Zvídavé otázky 7 statečných: Elis Ochmanová

 

(Foto: Denisa Grossová)

Naše partička se opět vydala s kůží na trh a vyzpovídala pro vás další velmi talentovanou tvář. Její jméno je Elis Ochmanová. Žena, kterou okouzlil samotný Casanova, je ochotná jít s Cikány i do nebe, poprat se s osudem tajemného Krysaře a okouzlit vás jako Čarodějka. Co dělala v době karantény a jak se cítí pod maskou mnoha postav? To i mnoho dalšího se dočtete právě u nás...

Nikča: V muzikálu Wicked/Čarodějka excelujete v hlavní roli Elphaby, ale kvůli její specifické barvě kůže musíte trávit v maskérně více času. Zvykla jste si již na vrstvy make-upu, nebo je to pro vás ještě „čerstvé“ a nezvyklé?

Ono se to může zdát divné, ale vrstvy make-upu má člověk na obličeji i ve zdánlivě „nenalíčeném“ představení. Tady je akorát rozdíl v tom, že ten make-up je zelený a tudíž dost viditelný, takže je třeba nevynechat ani kousek kůže. Ale je to jen o zvyku a já jsem už za těch pár let u divadla zvyklá na složitější líčení a maskování. Ráda o sobě tvrdím, že jsem tak trochu »omalovánka«, a tak co na mě maskér namaluje, v to se na jevišti proměním.

Džejňulka: Coby Elphaba vystupujete na jevišti zelená, jako Magda v Plesu upírů jste ale byla též docela k nepoznání. Dáváte tedy přednost spíše tomu, když se můžete v roli za masku a líčení tak trochu schovat, nebo byste na jevišti byla raději více méně sama za sebe?

Kdybych byla na jevišti sama za sebe, už by to přece nebylo divadlo Myslím, že je dobré do svých rolí vnášet i něco ze sebe a svých emocí a zkušeností, ale pořád by herec měl zůstat hercem a nebýt na jevišti úplně sám za sebe. Žít svou roli - to ano, ale nehrát sám sebe. To je pro mě velký rozdíl. A masky a divadelní líčení miluju. Baví mě být pokaždé někým a něčím jiným.

Little Lotte: Jak se vám pracovalo s autory muzikálu Wicked Stephenem Schwartzem a Winnie Holzman?

S panem Schwartzem a paní Holzman byla úžasná spolupráce! Měla jsem pocit, že jsem ve snu. Byli naprosto profesionální, milí a ochotní všechno nám vysvětlit a pomoct nám pochopit souvislosti, které nám do té doby buď trochu unikaly, nebo jsme je pochopili jinak. Všechno s nimi šlo jako po másle a já jsem strašně vděčná za tak skvělou příležitost a spolupráci s nimi.

Coffeerun: Uvažujete, že byste se někdy vrátila k opernímu zpěvu? A jaká role by vás dokázala k návratu přesvědčit?

Problém je v tom, že já už od dětství snila o muzikálu. Klasický zpěv je mnohem těžší a ano, mám ho vystudovaný a operu miluju. Klasický zpěv je navíc skvělá průprava na muzikálový zpěv, ale klasiku raději přenechám svým šikovnějším kolegyním. Myslím, že by se nenašla role, kterou bych si toužila v klasice zazpívat. Já milovala většinou jednotlivé árie, které už jsem si odzpívala na koncertech ve škole. To byl můj vrchol operní kariéry a u toho bych zůstala. Já si plním sny muzikálem.

Annie: Velmi se na vás těším v představení Cikáni jdou do nebe, kde jsem zatím na předpremiéře viděla pouze vaši alternaci. Velmi mě nadchla emotivnost tohoto díla. Jak vnímáte postavu Julišky a jaký vztah k tomuto představení máte vy sama?

Cikáni jdou do nebe je překrásné dílo plné emocí a já mám to štěstí, že ho hraju už podruhé, z čehož mám velkou radost. Poprvé jsem hrála Radu v Severočeském divadle, takže když jsem dostala nabídku na roli Julišky v Divadle Bez zábradlí, neváhala jsem. Juliška je podle mě velmi submisivní a zamilovaná žena, která zasvětila svůj život Zobarovi a všelijak se snaží v něm vzbudit lásku. Bohužel se jí to nedaří, ale i tak Zobara dál miluje. Juliška má mé sympatie nejvíc v tom, jak obrovské má srdce a jak moc dokáže milovat.

Eric: Během covidové karantény jste často dělala koncerty z domu online přes mobil. Jaké na to byly ohlasy? Neměla jste trému zpívat takto pro neviditelné publikum, navíc „jen tak“ - bez zvukaře a pouze na základ z počítače?

První koncert byl tak trochu omyl,  protože jsem jen chtěla splnit přání pár svým fanouškům a přátelům. Byla jsem dost překvapená, kolik lidí si to video nakonec pustilo. A navíc jsem si hned po prvním streamu uvědomila, jak moc mi chybí divadlo a kontakt s lidmi. Je pravda, že zpívání bez publika je zvláštní, ale není to o moc jiné, než když doma trénuju. A tak jsem to tím způsobem tak trochu pojala - koncertovala jsem, abych prostě zůstala ve formě a možná tím ještě někomu zkrátila dlouhou chvíli a třeba i zlepšila náladu.

George: Než začnu pokládat otázku, předem bych moc rád poděkoval za krásné koncerty z vašeho domova. Byla radost vás sledovat a poslouchat. Moje otázka se k nim trochu vztahuje: Byla pro vás nějaká písnička velkým oříškem či výzvou? A za druhé: Našla se nějaká píseň, u níž vám obzvlášť udělalo radost, že si ji fanoušci přáli poslechnout ve vašem podání?

Děkuju moc za hezká slova! I proto se z původního jednoho streamu stalo hned osm! Písniček, co se ukázalo jako oříšek, byla vlastně spousta. Dost z nich bylo těžkých a já měla jen málo času se je naučit. Třeba Chandelier nebo třeba Domino byly pro mě dost velké výzvy. Ale moc ráda jsem to zkusila. A jaká píseň na přání mi udělala radost? Moc mě samozřejmě těšilo, že si lidé opakovaně psali o písně z muzikálu Čarodějka. Z písní, které běžně nezpívám, mě zase hodně potěšily skladby Jednoho dne se vrátíš, Lampa a Já chci být jen svá.