Muzikál Sestra v akci: Show plná pozitivní energie

 

Představovat blíže film Sestra v akci z roku 1992 s Whoopi Goldberg v hlavní roli, je asi pro většinu z nás úplně zbytečné. Pro mě osobně bylo obsazení hlavní role jedinečné, a proto, když jsem se dozvěděla o existenci muzikálové podoby a následně i o tom, že se toto dílo bude hrát v Čechách, měla jsem celou řadu pochybností. Příliš jsem nevěřila, že by se u nás našla zpěvačka, která by hlavní roli zvládla a že by takové představení mohlo dopadnout dobře. Mnohem více mě proto zaujala skutečnost, že se Sestra v akci měla v průběhu léta 2020 hrát také v Londýně, a to přímo s Whoopi Goldberg, a začala jsem se proto raději zajímat o tuto možnost. Abych však měla jistotu, že se v ději (kvůli určitým rezervám v angličtině) neztratím, pořídila jsem si ještě vstupenku do Hudebního divadla Karlín s cílem oživit si příběh a získat představu, zda mě toto dílo zaujme i po hudební stránce. Už jen proto, že melodie z filmu zde totiž vůbec neuslyšíte. Nicméně člověk míní a život (nebo korona) mění a nakonec jsem tak neviděla ani na jaře pražské představení, ale ani v létě to v Londýně.

Sestru v akci jsem tak poprvé měla vidět až v náhradním termínu v říjnu 2020. V průběhu září však došlo z důvodu onemocnění Lucie Bílé k náhlé změně obsazení a hlavní roli Deloris si tak několik dnů mohla zahrát Markéta Schimmerová Procházková. Vzhledem k tomu, že Markétu považuji za jednu z našich nejlepších muzikálových hereček a zpěvaček, přepadla mě zvědavost a prakticky ze dne na den jsem si pořídila vstupenku. Doufala jsem tedy, že se mi tak naskytne příležitost vidět a porovnat v poměrně krátkém časovém rozmezí dvě představení a především dvě pojetí hlavní role. Bohužel však ani náhradního říjnového představení jsem se nedočkala a divadla byla znovu uzavřená.  A na Sestru v akci s Lucií Bílou si tak budu muset ještě nějaký čas počkat...

Na úvod musím připustit, že moje původní pochybnosti byly naprosto zbytečné. Poměrně záhy mě doslova zavalila pozitivní energie, která celým představením prostupuje. A začala jsem prožívat příběh zpěvačky Deloris, kterou poté, co se stanem svědkem vraždy, policie ukrývá v klášteře, navíc v přestrojení za jeptišku. A tato zkušenost v konečném důsledku obohatí nejen ji, ale také celé osazenstvo kláštera. Hlavním cílem Sestry v akci je tedy především pobavit, ale narazila jsem zde i na několik skutečně dojemných scén, až jsem v určitém momentě měla obavy, že takový příval slz moje rouška nemůže vydržet. 😊

Po hudební stránce se mi představení velmi líbilo, Nadchly mě veškeré sborové výstupy, které jsou nesmírně živé a temperamentní, a dovedu tak velmi dobře pochopit, že se díky nim v ději muzikálu podařilo prakticky ihned mnohonásobně zvýšit účast na bohoslužbách. Komornější momenty byly naopak spíše dojemné a představení jako celek ideálně vyvažovaly. Nejedná se však o melodie, které bych si na první poslech zapamatovala a nedokázala je pak dostat z hlavy celé týdny po představení.😊

Scéna je řešena zpravidla poměrně jednoduše - kulisou odlišující místo, kde se zrovna nacházíme (zeď kláštera, bar, policejní kancelář). Tu následně doplňuje menší počet rekvizit. Samostatnou kategorií jsou pak kostýmy, kdy jsem měla pocit, že zde byla snaha nenápadné oblečení jeptišek vykompenzovat o to výraznějšími kostýmy ostatních postav, aby vznikl co největší kontrast mezi těmito dvěma „světy“. Samozřejmostí je nápadné „civilní“ oblečení Deloris, včetně její „afro“ paruky, narazíme zde ale i na poněkud šílené dobové módní kreace i účesy Curtise a jeho poskoků.

Co se týče obsazení, je v Sestře v akci velice početné. Zaměřím se tedy především na figury, které mě výrazně zaujaly, přestože výkony všech mě velmi bavily a prakticky nemám nic, co bych mohla vytknout.

Jak jsem už uvedla dříve, v hlavní roli Deloris jsem měla příležitost vidět Markétu Schimmerovou Procházkovou. Přestože na první dojem působí velmi křehce a étericky, věděla jsem už např. z Pomády, že tomu tak nutně být nemusí. Jelikož u Deloris očekávám především značný temperament a energii na rozdávání, přiznám se, že po prvním čísle v nočním klubu, jsem byla trochu v rozpacích. K mé velké radosti se ale vše velmi rychle otočilo a během následujících pár minut mě už její výkon velmi bavil. Ve chvíli, kdy se ocitne v klášteře, je to již opravdu Deloris plná temperamentu přesně podle mých představ. Byla dostatečně „akční“, ale přitom uvnitř citlivá a empatická. Velmi se mi líbily její společné scény s Eddiem, ale za vrcholné číslo pak považuji „pyžamovou scénu“ v druhé půlce představení, v níž dojde na hudební číslo „Požehnej naší show“.  Ve sborových scénách byla Markéta sice „tahoun“, ale nezastínila ostatní, což velmi oceňuji.

Role matky představené se skvěle zhostila Iva Pazderková, kterou jsem naživo viděla asi vůbec poprvé. Pěvecky mě naprosto nadchla ve scéně „Tady za tou zdí“. Jedná se o postavu, jejíž vnitřní rozpor mezi tím „co se patří“ a „co je správné v danou chvíli udělat“, je mi velmi sympatický. Ostatně obdobný problém asi občas řeší každý z nás.

Ve výraznější roli sestry Mary Roberty se představila Veronika Vyoralová, jejíž výkon v „Život, který nepoznám“ byl pro mě jeden z nejemotivnějších v celém představení. Moc jsem jí držela palce, aby dokázala najít sama sebe a rozhodla se správně, jak se svým životem naloží. Velmi se těším, až tuto slečnu uvidím také v jiných rolích.

Ruku zákona představuje policista Eddie, kterého v našem případě ztvárnil Roman Tomeš. U této postavy mám dvě výhrady. Zaprvé mi připadá škoda, že je Eddie pojatý jako totálně „neschopný trouba“. Ano, rozumím určité nemotornosti a zmatenosti v případě, kdy se před ním zjeví žena, kterou miluje. To může působit roztomile a do určité míry dámě i lichotit. Ale trochu pochybuji, že by se do Eddieho, který neustále padá, zakopává a prakticky pokazí, na co sáhne, dokázala jakákoliv rozumně smýšlející žena zamilovat, přestože si na konci svoji „reputaci“ značně vylepší. Druhá výhrada se týká blond paruky, která Romanovi skutečně nesluší a jejíž smysl mi v tomto případě poněkud uniká. Vysvětluji si to jedině tak, že cílem je udělat z Eddieho komickou figurku také vizuálně. Tímto však rozhodně nechci degradovat výkon Romana Tomeše, který mě potěšil i pobavil, především v písni „Můžu to být i já“. I přes jeho „nešikovnost“, jsem mu tak přece jen fandila.

Komu naopak paruka slušela nesmírně, byl Tomáš Trapl v roli zabijáka Curtise. V písni „Až najdu svou lásku“ mě vysloveně nadchnul a skoro si troufám říct, že se pro mě jedná o jedno z nejlepších čísel celého večera. Curtisovi asistují jeho kumpáni (Jan Urban, Denny Ratajský a Lukáš Kellner), jejichž „balící“ scéna „Dáma v černým hábitu“ mě také velmi bavila.

Musím uznat, že i přes moje počáteční obavy jsem si Sestru v akci velmi užila. Je to ideální představení, pokud chcete na chvíli vypnout, neřešit nic komplikovaného a dobít baterky. Pozitivní energie zde najdete skutečně spoustu. 😊