Muzikál Divotvorný hrnec: Pohádka o splněných snech
Miluji starší klasické muzikály a velmi ráda se na ně jezdím podívat do Liberce. V divadle F. X. Šaldy jsem proto měla již dříve možnost vidět např. mé oblíbené kousky Zpívání v dešti, My Fair Lady nebo She Loves Me. Vyhovuje mi jednak krásné staré divadlo, které se k tomuto typu muzikálů hodí, ale také celkově komornější atmosféra ve srovnání s divadly v Praze a samozřejmě nezbytná živá hudba. Vyrazit na Divotvorný hrnec tedy pro mě znamenalo naprostou nutnost a už jsem jenom čekala, až se mi podaří najít vhodný termín a vše naplánovat.
Divotvorný hrnec znám jako film, ale i jako upravenou českou verzi od Jana Wericha a Jiřího Voskovce, kterou jsem kdysi viděla v Českém Krumlově. Nicméně u venkovních představení je sice působivá atmosféra, ale celkové ozvučení není příliš kvalitní. Naplno jsem si vše mohla užít tedy až zde.
Nechci vysloveně prozrazovat děj, můžu ale určitě zmínit, že se jedná o pohádkově laděný příběh českého emigranta Josefa Maršálka a jeho dcery Káči, kteří přijíždějí do Štědré Doliny, v níž se celý děj odehrává. Zde dochází k celé řadě zápletek - ať už té romanticky laděné, kdy se Káča zamiluje do místního mladíka Woodyho, nebo pohádkové, která se točí kolem splněných přání a ukradeného hrnce zlata. Ten se jeho původní majitel, vodník Čochtan, snaží za každou cenu získat zpět. To vše se velmi citlivě prolíná i s vážnějšími tématy, kdy se řeší otázka rasismu či zneužívání moci.
Scéna Jana Kříže se mi vždy líbila a i tentokrát je velmi povedená. V tomto případě je vlastně i poměrně jednoduchá a téměř celé představení ji nebylo třeba měnit. Vše je však velmi jasně naznačeno, takže není pochyb, kde se zrovna nacházíme. V podstatě stačil takový menší dřevěný most, strom, na nějž se dá i vylézt, a studna, kterou je možné v případě potřeby na jevišti jednoduše přemístit. Při vhodném osvětlení to celé navíc vypadá velmi romanticky.
Přestože je liberecké divadlo poměrně malé, jeviště mi připadá docela prostorné i pro početnou company. Ta se mi líbila velmi, tanečně i pěvecky. Součástí company je i několik dětí, které jsou pro děj v určité chvíli důležité. Rozhodně byly velmi šikovné. Co se týče obsazení, byla jsem tedy spokojená na sto procent.
Mám slabost pro Jana i Marii Křížovy a velmi jsem se těšila, že je zde mohu oba vidět pohromadě. Tomuto představení nicméně dominovala hlavně Marie Křížová v roli Káči. Moc jí to slušelo a hlavně zpívala úplně fantasticky. Na Káču se mi nesmírně typově hodí - je přirozená, nebojácná a na nic si nehraje.
Jan Kříž jako Woody byl naprosto v pořádku a ve společných scénách s Marií byla znát chemie až ke mně do předposlední řady. Zpíval dobře, ale Woody zkrátka není postava, díky níž by na sebe mohl strhnout mou pozornost, což si ale myslím, že je v tomto případě správně.
Mou pozornost naopak měla právě Marie Křížová. Dále pak Petr Jeništa v roli vodníka Čochtana. Nejsem si jistá, zda jsem již měla možnost ho někde dříve vidět, spíš asi ne, ale zde mě neskutečně bavil. Do původního textu si přidal i nějaké novější hlášky, které se povedly, a úplně nejvíc mě bavily právě scény, kdy byl na jevišti společně s Marií Křížovou.
Z dalších důležitých rolí nesmím opomenout Vladimíra Kratinu jako Josefa Maršálka. Hodil se mi na něj výborně, pěvecky byl možná trošku slabší, ale nijak zásadně to nevadilo. V neposlední řadě musím zmínit představitelku Susan - Mariku Mikanovou. Jedná se vlastně o taneční roli, ale rozhodně nepřehlédnutelnou. Všechny ostatní role jsou už menší, nebudu je proto vypisovat, nicméně výběr všech představitelů se povedl úplně perfektně.
Celková atmosféra Divotvorného hrnce je dle mého názoru jedinečná. Vše je velmi barevné a stále je na co se dívat. Děj je v určitém momentu i docela napínavý, ale především je vtipný. Ani na chvilku jsem se nenudila a dokonce, přestože v divadle bylo hodně dětí, dokázalo to evidentně zaujmout i je, protože byl během přestavení klid. Nenapadá mě vlastně vůbec nic, co bych mohla vytknout. Odcházela jsem s pocitem naprosté euforie a s výbornou náladou, která mi vydržela ještě hodně dlouho. Už abych jela znovu…
Komentáře
Okomentovat