Zvídavé otázky 7 statečných: Richard Pekárek

(foto: Nikol Drobná)

Dnes vám přinášíme další rozhovor, v němž nám odpovědi na naše zvídavé otázky tentokrát poskytl Richard Pekárek - mladý, talentovaný zpěvák s obrovským potenciálem. Jaké je to hrát v nervy drásajícím příběhu Thrill Me? Jak vnímá moderní pojetí muzikálu Vlasy? Nejen to, ale i mnoho dalšího, se dočtete právě zde v našem rozhovoru.

Little Lotte: V dětství jste se profesionálně věnoval akrobatickému rock and rollu. Co bylo impulzem k tomu vydat se na muzikálovou dráhu – vzpomínáte si na nějaké konkrétní představení, po jehož návštěvě jste si řekl „tohle chci dělat“?

To je otázka, na kterou do dnešního dne sám sobě nedokážu odpovědět přesně. 😊 Mimo to, že jsem celé dětství protancoval, jsem většinu volného času prokládal pořádáním domácích koncertů a představení, která byla povinná pro momentální členy v domácnosti. Tuším, že zřejmě tam vznikla myšlenka, aby mě rodiče přihlásili do dramatického kroužku na základní umělecké škole, odkud poté přišla nabídka účinkování v krajském Horáckém divadle v Jihlavě - v dětské roli, syna hlavního hrdiny v muzikálu Donaha!. Myslím, že právě tam se naplno otevřela moje láska k divadlu. Dodnes si pamatuji na vůni v zákulisí Horáckého divadla…

Abych odpověděl na otázku - myslím, že s tímto předpokladem jsem se zkrátka narodil. Nikdo z rodiny mě totiž od mala na uměleckou dráhu nesměroval.

George: K vašim rolím patří spíše samé pozitivní a zábavné role, které si užíváte na maximum. Ovšem najde se tu i pravý opak, a to úžasné dílo Thrill Me. Měl jsem štěstí toto dílo vidět a byl to opravdový zážitek. Jak tuto roli vnímáte vy osobně? Spolu s vaším parťákem Lukášem Adamem tvoříte ideální dvojici, kde se skvěle doplňujete. Je to pro vás také výhoda?

V první řadě moc děkuji za slova chvály k Thrill Me. Roli Richarda Loeba jsem se během procesu studování role z dostupných materiálů snažil pochopit, jak jen to bylo možné. Nerad někoho soudím, protože věřím, že je člověk v záchvěvu emocí a za určitých daných okolností a situací schopný jednat krizově a spáchat činy, které by si jinak nikdy nedokázal ani představit. Na druhou stranu je zločin, kterého se oba protagonisté dopustili, příšerný a odsouzeníhodný. Jsem moc rád, že jsem díky Lukášovi dostal příležitost tuhle, pro mě zatím asi nejnáročnější divadelní zkušenost, zrealizovat. Od samého začátku zkoušení byly pevně dané dvě dvojice, které se mezi sebou nebudou alternovat, protože právě jejich společné napojení a tzv. „tah na branku” je v tomto představení pro dva herce klíčový. Je to velká výhoda pro nás s Lukášem i pro naše výborné alternanty a členy souboru Národního divadla moravskoslezského Adama Živnůstku a Tomáše Krpce.

Džejňulka: V Thrill Me hrajete vraha, v muzikálu Voda (a krev) nad vodou představujete rovněž vězně, ovšem Nathan a Fero jsou rozdílní jako oheň a voda. Který z nich pro vás představoval větší výzvu a proč?

V návaznosti na předchozí otázku pro mě větší (prakticky největší výzvou) bylo nastudování role Richarda v muzikálu Thrill Me. Vcítit se do role mladého devianta, který manipuluje svým partnerem, a prožít během hodiny a dvaceti minut nepřetržitého času na jevišti propad z naprosté extáze až na emoční dno, je (budu se opakovat 😊) doposud nejnáročnější divadelní zkušenost, s níž se peru každou další reprízu tohoto díla.

Abych ale úplně neopomněl Fera. Už jenom kvůli herecké lince, která je scénářem daná a která odlehčuje děj dvou hlavních hrdinů, ale především kvůli jeho upřímné lásce, naivitě a smyslu pro týmovou hru, je to také můj velký oblíbenec.

Annie: Velmi mě nadchl váš výkon v muzikálu Vlasy, kde jsem vás také viděla vůbec poprvé. Toto představení je zajímavé tím, že děj byl značně poupraven a je přesunut do současnosti. Celý příběh, přestože základní myšlenka zůstává zachovaná, tak vyzní přece jen trochu jinak. Jaký máte názor na obdobné modernizace klasických příběhů a v tomto případě dokonce přizpůsobení muzikálu pro současné mladé publikum? Považujete to za krok správným směrem, nebo spíše vítáte, pokud příběh zůstává v původní podobě?

Děkuji! Muzikál Vlasy je pro mě, a troufám si říct pro celý cast, taková srdcová rodinná záležitost. Prožili jsme společně v divadle všichni nádherné léto 2018 během zkoušení a zrození  - jak píšete – nové verze Vlasů, poupravené pro současné publikum. Myslím si, že „našim” Vlasům tato modernizace prospěla, protože to hlavní, co Vlasy v sobě nesou a čím rezonují, je jejich víra v toleranci, pochopení, mír a v harmonii, a to ať už doby minulé či současné a problémů s sebou nesoucích.

Eric: Prozraďte, jakou muziku posloucháte, když máte chvilku pro sebe? Která hudba či kapela vás inspiruje, když připravujete vlastní koncerty?

Nemám vyhraněný styl v poslechu hudby a při výběru skladeb pro vlastní koncerty se řídím převážně tím, co mě zrovna baví a co je blízké mému srdci. Přece jenom mám ale pár umělců, u nichž mám jisté preference - jako např. Michael Jackson, Michael Bublé, Adele, Jessie J, Celine Dion. Z českých pak Jiří Korn, Karel Gott, Ewa Farna, Hana Hegerová,…

Coffeerun: Máte nějaké životní motto, jímž se řídíte a které vám třeba pomáhá posouvat se dál a dosahovat dalších cílů?

Mám knížku, která v sobě nese motto na každý den po celý rok a do níž kdykoliv, kdy cítím potřebu motivace a inspirace, nahlédnu. Kdybych měl ale teď zmínit jedno, které je mi nejbližší, nejspíše bych vybral: „Pokud následuješ své sny, znamená to, že následuješ své srdce. A pokud následuješ své srdce, nemůžeš jednat špatně.”

Nikča: Stal se vám v divadle nějaký trapas? Například spletený text, nebo chybějící rekvizity…?

Vzhledem k systému, který je na české muzikálové scéně nastavený, je naprosto běžné, že hrajete ve středu West Side Story, ve čtvrtek Noc na Karlštejně, v pátek Starce na chmelu a v sobotu Thrill Me a právě z toho důvodu bývá na denním pořádku výpadek textu, či nepřipravení si kostýmu, potažmo rekvizity. Myslím si ale, že to je něco, co mají diváci velmi rádi a na co právě oni dlouhou dobu po návštěvě představení vzpomínají. Takže mám takových zážitků samozřejmě spoustu. Teď mě napadá jeden z těch, kdy se nemůžete přestat smát ve zbylém průběhu představení. Stalo se to při turné po zimních stadionech, které jsem absolvoval coby tučňák Kowalski v muzikálu Madagaskar.

Hned po opening neboli úvodním číslu, kterého se účastnil celý cast, jsme my - parta čtyř tučňáků, měli velmi rychlý přeběh pod jevištěm, co navazoval na další obraz, kdy tučňáci vyskakují ze země. Přeběh v běhu přikrčeném by sám o sobě nebyl tolik náročný, pakliže bychom v něm nemuseli běžet v ohromném kulatém tučňáčím kostýmu s ploutvemi na nohách. Na jedné ze zastávek tohoto turné přede mnou běžela milovaná kolegyně Anetka Poláchová, která k tomu všemu ještě v ploutvích držela kýbl plný gumových ryb. Naneštěstí si šlápla na ploutev, čímž se přede mnou drobná Anetka v ohromném kostýmu tučňáka skutálela k zemi a gumové ryby se rozlítly pod celým jevištěm. Do dneška nevím, jak se nám podařilo postavit Anetku zpět na ploutve a na čas vyskočit z díry na jeviště. Ale smích, který se táhl celým zbytek daného představení, nezapomenu nikdy! 😀