Muzikál Pomáda: Lék na divadelní abstinenci

Dnešní doba je velmi zvláštní. A pocity, které ve mně vyvolává, jsou jako „na houpačce.“ V jednu chvíli hýřím optimismem a snažím se přesvědčit sebe sama i své okolí, že už co nevidět bude lépe a náš život bude zase normální a stejný jako dřív. Jindy se naopak dostaví naprosté zoufalství a pocit beznaděje. A v takovém případě musí přijít nějaký „pozitivní“ impulz zvenčí. Někdy pomůže někdo blízký, jindy třeba film nebo muzikál (i když nyní bohužel pouze na CD nebo filmová podoba na DVD). Musí se ale jednat o veskrze optimistický muzikál, který nenutí k žádnému složitému přemýšlení, a jehož hlavním úkolem je především pobavit. A jedním z takových „léků na covidovou dobu“ je pro mě růžovými barvami hýřící Pomáda. 😊

Představovat Pomádu snad ani není nutné. Děj je zasazen na americkou střední školu Rydell High School konce 50. let, kde studenti posledního ročníku řeší záležitosti svých prvních lásek. Hlavní dějová linka se točí kolem místního idola Dannyho a nové „vzorné“ studentky Sandy, důležitý prostor však mají také Rizzo a Kenickie, ale i ostatní spolužáci. Vše se navíc odehrává v době maturitního plesu a na něm probíhající taneční soutěže.

Pomádu mám spojenou již se svým dětstvím, kdy jsem poprvé viděla její filmovou podobu z roku 1978 s Johnem Travoltou a Olivií Newton-John v hlavních rolích. V té době mi byla nejsympatičtější především Sandy, s níž jsem měla hodně společného. 😊 Držela jsem jí proto palce a příliš nechápala chování Dannyho ani příběh „rebelující“ Rizzo, která mi byla vysloveně nesympatická. 😊 S postupem času (pravděpodobně někdy na střední škole) jsem začala na Pomádu nahlížet jinak, a měla jsem proto větší pochopení i pro všechny ostatní, a ne pouze pro Sandy. 😊

V divadle jsem Pomádu viděla poprvé v roce 2001 v GoJa Music Hall, kdy se v hlavních rolích představili Zbyněk Fric a Šárka Marková, a divadelní zpracování si mě okamžitě získalo. Především se mi na něm líbí, že v divadle dostávají mnohem větší prostor i ostatní ze spolužáků a pozornost není věnovaná pouze Dannymu. Celá řada muzikálových písní totiž ve filmu zazní pouze okrajově, zatímco v divadle tak dostávají poměrně výrazný sólový prostor též někteří z herců ve vedlejších rolích (Kouzla lásky/Those Magic Changes, Slejvák/It’s Raining On Prom Night, Královna mejdanů/Rock ’n’ Roll Party Queen). Z původního obsazení si také vybavuji Danielu Šinkorovou v roli Marty, ale i některé „stálice“, které můžeme vidět v jak původním, tak i novějším uvedení (v Divadle Kalich). Mezi ně patří především Pavel Vítek (Anděl strážný) nebo Michal Pleskot a Juraj Bernáth.

Mé další setkání s Pomádou proběhlo až o 11 let později v Divadle Kalich. Zde jsem viděla Pomádu celkem 5x, a to v rozmezí let 2012-2014. A teprve zde si mě Pomáda naplno získala a stala se jednou z mých muzikálových srdcovek. Každé hudební číslo na mě působilo vysloveně „nabíjejícím“ dojmem. Energie, která ze všech účinkujících sálala, byla fascinující. V kombinaci se skvělou hudbou se jednalo o mimořádný zážitek.

Přestože jsem od začátku toužila vidět jako Dannyho Jana Kříže, kterého jsem aktivně podporovala svými hlasy už v době castingové reality show Robin Hood – Cesta ke slávě, v prvních čtyřech představeních jsem pokaždé v této roli viděla Přemysla Pálka a musím uznat, že se na Dannyho nesmírně hodil a z jeho výkonu jsem byla vždy znovu nadšená. V paruce vypadal velmi mladě a nedělalo mi vůbec problém uvěřit mu poněkud naivního maturanta, který vlastně vůbec neví, co se sebou - jak si „udržet tvář“ před svými spolužáky, jimž je vzorem, ale neztratit při tom Sandy, kterou miluje. V některých momentech mě tak svou bezradností skutečně až dojímal a bylo mi ho i trochu líto.

Na pátém představení jsem se konečně „dočkala“ Honzy Kříže, který byl v té době již za roli Dannyho oceněn cenou Thálie. A přestože mě i on jako Danny velmi bavil (zejména jeho smích byl velmi nakažlivý 😊), zjistila jsem, že Přemysl Pálek mě nakonec přece jen oslovil o trošku víc. V Honzově provedení se mi ale mnohem víc líbilo podání písně „Sandy,“ které mě dojalo až k slzám. 😊

Jako Sandy jsem viděla Kateřinu Kráľovskou Steinerovou a Veroniku Prášil Gidovou, jejichž výkony byly velmi vyrovnané. S postupem let se pro mě ale postava Sandy stává poměrně nevýraznou a těším se vždycky hlavně na finální scény, v nichž se Sandy rozhodne pro změnu – tedy hlavně čísla „Jsem víc než říkají/Sandra Dee – Reprise“ a „Jedině ty/You’re The One That I Want“, v nichž byly obě dámy excelentní. Zmínit musím také mou oblíbenou píseň „Letní láska/Summer Nights“, tedy duet, kde Danny a Sandy popisují společně strávené prázdniny každý „po svém“. 😊

Velmi výraznou postavou, která tvoří určitý protiklad Sandy, je Rizzo, kterou jsem viděla jak v podání Markéty Schimmerové Procházkové, tak i Michaely Tomešové. Myslím, že oběma role Rizzo velmi „sedla“ a navíc jim krátké paruky nesmírně slušely. 😊 Od Míši se mi velmi líbilo její podání „Ještě horší věci jsou/There are Worse Things I Could Do“, které můžete slyšet také na CD. Celkově mě ale asi o trošku víc zaujala coby Rizzo Markéta, která mě velmi překvapila a nadchla svým temperamentem.

Píšu-li o Rizzo, nesmím vynechat ani jejího hereckého partnera – Kenickieho, ztvárněného Tomášem Savkou a Petrem Novotným. Ač jsou oba pánové skvělí, zde u mě jednoznačně vede Tomáš Savka, pro něhož jsem měla vždy „slabost“. Navíc si myslím, že „Náš auťák/Greased Lightning“ je píseň, která je pro Tomáše přímo jako stvořená. Pokaždé jsem se na něj proto velmi těšila.

Obsazení Pomády je celkově velmi početné a jak jsem již zmínila dříve, i některé vedlejší postavy mají v představení dostatečný prostor. V rámci svých oblíbených alternací tak musím zmínit Kateřinu Herčíkovou (Jane), Marii Křížovou (Frenchy), Davida Gránského (Doody), Michala Pleskota (Roger) nebo Martina Bačkovského (Eugene).

Z „dospělých“ rolí musím vyzdvihnout především skvělého Zbyňka Frice, který se v novém uvedení Pomády „převtělil“ do Vince Fontainea, poněkud slizkého rozhlasového moderátora – idola náctiletých, který zároveň vystupuje coby porotce taneční soutěže na maturitním plese. Tato postava mě pokaždé nesmírně baví a na každý výstup se strašně těším. A jako bonus si pak můžeme užít skvělé energií nabité číslo „Král Džajvu/Born To Hand Jive“, které mám velmi ráda.

Na závěr si nechávám „postavu“ Anděla strážného. V této roli jsem viděla Pavla Vítka a Kamila Střihavku. Myslím, že v tomto případě není možné srovnávat, jelikož se jedná o zcela odlišné typy zpěváků. U Anděla si představuji, že by měl vypadat jako nějaká pěvecká hvězda, kterou Frenchy, jíž se v ději muzikálu zjevil, obdivuje. Kdyby se Anděl strážný zjevil mně, pravděpodobně bych více ocenila podobu Kamila nebo ještě lépe Zbyňka Frice či Honzy Kříže, kteří úlohu Anděla taktéž alternují. 😊

Pomáda je pro mě zkrátka představení plné skvělých hitů, jedinečných výkonů, nadšení a elánu, které je k vidění málokde. Soubor Divadla Kalich je neskutečně sehraný a ať už budete mít štěstí na jakékoliv obsazení, je jisté, že bude skvělé. Myslím si, že až budou divadla znovu otevřená, na Pomádu do Kalichu vyrazím jako na jedno z prvních představení, protože jsem přesvědčená, že mi královsky „doplní hladinku“ a zbaví příznaků divadelní abstinence. 😀