Muzikál Funny Girl: Vzestupy a pády jedné hvězdy

  

Muzikál Funny Girl mě mým životem provází už řadu let. Vždycky se na chvilku „ukáže,“ pak na čas zmizí a čas od času se znovu připomene. 😊 Pokaždé, když se se tak stane, najdu v něm zase něco nového, čím mě dokáže zaujmout a čím je pro mě stále výjimečným. Nejdříve ze všeho jsem viděla skvělé filmové zpracování z roku 1968 s Barbrou Streisand a Omarem Sharifem v hlavních rolích. Jedinečný výkon představitelky Fanny (zcela zaslouženě oceněný Oscarem) a mimořádné charisma jejího hereckého partnera zkrátka nelze zapomenout, a čas od času se proto k tomuto filmu ráda vracím.

V divadle jsem se s tímto muzikálem poprvé setkala v roce 2007, a to konkrétně v Divadle Na Fidlovačce, kde si hlavní role zahráli Tereza Bebarová a Daniel Rous. Nepamatuji si sice z tohoto představení již všechny detaily, ale zcela určitě vím, že jsem byla spokojená a Tereza Bebarová si díky této roli rozhodně získala mou pozornost a v dalších představeních jsem ji pak již cíleně vyhledávala.

O deset let později jsem se na toto představení vypravila do Studia DVA a poměrně nedávno jsem se rozhodla tuto návštěvu zopakovat. Dnes se tedy zaměřím právě na toto poslední představení (v režii Ondřeje Sokola), které mi v tomto roce zpříjemnilo  jeden zářijový večer a které mám ještě v čerstvé paměti. 😊

Představení Funny Girl má reálný základ. Jedná se o příběh inspirovaný životem skutečné americké hvězdy divadelních revue Ziegfeld Follies ve 20. letech – Fanny Briceové a jejím poněkud komplikovaným vztahem s hazardním hráčem Nickem Arnsteinem.

Muzikálový příběh nám líčí příběh Fanny od jejích divadelních začátků. Poněkud ztřeštěná mladá slečna touží po divadelní kariéře, najít uplatnění mezi tanečnicemi a sboristkami se jí však nedaří. Je příliš jiná, originální a svá. Navíc neodpovídá zrovna ideálu krásy své doby a pro producenty je tak nezajímavá. Díky své urputnosti a s pomocí svého kamaráda Eddieho Ryana přesto získá jednoho dne příležitost v jedné show zaskakovat. Její pokažený výstup, který skončí zdánlivě „fiaskem“, pak sklidí nečekané ovace. Je proto angažovaná jako komička a zpěvačka v revue pana Keeneyho (Petr Pěknic). Zde se také poprvé setkává s pohledným a velmi charismatickým Nickem Arnsteinem a v tu chvíli přeskočí ona pověstná jiskra.

Úspěch Fanny je na vzestupu a časem získává angažmá u samotného Florence Ziegfelda. Zde se znovu setkává s Nickem, zamilují se do sebe a později se i vezmou. Jejich povahy jsou však příliš rozdílné a první problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Nick je hazardní hráč, je zvyklý být nezávislý a vadí mu, že ve chvíli, kdy se mu nedaří, musí žít z prostředků své ženy. Její zářná kariéra je mu tak vlastně trochu na obtíž a nedokáže se s ní vyrovnat. Oproti tomu Fanny je pro Nicka ochotná obětovat skutečně cokoliv, nechce vidět jeho stinné stránky a stojí při něm za každých okolností. Tím ale narušuje Nickovu potřebu svobody a nezávislosti, bez nichž nedokáže žít. Je možné v takovém vztahu dosáhnout kompromisu? Nebo je již od začátku předurčen k zániku?

Po hudební stránce Funny Girl přesně odpovídá mému vkusu. Pro muzikály z této éry mám velkou slabost a hudba Julea Stynea je opravdu krásná, zapamatovatelná a hlavně hraná živým orchestrem. Pravděpodobně nejznámější z tohoto díla je píseň Lidé, při níž se u mě vždycky bezpečně dostaví husí kůže. Líbila se mi též Sadie, Sadie, jíž jsem nemohla dostat z hlavy ještě několik dnů po představení. 😊 Ráda mám ale také velmi vtipný duet Fanny a Nicka Ty jsi žena a já jsem muž. Myslím si ale, že ve Funny Girl není po hudební stránce žádné hluché místo.

Zmínit ještě musím zajímavou scénu, která dělí jeviště na horní a dolní část, díky čemuž tak máme možnost sledovat souběžně více situací, odehrávajících se na jevišti. Navíc se na něj velmi nápaditě podařilo schovat celý orchestr tak, že to představení nijak neruší. Konstrukčně je tím celý prostor navíc vskutku originální.

Co se obsazení týče, u tohoto muzikálu vše stojí na představitelce hlavní role, která prakticky po celou dobu neopustí jeviště. A Monika Absolonová se jako Fanny snad přímo narodila. Nesmírně mě bavila jako trochu praštěná mladá holka, snažící se prosadit za každou cenu, nezdolná při jízdě na kolečkových bruslích a také úžasně bezprostřední a spontánní při prvním setkání s Nickem, čímž ho okamžitě naprosto fascinuje. Neméně skvělá je ale i ve vážnější poloze, ve chvíli, kdy se již dostaví první problémy v jejich vztahu. Věřila jsem jí zkrátka úplně vše a v řadě momentů pak prožívala dojetí spolu s ní. Po pěvecké stránce byla samozřejmě naprosto dokonalá, zde ale však musím vyzdvihnout především nesmírný komediální talent. Vím, že Monika byla za roli Fanny Briceové oceněná cenou Thálie. Přestože se jednalo o jiné uvedení tohoto díla (v Ústí nad Labem v režii Lumíra Olšovského), které jsem neviděla, jsem přesvědčená, že volba v tomto případě nemohla padnout na nikoho lepšího. 😊

Velmi se mi líbil též Roman Zach coby Nick Arnstein, který dodal této postavě dostatečnou míru elegance a charismatu. Přestože stojím spíš na straně Fanny, myslím si, že dokážu do určité míry pochopit i jeho jednání - jeho potřebu „svobody“ a nezávislosti, která mu zkrátka chyběla. Jako Nick mi tak zůstal sympatický do poslední chvíle. Spíš ho vnímám jako člověka, který zkrátka občas „vsadil na špatnou kartu.“

Výraznější postavou je též Eddie Ryan, jehož si zahrál Michal Slaný. Eddie je choreograf, který Fanny již od jejích začátků miluje, ta jej však nekompromisně „pasovala“ pouze do role kamaráda. Nezbývá mu tak než pouze bezmocně přihlížet všem jejím ne vždy šťastným rozhodnutím a být jí oporou ve chvíli, kdy to potřebuje. Eddieho jsem si hned od začátku velmi oblíbila a vlastně mi ho bylo celou dobu tak trochu líto.

Zmínit musím dále Miloslava Mejzlíka coby pana Ziegfelda, jenž to s poněkud umíněnou a svéhlavou herečkou nemá vůbec jednoduché. Zjevně ve Fanny poprvé ve své kariéře narazil na osobnost, která se ho nebojí a troufne si mu odporovat. 😊 Jejich vztah je však založen na vzájemném respektu a přátelství.

Větší prostor dostává také Fannyina maminka (Lenka Termerová), která Fanny po celou dobu podporuje a věří v ní. Dále pak její sousedky – věčně obdivující paní O’Malleyová (Petra Kosková) a věčně pochybující paní Strakoschová (Linda Fikar Stránská).

V menších rolích se dále představily Veronika Morávková, Lucia Ginger Molčányiová, Lucie Novotná a Andrea Holá. Mezi tanečníky pak Nikol Fryšová, Aneta Prchalová, Tomáš Böckl a Pavel Klimenda.

Funny Girl je zkrátka mimořádné muzikálové představení, které rozhodně stojí za to vidět. Dokonce si troufám tvrdit, že zde můžeme vidět Moniku Absolonovou v její životní roli. Jako z Fanny z ní zkrátka nelze spustit oči a v závěru se vám skoro ani nebude chtít domů. 😊 A píseň Lidé v jejím podání hned tak nezapomenete. Rozhodně doporučuji dát Fanny šanci, i když máte třeba raději muzikály spíše modernější.