Muzikál Kat Mydlář: Láska na ostří meče

Na tento muzikál jsem se vydala v podstatě 'z nouze', když jsem se po návštěvě jiného pražského divadla rozhodla využít příležitosti, že se tehdy zrovna do divadel ještě mohlo. Byť Michala Davida považuji za opravdu nadaného skladatele a hitmakera, neřadím se k fanouškům jeho muzikálů. Nicméně, rozhodla jsem se, že dopředu nebudu nic odmítat a téma Kata Mydláře se mi líbilo. Byla jsem tedy zvědavá, jak moc se libretista Lou Fanánek Hagen držel historických faktů a také jestli bude Michal David čitelný hned od prvních tónů.

Ale pěkně postupně...

Hned na úvod vás zaujme text. Není totiž obvyklé, aby byl moderní muzikál zveršovaný. Fanánek si s verši pohrál. Někdy zní naivně, ale většina je opravdu pěkná a člověk nemůže než smeknout před jeho básnickým uměním.  

Další, co velmi upoutalo moji pozornost, byly pak kostýmy a projekce, které měly dokreslovat atmosféru středověké Prahy z počátku sedmnáctého století. Nejdříve, když se před začátkem představení začali po jevišti pohybovat členové company, se mi zdálo, že Roman Šolc, jenž má kostýmy na svědomí, je ponechal v klasické podobě. Jenže bohužel jsem se mýlila. Mnohé z kostýmů jsou opravdu, mírně řečeno, netradiční, některé dokonce svítí a v kombinaci s občasnou laserovou show a svítícími meči, jsem měla pocit, že se spíš ocitám ve světě Mistra Yody (Star Wars) nežli ve středověké Praze. Jsem spíš zastánce klasických provedení kostýmů, takže tyto se u mě prostě s úspěchem nepotkaly.

Ale abych jen nekritizovala… Například kostým Kateřiny Brožové, která hrála Vaňurovu hospodyni Žofii Pešanovou, byl povedený a celkově podtrhoval charakter postavy. Nabubřelá intrikánka sledující svůj prospěch, ženština, která neváhá jít doslova přes mrtvoly, aby dosáhla svého cíle. A Katka svoji úlohu sehrála výborně. Je vynikající herečka i zpěvačka a mrchy jí zkrátka sedí. Její Žofie mě moc bavila a musím upřímně říct, že bych jí bývala Vaňuru opravdu přála, snad jen kdyby to vzala za jiný konec. Ale zoufalé ženy holt dělají zoufalé činy. A Žofie musela být asi hodně zoufalá. Její sólová píseň Jednou se zámožnou stát vysvětluje mnohé. A v závěru, kdy dojde na staré dobré Lež má krátké nohy, jsem se dokonce přistihla, že mi je jí i trochu líto.

Ale vraťme se k titulní roli. V našem případě se jí ujal Daniel Hůlka. Byť je jeho kštice už hojně protkaná stříbrem, ten chlap »prostě umí«. Magická dunivost jeho hlasu mě dostane do kolen pokaždé, když mám to štěstí ho na jevišti vidět a slyšet. Vlastně mi v úvodu představení ani nevadilo, že jako dvacetiletý student již dávno nevypadá. Nebo možná jsem tomu nepřikládala takový důraz díky tomu, že dvě třetiny představení se odehrávají v jeho pokročilejším věku. Jeho zpěv i herecký výkon mě pohltily a díky němu mi nejednou zvlhly oči. Dan měl zpočátku hlas trochu zastřený, jako by byl nerozezpívaný, a občas také zapomněl text, což se může stát (jsme jen lidi). Přesto patřil k těm nejlepším, co se na jevišti objevili. V jeho Právo mám vám budou naskakovat pověstné 'zimomriavky' a lítostí se vám stáhne hrdlo. Tahle píseň, ač klasická Davidovka, se mi vryla pod kůži a upřímně musím říct, že se mi líbila a líbí.

Věrného Mydlářova přítele Jana Jessenia ztvárnil Petr Kolář, který má velkou výhodu, že mu věříte mladého rozevlátého, po bouřlivém životě toužícího studenta, ale stejně tak uznávaného lékaře, který se snaží medicínu posunout dál. Skoro to na mně působí, jako by byl Jessenius Kolářovi napsán na tělo. Všechny party mu sedí. Nejvíc mě zaujal v písni, v níž hájí veřejnou pitvu a též ve vlasteneckém songu Ať chrání Bůh nás, kdy je již pro své protihabsburské názory zavřený ve vězení a čeká na popravu, stejně jako dalších dvacet šest „českých pánů“. 

V tu chvíli se ve vás probouzí vlastenectví a zatrne vám, protože všichni víme, jak to na Staroměstském náměstí v červnu 1621 dopadlo a kdo všem těmto Čechům setnul hlavu. A při hlasitém předčítání několika jmen těch, co skončili pod ostřím Mydlářova popravčího meče, vám veselo není. Velmi se mi líbilo, že ačkoliv je Kat Mydlář vlastně příběh lásky dvou generací, tak autoři tuhle historickou skutečnost do příběhu velmi umně zapracovali a využili k vyprávění poslední třetiny představení.

Celým potemnělým příběhem nás provází Vypravěč – Bohouš Josef, který zároveň ztvárnil magistra Kellyho. Řekněme, že po pěvecké stránce splnil moje očekávání, ovšem bohužel po herecké už to bylo slabší. Nicméně jeho lehce komická píseň, kdy k němu přijdou za večerní zábavou přátelé Jessenius a Mydlář, vzbudí na vaší tváři úsměv. Ve mně kromě toho i vzpomínku, kdy jsem Bohouše Josefa viděla ještě ve Spirále jako krále Heroda v muzikálu Jesus Christ Superstar. 😊Podobnost čistě náhodná? 😊

Životní lásku Jana Mydláře Dorotku v našem případě hrála Hana Barbara, kterou jsem do té doby neměla čest na jevišti vidět. Již v úvodním duetu Tobě chci lásku svou dát a pak především v písni Splnit vůli otce mě zaujala svým procítěným projevem. Svým zjevem a jemností, kterou dokázala do zpěvu promítnout, byla předurčena k tragickému osudu postavy. Upálení Dorotky bylo velmi efektní a masky plamenů byly navíc děsivé, ač z předposlední řady naštěstí moc vidět nebyly.

V některých muzikálech jsou postavy, které stráví na jevišti jen několik minut, ale zanechají ve vás tak hlubokou stopu, že máte pocit, jako by patřily k hlavním aktérům. A v 'Mydlářovi' to je Bětuška v podání Ivany Jirešové. Píseň Já nechci být tu dál je vlastně jediná její písnička, ale přesto zanechá v divákovi opravdu silný pocit. A po jejím doznění už tušíte, že se děj začíná uzavírat.

A to přitom ještě do hlavního děje vstupují mladý Jessenius – Tomáš Löbl a Mydlářova dcera Mandalénka – Marianna Polyáková. Na jevišti jim to moc slušelo a krásně k sobě svými ladili hlasy. Zda ale láska těchto dvou mladých lidí překoná předsudky kvůli řemeslu Mandalénčina otce kata Mydláře a zda mladý Jessenius zvládne odpustit, že Mydlář srazil hlavu jeho otci (zároveň vlastnímu nejlepšímu příteli), to vám už neprozradím. Na to se zajděte podívat sami, až to bude možné. 😊

Ať už ovšem jsem, nebo nejsem příznivcem muzikálů našeho nejproduktivnějšího muzikálového skladatele, musím přiznat, že ústřední písničky jsou dobře zapamatovatelné a dlouho po odchodu z divadla je nemůžete dostat z hlavy.😊Michal David rozhodně dokáže navodit romantickou i dramatickou atmosféru a jedno oko nezůstane suché. Ale intermezza mi připadala mnohem hudebně zajímavější, než písně hlavních hrdinů a jejich duety. David tam totiž mnohdy vystupuje mimo svůj styl a tím Mydláře dělá mnohem zajímavějším. Dokonce se pouští z romantické roviny na lehce rockovou. A za to mu dávám palec nahoru.

Když vezmu Kata Mydláře jako celek, tak musím upřímně přiznat, že jsem z divadla odcházela spokojená a vlastně nemůžu říct, že by se mi představení nelíbilo. Podruhé už asi do Divadla Broadway na toto představení nezabloudím, ale jsem ráda, že jsem Mydláře viděla. Konkrétně naše představení bylo ovlivněno tím, že za dva dny měla být všechna divadla opět zavřená, takže všichni herci do svých textů vkládali poznámky na toto téma. V daném okamžiku to bylo opravdu vtipné a celé divadlo se bavilo, ovšem nikdo z nás netušil, že uzavření bude trvat tak dlouhou dobu - vlastně ani teď ještě nevidíme světlo na konci tunelu v podobně otevřených bran divadel. Chtěla jsem skončit něčím optimistickým….jenže jde to vůbec v textu o Katu Mydlářovi, který končí tím, že Čechy čeká období temna dlouhé 300 let? Ale ano, jde! Víra, naděje a láska…ty nikdy neumírají. 😊