Divadelní představení Líbánky na Jadranu: Typická česká dovolená

Léto už nám sice dávno skončilo, ale právě proto jsem se rozhodla zavzpomínat na jedno z nejpopulárnějších českých letních představení, tedy na Líbánky na Jadranu. Tento divadelní počin Patrika Hartla spatřil světlo světa v roce 2017 na Letní scéně na Vyšehradě a až doposud ho mimo letní scény diváci mohou zhlédnout ve Studiu DVA. Komedie o české dovolené v chorvatském kempu, ale hlavně o lidských vztazích a lásce dvou lidí, ať již po letech soužití, či právě v období randění.

Musím podotknout, že jsem na tuto, dá se říci konverzační komedii, ještě neslyšela žádné negativní recenze a představení jsem chtěla navštívit již dlouhou dobu, nicméně vždycky byly lístky beznadějně vyprodané. Až teprve nejistá doba pandemie, kdy se lidé do divadel úplně nehrnuli, mi nahrála k tomu, abych vstupenky získala. Do divadla jsem tedy šla již s nějakým očekáváním a zklamána jsem nebyla, ba právě naopak. Z představení jsem odcházela příjemně naladěná, i když už jsem měla menší křeče z  intenzivního smíchu. Ono, když se dají dohromady tak sehrané herecké dvojice jako Holubová - Klepl nebo Šoposká - Benoni, nejde to jinak. Nehledě na to, že my Češi jsme celkem charakterově výrazní, například právě na dovolených, takže se mnoho diváků v nějaké postavě či životní situaci poznalo.

Byť se představení opravdu hodí na letní scénu, kulisy v divadle vám ji také spolehlivě navodí. Člověk by se i divil, jak málo kulis a dekorací stačí, aby byl divák vtáhnut do děje. V příběhu vystupují dva páry - prvním z nich jsou mladší Marika a Štěpán (tuhle dvojici jsem měla čest zhlédnout, můžete ale narazit také na Evu a Vaška, tedy Evu Josefíkovou a Václava Jílka). Druhým párem jsou manželé v letech, Eva a Bob (což je dle mého názoru dosti zajímavý režijní záměr, pojmenovat postavy dle herců). Přestože mají všichni namířeno do stejného kempu v Chorvatsku, každý pár zvolil jiný druh přepravy. Zatímco Eva s Bobem vyrazili autem (které se jim povedlo předvést pouze gestikulací při sezení na židlích), Marika se Štěpánem šli na túru a nakonec shání odvoz. Právě během stopování se naše dva páry poprvé setkají - Marika se snaží stopnout auto, ve němž cestují Eva a Bob. Bob by mladé dvojici klidně zastavil, jenže Eva byla proti, takže Mariku se Štěpánem nakonec musí zachránit až kamion.

Po příjezdu do kempu obě dvojice zjistí, že si postavily stany vedle sebe a v průběhu hry se dosti sblíží. Marika se Štěpánem totiž Evě někoho šíleně připomínají - ji s Bobem, když byli mladí a zamilovaní. Po nějaké době se díky tomu nabízí zajímavá myšlenka, že osudy lidí se vlastně neustále opakují. Uvedu menší příklad, kterým ale také trochu vyzradím konec hry - Eva s Bobem měli dvojčata (chlapce) a Marika na této dovolené zjistí, že je těhotná a čeká také dvojčata. Mimochodem početí je zde bravurně znázorněno scénou se spermií, při které se zasmáli i ti diváci, které nerozesmálo nic předtím. Kromě několika záchvatů smíchu mají diváci možnost si odnést navíc i nějakou tu hlubší myšlenku, což vůbec není na škodu.

Nejvíce mne asi zaujala představitelka Mariky, herečka Marika Šoposká. Možná kvůli podobné životní situaci té postavy, nebo možná proto, že jsem ani nechtěla uvěřit, že Marika právě něco hraje, jelikož opravdu působila neskutečně přirozeně. Navíc jsem ji v několika situacích chápala natolik, že jsem si v duchu říkala: „Jo, holka, nemusíš vůbec nic říkat. Vím, jak se cejtíš“.

Maričina partnera Štěpána ztvárnil Štěpán Benoni, který Marice dokonale sekundoval. Vzhledem k chemii, kterou mezi sebou ti dva mají, se jim nedá vůbec nic vytknout.

Když hovořím o vzájemné chemii mezi dvěma herci, je vám asi jasné, že u další umělecké dvojice tomu není jinak. Jakmile se na jevišti objeví Eva Holubová a Bob Klepl, máte pocit, že vám v tu chvíli přijde komické úplně všechno. Prostě se dostanete do stavu, kdy nejste schopni se přestat smát, protože už s herci jedete na jedné vlně. Jejich geniální komediální talent je hlavní přísadou této hry. Jak jsem již zmínila, dokáží například nasimulovat jízdu v autě pouze sezením na židlích a různými gesty a pohyby rukou. Kdybych jejich výkon měla shrnout, řekla bych, že jsou to zkrátka profesionálové.

Po dlouhé době jsem viděla představení, kterému se nedalo vytknout vůbec nic. Líbánky na Jadranu tedy vřele doporučuji.