»Malá« silvestrovská rekapitulace: Rok 2020 podle 7 statečných

S koncem každého roku přichází ruku v ruce chuť rekapitulovat. Pravda je, že za sebou máme tentokrát opravdu netradiční rok 2020 – asi málokdo na něj bude vzpomínat v dobrém. Nechceme vám to malovat na růžovo, přece jen to byl opravdu velmi náročný a zvláštní rok, ale my se snažíme dívat na věci optimisticky (raději ne pozitivně 😀), a proto se v tomto článku zaměříme hlavně na to dobré. Ostatně pro 7 statečných bude tento rok už navždy výjimečný tím, že byl prvním (a snad ne posledním) rokem existence našeho blogu a tedy místa, kde sdílíme naše dojmy z představení. Původně jsme je psali vlastně tak trochu pro sebe, ale máme radost, že jsme ve vás našli své věrné čtenáře. Zpráva, komentář i like, to všechno nám vykouzlí úsměv a pomáhá nás to motivovat, abychom pokračovali dál.

A co všechno už máme za těch 12 měsíců za sebou? Možná už nás znáte jako své boty, anebo naopak zjistíte, že vám třeba něco uteklo. Pojďte si s námi připomenout menší přehled top12 (náš individuální výběr 😉) událostí na očima7.

Leden

Světlo světa spatřil náš blog 15. ledna a představili jsme se vám rovnou sedmi recenzemi na muzikál Ne/Normální. Pravda je taková, že jsme ho zhlédli již záhy po jeho pražské premiéře, a tak sepsat dojmy takhle zpětně nebylo pro všechny statečné úplně jednoduché, ovšem vzhledem k tomu, že toto dílo jsme viděli opravdu v plném počtu, byla to jasná volba na ‚startovní čáru‘, jelikož jsme se vám chtěli slavnostně odhalit skutečně všichni a dostát tak svému jménu 7 statečných muzikálovců. Není lehké ze sedmi zahajovacích článků vybrat jen jeden, ovšem skutečně nejhlubší vztah má k tomuto dílu naše 'zahraniční síla' Little Lotte. „Celkovo muzikál Ne/Normální považujem za dielo, ktoré na pražskej scéne chýbalo a je skvelé, že sa niekto rozhodol ho predstaviť.“

Její pohled na Ne/Normální neboli Next si můžete připomenout zde. A jak jsme to viděli my ostatní? 

Únor

Únor jsme zahájili poměrně velkolepě - v hojném počtu (George, Annie, Nikča, Džejňulka a Coffeerun) jsme se sešli v Hudebním divadle Karlín na představení Legenda jménem Holmes a rovnou jsme tam zanechali tak trochu i svoji stopu, když jsme dostali spontánní nápad vyjádřit své nadšení prostřednictvím vzkazu na tabuli a trochu drze jsme připojili i naši placku s pozváním na blog. Večer se k nám na 'team building' připojila i Eric a konečně jsme dotáhli nápad, který jsme v sobě už dlouho nosili - založili jsme společný Instagram. 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 7 statečných muzikálovců (@7statecnychmuzikalovcu)

To víte, na něco takového jsme si zkrátka museli společně sednout, protože zdaleka všichni tím nebyli vyloženě nadšeni. Představa, že budou muset něco vyfotit a zveřejnit (!!!), dokonce některé statečné pomalu budila i ze snů.😀 V únoru jsme se na blogu věnovali hned několika muzikálům - Galileo, Voda (a krev) nad vodou, Shrek, Čarodějka, Tarzan, Rebecca, Muž se železnou maskou, Evita či Divotvorný hrnec. A právě i zmiňovaný 'Holmes', kterého třeba Džejňulka stihla navštívit již třikrát. „Často jsem si připadala jako v říši divů či na vystoupení nějakého iluzionisty, jehož triky a efekty vám napoprvé vezmou dech.“ Její zhodnocení najdete zde.

Své názory ale připojili i další stateční.

Březen

V březnu se všechno změnilo - divadla se zavřela a začal nám úplně nový život, jaký jsme se si dosud nedokázali představit. Ovšem my stateční jsme měli to štěstí, že jsme si mohli kultury užít do posledních chvil. George si ještě 'odskočil' do Londýna, zatímco Little Lotte, Coffeerun, Džejňulka a jedna 'externí výpomoc' neboli čestná statečná Míša podnikly Tour de Ostrava. Pravda je, že tehdy jsme si z dění kolem koronaviru ještě skoro všichni hlavně utahovali, ale po návratu domů už se začala stahovat mračna, a tak ve světle nových událostí se stala 'Ostrava' výjimečnou událostí, na kterou s láskou vzpomínáme. 

Zvládli jsme hned tři představení - první večer Pět let zpět, poté Rebeccu a West Side Story. Kromě toho jsme se dočasně stali také štamgasty místního divadelního klubu a domů si odvezli spoustu zážitků i vtipných hlášek a vzpomínek, především na dobré časy a bezstarostné záchvaty smíchu. Nikča ještě de facto na poslední chvíli stihla maturitní ples a pak už jsme se jen divili, jak rychle se věci mění. Některé z nás situace ovlivnila i v profesním životě, ale s blogem jsme rozhodně chtěli pokračovat, už jen proto, abychom dělali radost všem muzikálovým fanouškům… Přece jen jsme moc dobře věděli, že jim divadlo bude chybět stejně jako nám.

Za březen nelze nepřipomenout Pět let zpět - představení, které je jedinečné už samo o sobě, ovšem pro naši ostravskou výpravu už teď bude vždycky znamenat něco víc. Jednoznačně nejvíc však tento muzikál prožívala Coffeerun, která byla dojatá už od začátku a proplakala pořádných pár kapesníčků. „J. R. Brown dokázal krásně vystihnout psychologii vztahu ženy a muže a to, jak každý z nich vidí stejnou situaci jinak a ze svého úhlu pohledu.“ Její dojmy si můžete připomenout zde.

Jelikož se do Ostravy vracíme pravidelně, ač někdy třeba jen ve vzpomínkách, můžete rovnou nakouknout i do naší rubriky věnované právě tomuto městu.

Duben

Měsíc duben patřil především Muzikálovému luštění, které jsme spustili v pondělí 13. 4. Vzniklo vlastně tak, že jsme se nejprve chtěli zabavit mezi sebou. Pak nás ale napadlo zkusit udělat radost i dalším lidem a fanouškům divadel. Kromě toho nám začalo také poměrně těžké rozhodování o tom, které texty zveřejňovat, které zase šetřit na 'horší časy', co ještě napsat a na co zavzpomínat, abychom stále měli co předkládat čtenářům a úplně se tak neztratili, sotva jsme začali. 😀 Muzikály nás vlastně tak trochu držely nad vodou, a proto také v rámci této silvestrovské rekapitulace připomínáme v dubnu zveřejněný a vlastně ve skrze optimistický text od George, týkající se právě muzikálu Voda (a krev) nad vodou (odkaz na recenzi zde) „Ostatně divadlo Kalich - divadlo které nás baví (tak se divadlu říká), mě osobně baví hodně. Tolik mladých a talentovaných zpěváků najednou, je prostě zárukou kvality.“
Jen pozor, jeho nadšení může být nakažlivé 😉.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 7 statečných muzikálovců (@7statecnychmuzikalovcu)

Květen 

Říká se sice - Máj, lásky čas, v našem případě to byl ale hlavně čas na odvahu. Rozjeli jsme hned dva projekty, a proto také za tento měsíc nelze vybrat jen jeden článek. V první řadě jsme přišli s londýnským speciálem, kdy jsme sepsali několik textů k muzikálům, co jsme zhlédli právě v britské metropoli. Pro některé z nás to byla hračka, protože už to chvílemi vypadalo, že jsou v Londýně víc než doma, naopak pro někoho zase výzva, jelikož musel dost lovit v paměti. Dost nás ale nalákala Erik díky svému článku ohledně muzikálu School of Rock, který si můžete připomenout tady. „Většinu melodií si zapamatujete a z hlavy prostě nedostanete. I když nejsem vyloženě rocková duše, dobrým rockem nepohrdnu - ale ten rock, jehož jsem se dočkala na tomto představení, mě pronásledoval ještě několik týdnů.“

Hlavně jsme ale rozjeli Zvídavé otázky 7 statečných, což byl ve své podstatě vlastně dost šílený nápad - oslovit naše oblíbené umělce na rozhovor a využít toho, že mají kvůli uzavření divadel leckdy možná trochu času navíc. Mohlo to skončit katastrofou, ale napoprvé jsme měli megaštěstí! 18. května tak spatřil světlo náš první rozhovor, a to s Lumírem Olšovským. Jeho vstřícnost a ochota nám udělaly velkou radost a možná právě i díky němu jsme se příště tolik nebáli to zkusit. 😊 Náš vskutku významný historický milník je k vidění zde.

Červen

Naopak - když se podíváte na články, které nám vyšly v červnu 2020, bude se vám možná zdát, že jsme se pořádně flákali. Opak je ale pravdou, spíše jsme se docela zapotili, jelikož nás blog zlobil a všemi možnými způsoby nám ztěžoval práci s vydáváním. Jednu dobu jsme dokonce zveřejnili článek a pak jsme během týdne sledovali, zda už se konečně na hlavní stránce objeví. Jindy se nám všechno zdálo v pořádku, ale čtenáři se k nám pro změnu neprobojovali. Zkrátka polní podmínky -  a podle toho to vypadalo. Přesto jsme zveřejnili další rozhovor - tentokrát s Láďou Korbelem. Bohužel článek tehdy trochu zapadl, což nám připadalo jako neuvěřitelná škoda. Dáte mu tak nyní druhou šanci?  Na náš historicky druhý rozhovor s Láďou Korbelem mrkněte sem…

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 7 statečných muzikálovců (@7statecnychmuzikalovcu)

Červenec

Červenec je pak opět ve znamení historického milníku pro 7 statečných. Naše trable s blogem sice pokračovaly, ale Blog.cz už alespoň odhalil své karty a rovnou oznámil, že končí. Chvíli jsme hledali náhradní řešení, které by mělo být v podstatě jen dočasné, než si zařídíme vlastní web.

27. července jsme se již ohlásili z nové adresy ocima7.blogspot.com, kde jsme následně zveřejňovali další články. Fungujeme zde ostatně i doposud a tak trochu věříme, že už jste si na tuto změnu zvykli. Možná jste nás ale objevili až tady, že? Nepřehlédli jste třeba jeden z prvních článků na nové adrese? Jedná se o recenzi muzikálu Cikáni jdou do nebe (odkaz zde), v níž se na vlnách emocí rozhoupala naše Annie a dokázala tak, že umí psát srdíčkem 😉. „Jejich příběh o svobodě, vášni a lásce se mi doslova jeví jako zjevení. Od první minuty jsem se nechala naprosto pohltit dějem...“

Srpen

V létě jsme díky novému prostoru zažívali tak trochu naší vlastní minirenesanci, jelikož jsme si užívali, že konečně většina věcí funguje tak, jak má. Díky tomu jsme také mohli naplno rozjet nový nápad, jak si zpříjemnit prázdniny (ačkoliv jsme si možná přidělali práci 😀 ) a zároveň tak zavzpomínat na představení, co se na prknech, která znamenají svět, již nějakou dobu nehrají. Správně, uhodli jste - rozjeli jsme první kolo Muzikálových srdcovek, kde se navíc v jisté míře zapojili skutečně všichni – dokonce i úspěšná maturantka roku 2020 Nikča! 

Ta svým textem dokázala, že i když píšete o muzikálové srdcovce, nemusí z toho vyjít článek plný nadšení a superlativů, zvlášť když se obnovené uvedení zásadně liší od toho původního. „Ostatně nad rozhodováním tvůrců nové Angeliky o tom, kterou postavu vyřadit či přidat, zůstává opravdu rozum stát. Přece jen, když už z děje vyřadím důležitou postavu, tak jaký má smysl tam přidat další, která je ale pro děj úplně zbytečná?“ Její pohled na Angeliku si můžete připomenout zde.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 7 statečných muzikálovců (@7statecnychmuzikalovcu)

Září

Září bylo (alespoň pro většinu z nás) krásné období, divadla byla totiž otevřená a na rozdíl od většiny letních scén (ano, tam jsme byli také pečení vaření😀) došlo už i na muzikály. Někteří stateční se tak na kulturu vrhli v podstatě 'útokem' - ač jsme si to možná nepřipouštěli, tušili jsme, že toto období nemusí mít dlouhého trvání. Snažili jsme se proto podporovat divadla, co to šlo, a často ještě na poslední chvíli nasát úchvatnou a výjimečnou atmosféru, jaká tehdy prostupovala napříč divadelními scénami. Všichni herci jakoby hráli ne na sto, ale spíš na tisíc procent! V hledištích sice byla někdy sem tam prázdná místa, ale všichni, co do divadla tehdy skutečně přišli a odseděli si dvě či tři hodiny v rouškách, si toho zážitku vážili, při představeních nikdo nerušil ani nesvítil mobilem, zato všichni vděčně a nadšeně tleskali. 

A když píšeme útokem, vlastně ani nepřeháníme. Občas jsme se opravdu trochu utrhli ze řetězu (a divíte se nám, po jarním divadelním absťáku?😀) - jistí stateční zvládli zhlédnout i tři představení denně, další šílenci mezi námi si dopřáli menší maraton, kdy divadlu věnovali čtyři večery po sobě, přičemž přes den se normálně zapojovali do pracovního procesu 😀. Někdo vyrážel sám, jiní stateční pak kulturu objevovali ve skupinkách. 

Letmým pohledem do našeho společného kalendáře, se dá zjistit, že v září měli stateční zastoupení 3x v Divadle Kalich, 2x v Hudebním divadle v Karlíně, 1x v Divadle Hybernia, Goja Music Hall, Strašnickém divadle, Divadle Na Fidlovačce i Divadle Na Prádle, kromě toho jsme s divadlem procestovali i nějaký ten kus České republiky - zastoupení jsme měli v Divadle F.X.Šaldy v Liberci, Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, Městském divadle Brno a minimálně 2x také v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Se Studiem DVA jsme se dokonce někteří podívali i do Vrchlabí v rámci zájezdu představení Duety. 

Založili jsme také novou rubriku s názvem Muzikálové odbočky (odkaz do rubriky zde), kde tak trochu utíkáme od muzikálů a hodláme tam popsat své dojmy i z jiných typů představení. Zahájili jsme navíc vskutku velkolepě, Eric se totiž rozepsala rovnou o opeře – konkrétně si vzala na paškál Dona Giovanniho v Liberci. Kromě toho jsme právě v září pocítili, že už jsme si možná trochu vysloužili vaši přízeň. Přece jen podle čísel, která se nám objevují ve statistikách na Blogspotu, to vypadá, že už nepíšeme jen sami pro sebe, ale snad děláme tak trochu radost i dalším muzikálovým fandům. Nemůžeme tak nepřipomenout náš asi zatím nejúspěšnější „zářez na pažbě“ – rozhovor s Elis Ochmanovou. Díky její popularitě a také její ochotě, s níž náš článek sdílela, se na náš blog podívala velká spousta lidí. Měli jsme z toho samozřejmě velkou radost a pořád máme. Děkujeme vám, že nás čtete a že jste s námi 😊. Ale pokud vám čirou náhodou tento rozhovor přece jen unikl, můžete si ho připomenout tady. 😉

Říjen

Dříve už jsme se kromě Prahy více věnovali Ostravě, Plzni a vlastně i Londýnu, jenže Brno, kde jsou také k vidění kvalitní muzikály, jsme doposud tak trochu zanedbávali. V srpnu to tak napravila s Grandhotelem Džejňulka, posléze se tam vypravila i Annie a zhlédla Poslední loď. „Skvělé herecké i pěvecké výkony, kdy jsem měla pocit, že obsazení každé postavy bylo naprosto přesné, jako by se snad všichni do svých rolí skutečně narodili.“ Její dojmy z tohoto představení najdete zde.

Ovšem v říjnu došlo i na další 'milník' - poprvé se na našich sociálních sítích objevily veselé obrázky ze série #Muzikály bezpečně 😊, konkrétně jsme tuhle snahu vás pobavit takzvaně ‚vykopli‘ ve čtvrtek 15. října pozměněnou verzí Čarodějky, respektive Glindou, která musela v době koronavirové vyměnit svůj dopravní prostředek za bezpečnější variantu. Následně jsme vám podobné vtípky představovali každou středu až do konce listopadu. Která 'bezpečná verze muzikálu' se vám od nás líbila nejvíc? Dejte nám vědět třeba v komentářích 😊.

Zveřejnil(a) 7 statečných muzikálovců dne Sobota 19. prosince 2020

Listopad 

V listopadu jsme vám přinesli hned dvě porce Zvídavých otázek, na které jsme docela pyšní (vyzpovídali jsme Richarda Pekárka a Radima Schwaba), ovšem v tomto období, kdy divadla nehrála a vlastně nikdo pořádně nevěděl, co bude dál, bychom se chtěli zaměřit hlavně na optimistické texty, jakým byla i recenze Pomády od Džejňulky. Ta v Kalichu trávila přelom roku 2019/2020, a i když už se vlastně rok s rokem sešel, vzpomínky na tohle představení zůstávají čerstvé. „Kalich Pomádu bere hodně s humorem a uvolněně a některé vtípky či hlášky působí trochu jako improvizace herců či nedopatření, co už v představení zůstaly.“

Připomeňte si tento článek zde a třeba se nám podaří vám 'do žil nalít novou krev', jak to umí jen v Kalichu 😉.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 7 statečných muzikálovců (@7statecnychmuzikalovcu)

Prosinec

K prosinci patří hlavně Vánoce a drží se toho i stateční. První adventní neděli (ač byla oficiálně v listopadu) jsme tak představili další menší projekt, kterým jsme vám chtěli udělat radost - Adventní luštění. Po čtyři týdny jsme vás zkoušeli z vašich znalostí muzikálů a podle vašich ohlasů věříme, že se dílo podařilo, maličko jsme vás zabavili a možná vás tak trochu obdarovali již před Štědrým dnem. Kromě toho jsme ale pokračovali i s tradičními články i rozhovory a s radostí přiznáváme, že nejvíc vás podle čtenosti zaujalo naše povídání s Markétou Schimmerovou Procházkovou. Zrovna ve chvíli, kdy už jsme si říkali, že v době adventu asi máte jiné starosti než si číst náš blog, stal se téměř (před)vánoční zázrak! Poté, co byla Markéta tak moc hodná, že sdílela odkaz na naše Zvídavé otázky, vystřelila naše čísla ve statistikách až kamsi do oblak a návštěvnost nejnovějších článků se nám v podstatě okamžitě zdvojnásobila, až jsme si říkali, že nás buď šálí zrak, nebo zkrátka »soudruzi« internetoví udělali někde chybu. 😀 

V době Vánoc bychom ale měli věřit na pohádky, ne? 😉 Ostatně i naše Annie na nějaká ta vánoční dílka zavzpomínala minulý týden ve svém speciálním článku (ten si můžete připomenout zde) A tím se dostáváme opět do současnosti - stejně jako tento článek, také rok 2020 už spěje ke svému konci. Občas bývá loučení s uplynulým rokem nostalgické, letos si asi většina z nás hlavně oddychne, že už je to za námi. Nezbývá než doufat že příští rok 2021 bude vymalován již trochu světlejšími barvami a zase se v něm společně sejdeme v hledištích divadel. Zaručit vám to sice nemůžeme, ale jedna věc už je jistá - my nekončíme, ale pokračujeme dál. 

My sami jsme zvědaví, co nám další rok přinese a na jaké milníky budeme vzpomínat za rok. Jednou jsme ale 7 statečných muzikálovců, takže snad zvládneme všechno, co si pro nás osud připraví. Tak s námi vezměte odvahu a dobrou náladu do hrsti a hurá do roku 2021! Na viděnou 'napřesrok' ;).