Muzikál Evita: Věčný žár nejen v Buenos Aires
Argentinská první dáma, Eva Perón. Kdo by ji neznal alespoň z učebnice dějepisu. Ačkoliv samotná Evita již není mezi námi, její příběh stále znovu a znovu ožívá na prknech, která znamenají svět. Nejprve pochopitelně v zahraničí, ale už roku 1998 (dva roky se hrála v pražském divadle Spirála, v roce 2015 se obměněná vrátila do Studia DVA) se tento geniální muzikál dostal k nám, do České republiky.
Když se řekne Evita, muzikálový svět si hned vybaví dvě jména - Monika Absolonová a Radka Fišarová. Právě tyto dvě dámy tvoří historii této velké role v našem českém uvedení. Můžeme být jen a jen hrdi, že máme i v naší malé zemičce tak skvělé představitelky titulní role muzikálu, který dobyl svět. Evitovský kult si tedy dovedeme hýčkat.
Je pravdou, že spoustu lidí Evita ve Studiu DVA neoslovila svým jevištním provedením a označují tento muzikál tedy spíše za koncert. Musím uznat, že pokud někdo dbá na pohyb na jevišti, bohaté kostýmy a propracované choreografie, nejspíše zklamán bude. Já však dávám přednost hudbě, příběhu a výkonům účinkujících, takže Evita si mě naprosto získala.
Jak jsem již naznačila, scéna rozhodně bohatá není. Pár kulis se během představení objeví, nicméně muzikál si vás získá jinými způsoby. Kostýmy jsou odpovídající době, jednoduché, vkusné. Nezapomínejme na to, že sama Eva Perón nepocházela z bohaté rodiny.
Představení začíná retrospektivně, tedy pohřbem Evity. Vypravěčem a zároveň duší celého postavení je postava Che. Svým vyprávěním pojí celý příběh a přiznám se, že mi zprvu nebylo jasné, zda je fanouškem či odpůrcem Evity. Později jsem si psychologii postavy převzala tak, že byť chvílemi vypadá jako její příznivce, je to spíše její kritik a místy by se jeho postava dala nazvat Svědomí.
Pak se společně s ním podíváme úplně na začátek, do Evina mládí a života v chudinské čtvrti. S bohulibými písněmi Andrewa Lloyd Webbera prožijeme s Evitou i další životní zákoutí, cestu k moci, začátek vztahu s Perónem, její slávu, odpůrce a nakonec i krušný konec.
V titulní roli jsem zhlédla pouze Radku Fišarovou, výkon Moniky Absolonové tedy posoudit nemohu. Radka v roli Evity mi ukradla srdce. Emoce sálaly až do zadních řad. Zpívala s neuvěřitelnou lehkostí, naprosto skvěle ale dokázala hlas zvýšit a trochu to „rozbalit.“ A i když už Evitu neztvárňuje, bude to navždy „má Evita.“
Největším pohonem představení byl však Peter Strenáčik jako Che. Již od první minuty jsem mu očima visela na rtech a ani nedutala. Dává člověku pocit, že právě on ukazuje zcela odlišný pohled na svět. Peter je velice kvalitní umělec, září ve spoustě dalších inscenacích, ale jeho Che je zkrátka dokonalý.
O představitelích prezidenta Argentiny Juana Dominga Peróna je vždy živá a rozličná diskuze. Já viděla Karla Rodena, který je herec, nikoliv zpěvák, což se dá samozřejmě poznat. Častokrát jsme si v Rodenově tváři mohli přečíst strach a stres ze zpěvu, pěvecký výkon tedy nebyl nějak žhavý, ale i přesto si troufám říci, že jeho obsazení chyba nebyla. Sice pěvecky nevyniká, má však pro mě nevysvětlitelné charisma a něčím mě prostě přitahuje. Roli jsem mu tedy laicky řečeno „sežrala i s navijákem“ a jsem velice ráda, že jsem měla tu čest zhlédnout právě jeho. Ondřej Sokol je možná lepší zpěvák, nedovedu si ho ale jako Peróna představit.
Tři hlavní role jsme zhodnotili, na kontě máme ale ještě dvě, které rozhodně nesmíme vynechat, přestože tolik prostoru nemají. Zpěvák Augustin Magaldi se stal, ač nechtěně, prvním mužem v Evině životě. Jakmile ji však vezme s sebou do argentinské metropole Buenos Aires, pro naši roztomilou slečinku již není dost dobrý. Ondřej Izdný se této role zhostil s grácií a věřte mi, že ještě dlouho po návštěvě divadla uslyšíte v hlavě jeho „lásko mááá“.
Perónova milenka má opravdu nejméně prostoru. Pro příběh sice zase tak důležitá není, ale vystřihnout ji nemůžeme. Když zjistí, že její úloha v Perónově životě skončí, přichází chvíle pro její představitelku Veroniku Vyoralovou. Tahle scéna mi utkvěla v paměti, protože když vidíte chuděrku, jak sedí na zemi s kufrem a zpívá „Co mě čeká dál?“, pustíte slzy, které jste si schovávali na konec představení. Kámen by se nad ní ustrnul!
Slzy vypouštím i já, neboť tato moje srdeční záležitost bude mít zanedlouho derniéru (ta už proběhla, ale pro upřesnění, verze v Českých Budějovicích zůstává - pozn. 7 statečných). Apeluji na vás, pokud máte čas a chuť toto představení ještě vidět, pospěšte si.
Komentáře
Okomentovat