotvorný hrnec tedy pro mě znamenalo naprostou nutnost a už jsem jenom čekala, až se mi podaří najít vhodný termín a vše naplánovat. Divotvorný hrnec znám jako film, ale i jako upravenou českou verzi od Jana Wericha a Jiřího Voskovce, kterou jsem kdysi viděla v Českém Krumlově. Nicméně u venkovních představení je sice působivá atmosféra, ale celkové ozvučení není příliš kvalitní. Naplno jsem si vše mohla užít tedy až zde. Nechci vysloveně prozrazovat děj, můžu ale určitě zmínit, že se jedná o pohádkově laděný příběh českého emigranta Josefa Maršálka a jeho dcery Káči, kteří přijí

Argentinská první dáma, Eva Perón. Kdo by ji neznal alespoň z učebnice dějepisu. Ačkoliv samotná Evita již není mezi námi, její příběh stále znovu a znovu ožívá na prknech, která znamenají svět. Nejprve pochopitelně v zahraničí, ale už roku 1998 (dva roky se hrála v pražském divadle Spirála, v roce 2015 se obměněná vrátila do Studia DVA) se tento geniální muzikál dostal k nám, do České republiky. Když se řekne Evita , muzikálový svět si hned vybaví dvě jména - Monika Absolonová a Radka Fišarová. Právě tyto dvě dámy tvoří historii této velké role v našem českém uvedení. Můžeme být jen a jen hrdi, že máme i v naší malé zemičce tak skvělé představitelky titulní role muzikálu, který dobyl svět. Evitovský kult si tedy dovedeme hýčkat. Je pravdou, že spoustu lidí Evita ve Studiu DVA neoslovila svým jevištním provedením a označují tento muzikál tedy spíše za koncert. Musím uznat, že pokud někdo dbá na pohyb na jevišti, bohaté kostýmy a propracované choreografie, nejspíše zklamán bude. Já vš

Muzikálů s přívlastkem „hit“ už bylo napsáno poměrně dost, a to nejen u nás, ale i ve světě. Přiznám se, že mě osobně téměř vůbec nezajímají. Po tom, co se mi v televizi zhlédnutý film Mamma Mia! nijak nelíbil (i když skupinu ABBA mám celkem ráda) a podobně to vyšlo s divadelními Dětmi ráje v Goja Music Hall, přestala jsem projekty tohoto typu vyhledávat. Přitom je nehodnotím nijak špatně. Díla napsané na objednávku, sázející na proslulost interpreta/kapely a tím pádem i na komerční úspěch, mě prostě neberou. Avšak lidem se líbí, rádi si zajdou do divadla poslechnout desetiletími prověřené hity oblíbeného interpreta v podání ostřílených muzikálových borců a přitom se pobavit či si dokonce při závěrečné medley i zatančit. Nic proti ničemu - hit muzikály vždy byly sázky na jistotu a vždy i budou. Skupinu Elán můžeme s klidem označit za legendu československé pop music. Vznikla již koncem 60. let minulého století, byla založena dvojicí 14letých kluků Jožo Rážem a Vašo Patejdlem a je akt

Muž se železnou maskou , neboli opět muzikál čerpající z díla Alexandera Dumase. Myslím si, že toto volnější pokračování Tří mušketýrů je jistě řadě z vás známo, především díky četným filmovým zpracováním, především verzemi z roku 1977 s Richardem Chamberlainem a z roku 1998 s Leonardem DiCapriem v titulní roli. Muzikál se opírá (především co se děje týče) částečně o oba tyto filmy, rozhodně víc než o samotnou knižní předlohu Tři mušketýři ještě po deseti letech. Francii vládne zpovykaný a rozhazovačný vládce Ludvík XIV., kterého nezajímají protesty hladovějícího lidu a dokonce ani nářky vlastní manželky, o kterou ani v nejmenším nestojí. Mnohem víc se zajímá o půvaby krásné Louisy. Zatímco Athos a Porthos již koruně neslouží a jsou na odpočinku, přičemž z Aramise se stal jezuitský kněz, D'Artagnan je až překvapivě věrný svému králi a jeho matce královně. Když Athos přijde kvůli královým intrikám a zuřící válce o syna Raula, začne toužit po pomstě a mušketýři opět musí spojit své

Muzikálové představení Rebecca jsem viděla v Ostravě dvakrát zhruba s ročním odstupem a jednalo se pro mě o mimořádně silný zážitek. Napoprvé jsem vůbec netušila, o čem příběh je a naprosto jsem se proto nechala pohltit dějem. Ihned poté jsem si přečetla knížku, která je předlohou muzikálu, čímž se mi osvětlily některé nejasnosti v chování hlavní hrdinky a vše do sebe najednou lépe zapadlo. Podruhé, jsem tedy již měla poměrně jasnou představu o ději a mohla si více užívat detaily a ocenit herecké výkony, když jsem dopředu znala pointu a věděla, co bude následovat. Každé představení tedy bylo proto pro mě trochu jiné, ale v obou případech jsem odcházela s pocitem, že Rebecca je muzikál, který mě neskutečně zasáhl a musím ho vidět znovu. Dnes budu opravdu pouze a jenom pozitivní. Protože u tohoto představení mě nenapadá vůbec nic, co bych mohla vytknout. Rebecca je prostě dokonalá. Scéna je velmi výpravná - panství Manderley i hotel, kde se odehrávají úvodní scény, ale i další lokality

Máte rádi kouzla, čáry, odvahu a dobré srdce? Pak je pro vás Čarodějka jasnou volbou. Po úspěšném uvedení Fantoma opery, Bídníků a Plesu upírů , je dalším světovým muzikálem v divadle Goja Music Hall právě Wicked neboli česká verze Čarodějka . Wicked je světoznámý muzikál od skladatele Stephena Schwartze a od autorky libreta Winnie Holzman. Jedná se o českou non-replicu. Tudíž nemůžeme používat originální název Wicked a máme zde schválenou jistou volnost a lehké úpravy. Samozřejmě hudba a příběh zůstávají stejné, spíše je děj přizpůsoben více českému divákovi, aby dané dílo pochopil. Přeci jenom se zde vypráví příběh čaroděje ze země Oz, který není u nás tak známý. Co se týče našeho uvedení, měl jsem tu čest vidět i londýnskou verzi a tudíž mohu lehce porovnat rozdíly. Ty jsou sice velké, ale ne zase tak zásadní, podle mého názoru. Musíme brát v potaz, že v Londýně mají přizpůsobené divadlo pouze na toto představení. Hraje se tam už nějaký ten pátek, což umožňuje odvést maximální

Muzikál Tarzan je symbolem překonání hranic mezi lidmi a zvířecí říší. Troufám si tvrdit, že příběh chlapce vychovaného opicemi zlidověl natolik, že většina z vás bude alespoň trochu něco tušit. S muzikálovou podobou přišli poprvé na Broadwayi, ale my nejsme "sto let za opicemi", že. Hudební skvost Phila Collinse můžeme navštívit v Divadle Hybernia. Scéna je skutečně velkolepá, připadáte si opravdu jako v džungli. Nechybí ani liány, na nichž se naši odvážní herci, zpěváci a tanečníci bez problémů houpají, nu jako opice. Nedá mi to a musím upozornit na to, že právě z tohoto důvodu je muzikál fyzicky dost náročný, na což by měl každý brát ohled, až bude hodnotit. No, nebudu vás déle napínat a přejdu k hodnocení výkonů: Titulní roli Tarzana právě kvůli fyzické náročnosti ztvárňují čtyři představitelé - David Gránský, Peter Pecha, Vojtěch Drahokoupil a Robert Urban. Já měla možnost zhlédnout Petera Pechu, který bez jediného zaváhání ovládl jeviště. Navíc tu mám takový komentář sm

Muzikál Wicked bylo první muzikálové představení, které jsem kdy viděla v zahraničí, a to už před více než 10 lety. Mám ho tedy spojený s celou řadou osobních zážitků a dojmů. Vybavuje se mi především mimořádná výpravnost, působivé efekty a skvělé pěvecké i herecké výkony. Když jsem se tedy dozvěděla o připravované české verzi, muzikálu Čarodějka, měla jsem trochu pochybnosti. Bála jsem se, že se české představení nemůže londýnské verzi příliš přiblížit a že se nepodaří najít vhodné představitelky hlavních rolí. Navíc se mi české texty u prvních videí, která se dostala na internet, nelíbily. Naštěstí jsme se později dočkali zdařilého přebásnění od Michaela Prostějovského. Děj vychází z určité znalosti příběhu o Čaroději ze země Oz, který je pohádkovou klasikou v anglicky mluvících zemích. Myslím ale, že i bez této znalosti se dá v ději zorientovat, nějaké základní povědomí ale může být ku prospěchu. Od přestavení jsem příliš nečekala. Byla jsem do určité míry zvědavá, ale neměla žádné

K muzikálu Wicked neboli Čarodějka jsem poprvé našla cestu díky dvěma písním z něj - Defying Gravity (v češtině Překonat zemskou tíž ) a Popular (v českém překladu Budou tě milovat ). Obě mě spolu s informacemi ohledně hlavní postavy Elphaby natolik zaujaly, že jsem si rovnou našla děj muzikálu a po jeho přečtení jsem věděla, že bych tento muzikál ráda jednou viděla a mohl by se mi zalíbit. Základní myšlenka udělat z klasické záporné postavy kladnou hrdinku a převyprávět obecně známý příběh - v tomto konkrétním případě Čaroděj ze země Oz (populární je ovšem spíše v Americe a ve světě, než přímo u nás), mi připadala velmi zajímavá. A to i přesto, že sama jsem asi nikdy původní pohádku neviděla. Ovšem vzhledem k tomu, že sleduji americké seriály, ani jsem nemusela. Často se v nich totiž objevují nejrůznější odkazy na děj pohádky a leckterý seriál ho dokonce zparodoval, a tak jsem už dobře věděla o Dorotce, kouzelných střevíčcích, plecháčovi, lvíčkovi i strašákovi. A o samozřejmě i o