Muzikál Cikáni jdou do nebe: Osud si svoji cestu vždy najde

 

Tak jako si osud našel cestu k Lujko Zobarovi a jeho krásné Radě, tak si našel i mě. Dlouho očekávaná návštěva tohoto muzikálu konečně nastala. Cesta to byla značně dlouhá, avšak přišla v ten pravý čas. Musím se přiznat, že jsem tak trochu nepolíben tímto muzikálem. Vím jen, že už tady kdysi byl a že existuje film. Bohužel jsem neviděl ani jedno. Vždy jsem si říkal, že to vlastně ani není pro mě. Přiznávám se, že jsem se vlastně trochu bál. Vůbec jsem nevěděl, jestli mě to bude bavit a zda mě to dokáže zaujmout. To jsem ale nemohl tušit, co nastane, až to uvidím. Takový příval energie a mrazení po celém těle jsem dlouho nezažil.

Moje návštěva ‚Cikánů'  byla i mou první návštěvou Divadla Bez zábradlí. Příjemný personál mě uvedl do předsálí, sklenička vína navodila tu pravou atmosféru a už nic nebránilo vstoupit do sálu. Toto divadlo nepatří mezi největší, ovšem dokáže zaujmout a vtáhnout vás do děje, a to z kteréhokoli místa v hledišti. Už od prvního tónu hudby, od kouře, co se valil po podlaze jeviště a od prvních slov staré cikánky Izergil, jsem věděl, že i já tu nechám kus svého srdce.

Než toto dílo spatřilo světlo světa, bylo zapotřebí kus práce. A za ní patří díky těmto lidem - Radek Balaš nám po režijní stránce zhotovil toto krásné dílo s hudbou od Petra Maláska. Scénografii připravili Jozef Ciller a Daniel Dvořák. Ovšem největší díky patří jedné ženě, která se postarala o choreografii a smysl celého muzikálu, tedy tanec. Její jméno je Jana  Burkiewiczová. Námětem muzikálu byl pak hudební film Cikáni jdou do nebe od Emila Lotjanu a hudebního skladatele Jevgenije Dogy.

Teď by měla přijít část, kde vám představím příběh neboli děj muzikálu. Já mám ale jiný záměr, a to je nechat vás užít si představení, stejně tak jak jsem ho prožil já. Zkrátka nevědomky sledovat se zatajeným dechem, slyšet nejenom zvuk mocného biče, ale také vlastní tep srdce. Zaposlouchat se do cikánské hudby, vnímat sílu lásky Zobara a Rady. Dát na rady staré Izergil, zůstat smutný z nenaplněné lásky Julišky, zasmát se společně s Bučou a vnímat rozkazy od Antala. Pokud vás i tak zajímá příběh, můžete se inspirovat následujícími odkazy na texty mých parťaček: Annie a Džejňulky.

Hlavní postavou a tahounem celého děje je Lujko Zobar, kterého skvěle zahrál Peter Pecha. Tato role je opravdu náročná. Lovce koní, co se ničeho nebojí a který je od prvního setkaní s Radou bezhlavě zamilován. To vše se Peterovi povedlo a právem se může nazývat Zobarem. Jeho osudem spjatá Rada, kterou ztvárnila pro mě dosud neznámá Kateřina Marie Fialová, byla překvapením večera. Jak Peterovi, tak i Kateřině jsem věřil každý pohyb či gesto. Stejně tak i jejich lásku. Kateřina dokázala očarovat nejen Zobara, ale i mě samotného. Další, láskou a energií nabitou cikánkou, byla Juliška v podání Felicity Prokešové. Tak jako ostatní, i Felicita dala celému představení své srdce. Ona tímto představením přímo žije a věřím, že je stejně tak skvělá i coby Rada, kterou alternuje spolu s Kateřinou Marií. 

Průvodcem celého představení je stará cikánka Izergil, kterou bravurně zahrála Johanna Tesařová. Zobarovi kumpáni Aralambi a Talimon v podaní Tomáše Smičky a Ondřeje Bábora byli jen další třešničkou skvělého představení - mají pěvecký talent a je na nich vidět i vášeň pro tanec. Hrdého poručíka Antala Siládiho předvedl Josef Vrána, otcem Rady pak byl Zdeněk Maryška. Stejně tak se představili i cikánský zloděj Buča - Filip Kaňkovský, otec Zobara neboli Zdeněk Žák, Bubulja v podání Josefa Feča, a Schwob, tedy Martin Kubačák. Všichni zde jmenovaní pánové si také zaslouží obrovskou pochvalu, protože tento příběh nestojí jenom na dvou postavách, ale na celku, kde je každý hrdina. Stejně tak byly skvělé i cikánské dívky: Adriana Bessogonov, Mária Bikárová, Beáta Strohnerová a Veronika Heráková.

Muzikál Cikáni jdou do nebe patří v Praze mezi ojedinělá představení. Má zde svoje speciální místo a rozhodně stojí za návštěvu. Možná si říkáte totéž, co jsem si původně říkal i já? Budu tomu rozumět, chápat děj a cikánské písně? A já odpovídám: Ano, budete...