Muzikál Pět let zpět: Láska hory (ne)přenáší?

Na tento muzikál jsem se do Ostravy vydala s partou úžasných lidí a musím říct, že oni byli hlavním důvodem, proč jsem na tento muzikál šla. Vůbec jsem netušila nic o příběhu, nic o autorovi celého díla Jasonu Robertu Brownovi a tím pádem jsem neměla ani ponětí, co mám očekávat. Zcela záměrně jsem si o díle nic nenačetla a jen jsem si pustila soundtrack filmové verze z roku 2014, kde hlavní role ztvárnili Jeremy Jordan a Anna Kendrick. Ačkoliv jsem se snažila moc neposlouchat slova, již úvodní píseň mi dala tušit, o čem tento příběh asi bude. Jedná se o komorní příběh dvou mladých talentovaných lidí, jejichž životy se navzájem protkly. Načas se tito dva lidé společně vydali po stejné cestě plné výmolů.

Ale pěkně od začátku…nebo radši od konce?

Divadlo „12“, kde se příběh odehrává, je komorní scénou Divadla Jiřího Myrona. A je to scéna opravdu komorní s celkovým počtem kolem šedesáti míst. Z druhé řady, ve které jsme seděli, máte pocit, že jste s herci na jevišti a příběh žijete s nimi. Obrovskou devizou díla Pět let zpět je živý orchestr s výjimečnými muzikanty. Moji pozornost přitáhl především klarinetista David Schreiber, který zároveň celý ansámbl řídil.

---

Toto nevšední dílo je postaveno na skvělé muzice a vynikajících textech, o jejichž překlad se excelentně postaral Tomáš Novotný, který nezůstává skryt oku diváka coby „pouhý“ překladatel, ale je jedním ze dvou hlavních představitelů, na nichž celé představení stojí i padá.

A teď už k samotnému ostravskému provedení. Scéna je minimalistická a po celou dobu nedojde ani jednou k jejímu přestavění. To mám opravdu u tohoto typu představení ráda. Můžete se soustředit jen na postavy a nic vás neruší. Jediné, co se mění, jsou projekce, které jsou promítány na velkém monitoru a dokreslují příběh. Určitě také dost divákovi pomáhají orientovat se v ději. Monitor není žádným rušivým elementem…ostatně monitory s reklamou jsme ve skutečném životě obklopeni všude.

Při pohledu na jeviště se ocitáte ve stanici metra, kde se setkáváme se dvěma mladými lidmi - Jamiem Wellersteinem a Cathy Hiatt. Na začátku by člověk čekal opravdu začátek…ale my se ocitáme v podstatě na konci příběhu.

Jamie (Tomáš Novotný) stojí v přítmí zády k obecenstvu a vlastně i ke Cathy (Martina Šnytová), je zcela ponořen do svých myšlenek. Ozývají se první tóny klavíru, Cathy čte dopis, který již četla mnohokrát a jako by nemohla stále uvěřit…tóny navozují atmosféru a již při úvodní písni Co ztrácím vám začíná být jasné, proč se celý příběh jmenuje Pět let zpět a o co v příběhu půjde. A já věděla, že stopa zapsaná tímto muzikálem v mém srdci, bude hodně hluboká...

Již při prvních slovech „S Jamiem je konec, můj Jamie to vzdal…“ jsem lovila kapesník. Nenapadlo mě, že bych mohla být dojatá hned na úvod a zároveň se vkrádala myšlenka: „Co ještě může přijít, když takhle úžasnou dojemnou píseň napálí autor hned na úvod?“ S posledními slovy jedné z nejsilnějších písní příběhu vstupuje na jeviště Tomáš Novotný alias Jamie Wellerstein, mladý a velice nadějný spisovatel a my se s ním vracíme zpátky v čase, a to přesně o pět let.

Nebudu vám vypisovat celou dějovou linku, nechci vás totiž připravit o momenty, kdy je mnohdy velice komplikované se v ději zorientovat. V příběhu se totiž prolíná minulost se současností. Musím říct, že na postavě Jamieho je o něco lépe rozpoznatelné, kde se zrovna nacházíme.

Zaměřím se tedy spíše na jednotlivé představitele a na to, jak na mě celý muzikál zapůsobil. Vlastně nevím, kým bych měla začít. Jamiem, který je fakt sympaťák, nebo Cathy, s kterou soucítím…Budu se tedy držet starého dobrého….dáma má přednost.

Martina Šnytová jako Cathy…to je skvěle namíchaný elixír, který funguje ne na sto, ale na tisíc procent. Martina dokáže Cathy vetknout dívčí naivitu, odhodlání talentované mladé dámy, zklamání, ale i zároveň naději, již neztrácí ani v okamžiku, kdy každý z nás už ví, že není cesty zpět a společná cesta dvou lidí se nejspíš definitivně vydala každá jiným směrem. Nedokážu jednoznačně vybrat scénu nebo písničku, v níž se mi Martina Šnytová líbila nejvíc. Jako okouzlená slečna na začátku vztahu, podporující svého Jamieho, ale i jako zmatená a naději neztrácející žena…obě dvě polohy jí seděly a do každé dala naprosté maximum. Při posledních slovech závěrečné písně už jsem přes slzy neviděla… „Tak ráda počkám, počkám, až budeš jen můj….Nesmíš se bát…budu tu stát….Jamie…Goodbye.“ Myslím, že Cathy držím palce ještě teď, když už jeviště dávno potemnělo. 😊

Pochopit postavu Jamieho (Tomáš Novotný) bylo pro mě trochu náročnější. Asi proto, že jsem žena? Jamiemu všichni fandíme, ať svůj spisovatelský talent zúročí a máme radost společně s ním, když mu vyjde kniha a zaznamená úspěch. Jamie je nadšený, plný nadějí a plánů - vše sdílí se svojí milovanou Cathy…zní to jako pohádka. Jamie Cathy opravdu hluboce miluje, požádá ji o ruku. Ovšem ve scéně, kdy zpívá, že jako ženatý muž je pro ostatní ženy více sexy, mi připadá, že trochu přesvědčuje sám sebe, že dokáže být věrný a sám sobě slovy… „Je to fajn, je to fajn ...nemám s tím problém …. vždyť je to výzva… “ si tuto myšlenku snaží vnuknout. Tomáš Novotný je muž, který má velké charisma, což perfektně přenesl i na svoji postavu. Dokázal skvěle vystihnout mladého floutka i muže, který se snaží bojovat. Ale na můj vkus to vzdal prostě moc brzy.

Cathy sdílí Jamieho úspěch jako správná milující žena, i za cenu, že svoji kariéru trochu upozadí. Těžko říct a úplně jsem asi nedokázala rozklíčovat, zda Cathy svoji touhu zpívat pomalu vzdává kvůli Jamiemu, nebo proto, že sama není úplně úspěšná? Možná něco mezi - jak už to tak bývá. Každopádně to je asi jeden z důvodů, proč se od sebe vzdalují. Snaží se…oba se snaží…ale stačí to? Chvílemi se zdá, že Cathy se snaží víc, pak se ale zase zdá, že ten, kdo se touží za každou cenu udržet oba nad vodou, je Jamie…zkrátka trochu jako na horské dráze.

J. R. Brown dokázal krásně vystihnout psychologii vztahu ženy a muže a to, jak každý z nich vidí stejnou situaci jinak a ze svého úhlu pohledu.

Rozhodně si přijďte do divadla udělat vlastní názor na tento vztah a samotné dílo sami. Je to kus, který nestačí vidět jen jednou. Mám dojem, že mi při prvním zhlédnutí spousta věcí unikla. A taky bych se třeba na Cathy a Jamieho s odstupem času dívala jinak a jejich jednání také hodnotila úplně odlišně. Každopádně každý si v tomto muzikálu najde to svoje.

Pěveckými ani hereckými výkony nebudete zklamáni, protože Martina i Tomáš nechávají na jevišti úplně všechno. Pro mě ale i tak měl večer tři pěvecké vrcholy - již zmiňovaná úvodní píseň Co ztrácím, dalšími byly Schmuelův song a Mé malé tajemství v podání Tomáše Novotného. Třešničkou na dortu byl pro mě závěrečný duet Goodbye, vždyť zítřky přijdou/Rád bych byl tvou záchranou…Je definitivním koncem, nebo nadějí pro Cathy a Jamieho?