Divadelní představení Petr Pan: Večer plný barev, snů a dojetí
Není to tak dávno, co jsem v Divadle ABC viděla velice zajímavé a originální muzikálové představení Elefantazie. Jednalo se o počin plný neotřelých nápadů, který se mi líbil též po hudební stránce. Ve chvíli, kdy jsem se tedy dozvěděla o nově chystaném projektu, představení Petr Pan, jehož tvůrčí tým ale i herecké obsazení je z převážné části stejné jako u Elefantazie, bylo mi jasné, že jej určitě navštívím. Jako bonus mě zaujalo, že autorem textů je tentokrát známý písničkář Xindl X.
Pohádkové příběhy pro děti z anglicky mluvících zemí mě vždy nějakým způsobem přitahovaly. Jsou trochu odlišné od českých pohádek a ať už se jednalo o Dorotku v zemi Oz, Alenku v Říši divů, či právě Petra Pana v Zemi Nezemi, moje fantazie vždy pracovala na plné obrátky a já se jejich příběhy mohla nechat unášet a oddávat snění. 😊 Příběh Petra Pana mi je proto velmi blízký, viděla jsem ho v různých filmových zpracováních a mám přečtenou i jeho knižní verzi, k níž se ráda vracím.
Pro toho, kdo by náhodou tento příběh vůbec neznal, nastíním alespoň to nejzákladnější: Petr Pan je chlapec, který nikdy nevyrostl. Žije spolu se ztracenými chlapci v Zemi Nezemi, přátelí se s vílou Zvoněnkou a díky vílímu prachu umí létat. Jednoho dne přiletí Petr oknem k Wendy a jejímu bratrovi a vezme je do Země Nezemě s sebou. Wendy souhlasí s tím, že bude dělat chlapcům „maminku“. V Zemi Nezemi má ale Petr Pan i své nepřátele – piráty, v čele se zákeřným kapitánem Hákem, jemuž se Petr již dříve úspěšně postavil, a kapitán teď proto touží po pomstě. Podaří se mu ji vykonat, nebo se nakonec vítězství dočkají děti? 😊
Je asi trochu nepochopitelné, že mě původně ani na malou chvíli nenapadlo, že je Petr Pan představení cílící též na dětské publikum. 😊 Možná je to tím, že mě jeho příběh mnohem víc oslovil teprve v dospělosti, kdy člověk sní o tom být znovu dítětem a nezestárnout, zatímco děti (nebo tedy alespoň já jsem to tak měla) naopak touží po tom být už dospělé, než pochopí, že to zase taková „výhra“ není. 😊 Do reality mě však poměrně rychle vrátil nemalý počet dětských diváků v hledišti a již na první pohled velmi nápadná, barevná a vysloveně hravá scéna. S dětmi v divadle mám obvykle špatné zkušenosti, tak mě nejprve trošku zachvátila panika, ukázalo se však, že v tomto případě byla opravdu zbytečná. Naopak, dětské publikum je u Petra Pana důležité a mělo na svědomí i nejednu mou slzu dojetí.
Tvůrcům se totiž podařila neuvěřitelná věc. Udělat takové představení, aby bylo dostatečně zajímavé a zábavné pro dospělé, ale současně si po celou dobu dokázali udržet pozornost dětí v publiku a také je přimět ke spolupráci. Okamžiky, kdy pak odhodlané děti svým voláním, že věří na víly, zachraňují vílu Zvoněnku, na mě pak už zkrátka byly moc - dojetí mě přemohlo úplně. 😊 Interakce mezi jevištěm a dětmi v hledišti byla skutečně silná, místy i velmi vtipná, a bylo vidět, že čas od času některé z dítek herce dokázalo i docela překvapit. 😊
Myslím, že je asi v tuto chvíli již zjevné, že si tentokrát nedokážu příliš udržet nadhled a budu tedy v podstatě jenom chválit. Podařilo se mi totiž opravdu krásně vypnout, zabořit se do sedadla a snít. Připadalo mi to tak trochu, jako by přede mnou obživla velká obrázková knížka, z níž všechny postavy vystoupily. Užívala jsem si všechny scény s létáním, mořskou pannu, poněkud hloupé piráty nebo krokodýla, jenž kapitána Háka pronásleduje. Můj obdiv tedy má skutečně povedená scéna Marka Zákosteleckého a naprosto úžasné kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové. To vše skvěle dokreslovala hudba Darka Krále. Neoznačila bych ale Petra Pana za muzikál, jelikož mi připadalo, že na to je hudebních čísel přece jen poněkud málo a navíc děj nijak neposouvají.
Hlavní roli Petra Pana si zahrál Kryštof Krhovják, jehož jsem poprvé viděla právě v Elefantazii v roli Gándhího. Tentokrát mi ale celou dobu dělalo obrovský problém uvěřit, že se jedná o stejnou osobu. 😊 Myslím, že u Petra se mu podařilo krásně vystihnout jeho odvahu v kombinaci s lehkovážností, přece jen ještě malého kluka.
V roli Wendy se představila Kateřina Marie Fialová a musím říct, že s touto postavou jsem měla malinko problém, což ale rozhodně nebyla její chyba, ale spíš toho, jak je tato role napsaná. Zde na mě Wendy totiž působí trochu „přemoudřele“ a v podstatě si stále musí prosazovat svou. Skoro jsem až měla pocit, že Petr vedle ní „předčasně dospěl“ a v její přítomnosti byl mnohdy už značně vyčerpán. 😊
Moji největší pozornost si ale získaly tři jiné postavy. Tou první byla Tereza Krippnerová v roli víly Zvoněnky, která mě naprosto nadchla nejen svým temperamentem, ale i hudebními výstupy.
Jako druhého musím zmínit Ivana Luptáka v dvojroli psí chůvy Nany a náčelníka indiánů Strohého Monzuna, kteří diváky velmi vtipnou formou celým představením provázejí. Myslím, že mu tato úloha neskutečně sedla, a právě on má tak největší podíl na zapojení dětí do představení. Dokázal skvěle najít rovnováhu v oslovení publika všech věkových kategorií. 😊
Naprosto nezapomenutelný byl pro mě ale také představitel kapitána Háka, Filip Březina, který přesně naplnil moje představy o této postavě. Kombinace totálního „magora“ spolu s atraktivním vzhledem a určitou mírou elegance je přesně to, co od Háka očekávám. 😊 Zde navíc jeho jednání bylo „ospravedlněno“ přísnou výchovou a vlivem jeho matky, což se nám postaralo o několik zábavných momentů.
Velký prostor měli také piráti, jimž Hák velí, tedy Radim Kalvoda, Pepa Honzík, Vojtěch Dvořák a Maxime Mededa, z nichž jsem měla dojem, že si tyto role skutečně užívají. Některé vtipy, které od nich zazněly, byly možná už trochu „na hraně,“ ale na druhou stranu, co můžeme od pirátů čekat. 😊
Velmi přesvědčiví byli též představitelé „dětských“ rolí, tedy Wendyina bratra Míši – Denis Šafařík, a ztracených chlapců – Martin Klapil, Filip František Červenka, Štěpán Staněk a Timotej Červenka, u nichž jsem neměla důvod pochybovat o jejich „nedospělosti“. 😊
Zmínit musím ale také Hanuše Bora v roli Wendyina tatínka (jenž zároveň propůjčil hlas již dříve zmiňovanému krokodýlovi), Ninu Horákovou v dvojroli Wendyiny maminky a dcery náčelníka indiánů Lilie Tygrovité a dále Jessicu Bechyňovou coby zákeřnou mořskou pannu.
Komentáře
Okomentovat