Muzikál Voda (a krev) nad vodou: Diskotéka plná e(E)lánu
Muzikálů s přívlastkem „hit“ už bylo napsáno poměrně dost, a to nejen u nás, ale i ve světě. Přiznám se, že mě osobně téměř vůbec nezajímají. Po tom, co se mi v televizi zhlédnutý film Mamma Mia! nijak nelíbil (i když skupinu ABBA mám celkem ráda) a podobně to vyšlo s divadelními Dětmi ráje v Goja Music Hall, přestala jsem projekty tohoto typu vyhledávat. Přitom je nehodnotím nijak špatně. Díla napsané na objednávku, sázející na proslulost interpreta/kapely a tím pádem i na komerční úspěch, mě prostě neberou. Avšak lidem se líbí, rádi si zajdou do divadla poslechnout desetiletími prověřené hity oblíbeného interpreta v podání ostřílených muzikálových borců a přitom se pobavit či si dokonce při závěrečné medley i zatančit. Nic proti ničemu - hit muzikály vždy byly sázky na jistotu a vždy i budou.
Skupinu Elán můžeme s klidem označit za legendu československé pop music. Vznikla již koncem 60. let minulého století, byla založena dvojicí 14letých kluků Jožo Rážem a Vašo Patejdlem a je aktivní dodnes, kdy tito „věčně mladí kluci“ oslavili šedesátiny. Začali vystupovat v různých klubech, do povědomí široké veřejnosti se však dostali až v roce 1980, kdy na festivalu Bratislavská lyra získali stříbrnou lyru za píseň Kaskadér. Od té doby je jejich třetím souputníkem kytarista Jano Baláž a trojice je dodnes fungující plnokrevnou poprockovou kapelou, která vyprodává největší haly a stadiony na Slovensku i v Čechách. Vydali kolem 30 alb (z toho pět anglických) a žádné nebylo propadákem. I když se v 80. a 90. letech profesní cesty Ráže a Patejdla na čas rozešly, znovu se spojily dohromady a k rozpadu Elánu nedošlo ani po Rážově vážné nehodě v roce 1999. Kapela přestála veškerá úskalí osudu a nesmazatelně se zapsala do hudební historie i širokého povědomí posluchačů v obou zemích.
Za úspěchem kapely stojí především autorská složka jejich tvorby. Nikdy nehráli žádné covery, každá jejich píseň je plnokrevný originál. I když se po hudební stránce inspirovali mnoha světovými skupinami, nikdy žádnou nekopírovali a svůj typický rockový sound si zachovali dodnes. Elán je tedy originální a stoprocentně autorské těleso. Hudbu psali převážně Vašo Patejdl, Jožo Ráž a Ján Baláž a texty Ľuboš Zeman či Boris Filan (oba psali texty i pro jiné slovenské interprety, například Mariku Gombitovou a další) a právě texty já osobně považuji za nejsilnější stránku elánovských písní, protože jsou nestárnoucí a nadčasové. Elán se po hudební stránce výrazně podílel na vzniku úspěšných slovenských celovečerních filmů Fontána pre Zuzanu 1-3 a Rabaka, v němž si tehdejší členové kapely i zahráli. Prvním muzikálovým počinem z pera elánisty Vaša Patejdla byl projekt Jack Rozparovač, který uvádělo pražské Divadlo Kalich. Druhým velice úspěšným, tentokrát již hit muzikálem byl Osmý světadíl, který výrazně vyčníval nad ostatními projekty tohoto typu, jelikož přinesl kromě osvědčených hitů i svěží vítr v podobě neotřelého příběhu. Osmák se hrál poměrně dlouhou dobu v Praze i Bratislavě a získal si srdce mnoha muzikálových fanoušků. Netrvalo dlouho a přišel další počin v podobě Vody (a krve) nad vodou.
Přiznám se beze studu, že já osobně jsem Elán nikdy ve velkém neposlouchala. Mnohé písně se mi líbily, ale dost mě iritoval zpěv Joža Ráže, který byl (a je) pro mě ve výškách prostě neposlouchatelný. Pěvecké kvality mu neupírám, ale mně jeho „ječák“ trhá uši. Rádio jsem kvůli němu nevypínala, ale také jsem nikdy nešla na koncert ani si nekoupila žádnou desku. Elán tedy existoval téměř mimo mě. Zhruba dvacítku písniček jsem si zamilovala kvůli textům a zajímavým melodiím či aranžím, ale nikdy jsem nepatřila k ortodoxním elánovským fandům. Návštěva Osmého světadílu v pražském Kalichu však ve mně zanechala stopu navzdory tomu, že jsem neměla potřebu navštívit muzikál opakovaně. Ocenila jsem hlavně zajímavou a napínavou dějovou linku, citlivé použití písní během příběhu a také slovenský přízvuk českých herců při zpívání, a to bez výjimky. Dalo se čekat, že se publikum během představení rozezpívá, rozpláče i roztančí - komerční úspěch byl tedy zaručen. Podobný úspěch se očekával samozřejmě i u Vody, a za 7 měsíců, co se muzikál v Kalichu hraje, se kýžený úspěch dostavil. Dílo má své fanoušky, CD si také našlo kupu posluchačů a k elánovské muzice přičichlo opět o něco víc příslušníků mladé generace, která jejich muzikantské začátky nezaznamenala.
Voda má však oproti Osmému světadílu již ne tak úplně dokonalý příběh. Ke konci má samozřejmě děj slušné grády, první půlka se však dlouho táhne a téměř nic se neděje. Mnohé souvislosti se tak vyvrbí až v druhé půli. Tvůrci vsadili opět na desetiletími osvědčené hity, jejichž texty malinko přizpůsobili ději, a také na interpretaci v divadelním prostředí, což funguje dokonale. Budu se opakovat, ale já jakožto rodilý Slovák oceňuji do detailů přesnou (včetně přízvuku) zpívanou slovenštinu, že ani já bych nepoznala, že to nezpívají Slováci.
Do Vody se tak dostaly písně, které se nevešly do Osmáku, a to včetně jednodušších hitovek až po textově duchaplné a nadčasové songy. Dalším zrnkem do mozaiky úspěšného díla je právě divadlo Kalich, konkrétně jeho stálý ansámbl. Ať navštívíte v Kalichu jakékoli představení, nemůže vám uniknout sehranost všech herců na jevišti. Je zkrátka vidět, jak si navzájem fandí, pomáhají si, funguje mezi nimi chemie a věříte jim prostě vše. Divák si jen sedne a s děním na jevišti se ihned ztotožní, napojí se na jednu vlnu, duchem omládne a prožije vše s protagonisty. Taková sehranost se nevidí jen tak a ne v každém divadle tohle takto funguje. Představení pak samo o sobě nemusí být zrovna váš šálek čaje a stejně si jej užijete naplno.
Já jsem si tedy Vodu užila stejně jako před lety Osmák. Z děje nebudu nic prozrazovat, ani nebudu hodnotit výkony či zmiňovat jednotlivé herce. Skvěle hráli a zpívali jak ostřílení harcovníci, tak i mladé tváře. Může se zdát, že Elán se zpívá dobře, ale i jeho tvorba má svá pěvecká úskalí a nemusí sednout každému zpěvákovi. K energii, kterou Voda vyzařuje, patří také humor - někdy na můj vkus přehnaný, ale publikum se bavilo, čili účel byl splněn. Také charaktery některých figur byly hodně přehnané, a to vedlo k značnému přehrávání některých herců, nepřipadalo mi to však trapné. O vtipné momenty tedy v představení není nouze, ale dočkáte se i civilnějších hereckých pasáží, hlavně ve vypjatých scénách. Jediné, co bych vytkla, byl zvuk - na můj vkus příliš hlasitý, neuškodilo by ubrat decibely.
Voda (a krev) nad vodou je příjemná oddechovka. Není to žádné velké umění, ale mezi hit muzikály patří k nadprůměru a vyplatí se vidět. Elánovské songy si připomenete a vychutnáte, energie sršící z jeviště vám nedovolí nudit se, pobavíte se a také se zamyslíte nad životem - možná lidé podobných a ne úplně kladných charakterů žijí i ve vaší blízkosti a ani o nich nevíte.
Komentáře
Okomentovat