Muzikál Rebecca: Láska i drama na anglickém pobřeží
Muzikálové představení Rebecca jsem viděla v Ostravě dvakrát zhruba s ročním odstupem a jednalo se pro mě o mimořádně silný zážitek. Napoprvé jsem vůbec netušila, o čem příběh je a naprosto jsem se proto nechala pohltit dějem. Ihned poté jsem si přečetla knížku, která je předlohou muzikálu, čímž se mi osvětlily některé nejasnosti v chování hlavní hrdinky a vše do sebe najednou lépe zapadlo. Podruhé, jsem tedy již měla poměrně jasnou představu o ději a mohla si více užívat detaily a ocenit herecké výkony, když jsem dopředu znala pointu a věděla, co bude následovat. Každé představení tedy bylo proto pro mě trochu jiné, ale v obou případech jsem odcházela s pocitem, že Rebecca je muzikál, který mě neskutečně zasáhl a musím ho vidět znovu.
Dnes budu opravdu pouze a jenom pozitivní. Protože u tohoto představení mě nenapadá vůbec nic, co bych mohla vytknout. Rebecca je prostě dokonalá. Scéna je velmi výpravná - panství Manderley i hotel, kde se odehrávají úvodní scény, ale i další lokality jsou velmi nápadité. Vše dokreslují projekce, které v některých momentech sehrají dost podstatnou roli. Po hudební stránce je Rebecca velmi strhující i zapamatovatelná. Krásná jsou sborová čísla i sólové výstupy hlavních představitelů a samozřejmostí v Ostravě je i živá hudba. Výborné byly i herecké výkony všech zúčastněných, kdy jsem měla možnost vidět i různé alternace.
Nejsilnější stránkou představení je ale jeho příběh. Ten je situován do Anglie, odhaduji cca 30. let 20. století, kdy se hlavní hrdinka (její jméno v příběhu nezazní a ani v knize ne, jelikož ona je vypravěčem) seznámí s bohatým a ovdovělým Maximem de Winterem. Ten je fascinován její až dětskou naivitou, upřímností, dobrosrdečností a nezáludností a prakticky ihned ji požádá o ruku. Novomanželé následně přijíždějí do sídla de Winterů, panství Manderley, kde se odehrává hlavní část příběhu. Zde do děje také vstupuje hospodyně sídla Manderley, paní Danversová, která byla neskutečně oddaná původní tragicky zemřelé paní domu, Rebecce (ta, ač je po ní celý muzikál pojmenovaný, se v něm vůbec neobjeví) a novou paní de Winter odmítá akceptovat. Ta, pro svou nezkušenost a nepřipravenost na intriky, velmi snadno a rychle podléhá manipulaci paní Danversové a uvěří tomu, že se musí za každou vyrovnat Maximově první ženě, která se zdála být dokonalá a bezchybná ve všech ohledech. Kvůli tomu dochází mezi manželi k celé řadě nedorozumění a vzniká mezi nimi propast, kvůli níž se odcizují. Později však dochází k zásadnímu obratu v ději, kdy se ukáže, že nic není takové, jak se na první pohled zdálo. Vše vrcholí velmi překvapivým rozuzlením celého příběhu.
Ten je tedy velmi dramatický, dojde i na detektivní zápletku, ale zásadní roli zde hraje psychologie jednotlivých postav a je zde tedy jedinečný herecký prostor pro všechny účinkující. Těch je v Rebecce skutečně hodně. Nebudu zde proto rozepisovat všechny, ale zaměřím se na figury, které mě nějakým způsobem zaujaly. Znovu ale musím vyzdvihnout, že jsem nenarazila na žádný slabý článek představení, a všichni si proto zaslouží obdiv a uznání, jak se svých rolí zhostili.
Jako první se zaměřím na manželský pár, kde jsem v obou případech měla stejné obsazení, a to Veroniku Prášil Gidovou a Tomáše Novotného. Veronika Prášil Gidová byla v roli mladé paní de Winter neskutečně dojemná. Velmi jsem chápala její snahu se Rebecce vyrovnat a přesvědčit Maxima, že je stejně dobrá. Rozuměla jsem i jejímu nízkému sebevědomí a tomu, že je osobností paní Danversové doslova hypnotizována. Věřila jsem jí také její oddanost Maximovi. Velmi působivé bylo pak její „dospění“ v druhé půlce příběhu, kdy se stane pro Maxima skutečnou oporou, najde v sobě vnitřní sílu a dokáže se postavit i paní Danversové. Tomáš Novotný jako Maxim de Winter byl naprosto bezchybný. Věřila jsem mu jeho nadhled v první půlce, až po následnou uzavřenost a smutek s postupem děje.
Skutečně hlavní postavou celého příběhu je ale postava paní Danversové. Zde jsem měla tu čest vidět v této roli jak Michaelu Horkou, tak Katarínu Hasprovou. Myslím, že obě trefily odměřenost a chlad paní Danversové a její nepřístupnost a zášť naprosto přesvědčivě. Po pěvecké stránce byly naprosto dokonalé a pocit napětí a mrazení, kdykoliv se objevily na scéně, jsem měla v obou případech. Nedovedu jednoznačně říct, jestli výkon některé z nich byl lepší. Typově moje představy o paní Danversové ale možná trochu více naplňuje Katarína Hasprová.
Další zajímavou a velmi sympatickou postavou celého příběhu byl Frank Crawley, přítel a tajemník pana de Wintera, v podání Juraje Čiernika. V jeho podání Frank působí mimořádně pozitivně, budí přesně pocit přítele, na něhož se můžu spolehnout v každé situaci a velmi rychle se stane podporou i pro mladou paní de Winter, u níž vycítí, že právě ona je pro Maxima ta pravá, i když si to ona sama ještě neuvědomuje. Vyzařoval z něj pocit klidu a jistoty, takže jsem měla skoro chuť se mu se svými problémy hned také svěřit.
Zajímavou, pro změnu zápornou postavou, je také Rebečin bratranec, Jack Favell, kterého jsem viděla jak v podání Romana Haroka, tak i Tomáše Savky. Jedná se o vysloveně zápornou postavu, kdy v podání Romana Haroka sice působí jako floutek, ale vysloveně záporně se projeví spíš až v druhé půlce příběhu. Tomáš Savka mi byl v této roli vysloveně „odporný“ již od prvního okamžiku, co se na jevišti objevil. Mám-li si vybrat, výkon Tomáše Savky mě oslovil o trošku více.
Poslední, koho uvedu, byla postava místního blázna Bena, která je pro děj poměrně důležitá. I zde jsem viděla obě alternace - Jana Vlase a Libora Olmu. Přestože Libor Olma byl jako Ben velmi přesvědčivý, Ben v podání Jana Vlase mě okamžitě zasáhl a velmi dojímal a stává se pro mě Benem číslo jedna.
Muzikál Rebecca zkrátka naplňuje všechny moje představy a očekávání, co od muzikálu mám. Často mě proto zamrzí, že je Ostrava tak daleko a není tak jednoduché se zkrátka po práci sebrat a zajít si na Rebeccu do divadla, kdykoliv ji zrovna hrají. Je to představení, které bych s velkou chutí viděla klidně i desetkrát, ale zkrátka to není možné. Doufám ale, že alespoň ještě jednou tu šanci mít budu.
Komentáře
Okomentovat