Rozjímání nad vánočními muzikály - Z parfumerie až do ledového království
Patřím mezi jedince, co se na vánoční svátky těší, ať se děje, co se děje. 😊 Mám zkrátka jejich atmosféru již od dětství spojenou s pocitem, že se jedná o něco mimořádného. A přestože je to již řada let, co nejsem dítě, líbí se mi pocit, že se na pár dnů můžu tak trochu dívat na svět dětskýma očima a užívat si „kouzlo Vánoc“ - vánoční výzdobu, vůni cukroví, přátelskou a vlídnou atmosféru a také ohromné množství světel, která mě dokážou vrátit do dětství asi nejspolehlivěji.
Romantika v parfumerii
Jako první se mi vybavilo krásné představení, které jsem před šesti lety viděla v libereckém divadle F. X. Šaldy – She Loves Me. Jedná se o příběh mladé dvojice, která si vyměňuje milostné dopisy, ovšem ani jeden z nich netuší, že jsou ve skutečnosti kolegy, co se navíc nemají příliš v lásce. To samozřejmě vyvolává celou řadu zápletek a nedorozumění, ale pochopitelně se po jejich překonání dočkáme i nevyhnutelného „happy endu.“ Děj je zasazen do prostředí parfumerie a příběh je situován právě do období krátce před vánočními svátky. V hlavních rolích jsem viděla výbornou dvojici - Jana Kříže a Zuzanu Benešovou, ale skvělé bylo skutečně celé obsazení, tedy též Vlastimil Zavřel, Michal Pleskot, Radim Schwab, Marie Křížová a Jan Tenkrát. Nejraději jsem asi měla velmi vtipný výstup, kdy se hlavní hrdina Georg (Jan Kříž) chystá na první schůzku s dívkou, kterou nezná a s níž si dopisuje (Tonight at Eight), nebo téměř závěrečné číslo, co krásně ve zkratce zobrazuje předvánoční shon v obchodě, stupňující se s blížícím se termínem Vánoc, na jehož pozadí se hlavní hrdinové postupně sbližují (Twelwe Days to Christmas). Bylo to také poprvé, co jsem viděla Radima Schwaba v komické roli a měla jsem z něj dojem, že si tuto příležitost skutečně užíval.
Francouzský Ježíšek a splněná přání
V souvislosti s vánoční atmosférou jsem si okamžitě vzpomněla i na jeden filmový příběh, který se u nás doma kdysi pouštěl v době Vánoc poměrně často. Jedná se o francouzský film z roku 1956 - Země, odkud přicházím, jehož děj se taktéž odehrává právě v době svátků a sváteční atmosféra jím doslova prostupuje. Hudebník Julien je zamilovaný do servírky Marinetty, je však velmi plachý a bojí se své city vyjevit. Do městečka však přichází mladý šlechtic, který se sem uchýlil, protože mu nevyhovuje způsob života, jaký od něj jeho rodina očekává. Je však Julienovým dokonalým dvojníkem, což využije nejen k tomu, aby zajistil štěstí mladé dvojice, ale také splní sny dvou malých dětí, co věří, že nově příchozí „Julien“ je zaměstnanec Ježíška.😊 Přestože ve filmu zazní několik písní, označení „muzikál“ možná nebude tak úplně na místě. Všechny jsou totiž v podání pouze jednoho interpreta – Gilberta Bécauda, jenž hraje hlavní dvojroli. Přestože písně krásně navozují potřebnou atmosféru, děj jako takový nijak neposouvají. Dílo jako celek však působí poeticky a možná vyvolává i trošku nostalgie.
Štědrý večer s Rockym
Vzpomněla jsem si také na velmi dojemnou vánoční scénu v představení, které je jinak vysloveně „nevánoční“ - a to na duet „Štastní být!“ z muzikálu Rocky. Naživo jsem Rockyho viděla s Janem Křížem a Markétou Procházkovou a tato scéna mě neskutečně dojala. Velmi hezké je ale i toto video, v němž titulní roli hraje Peter Pecha.
Vánoce na okraji společnosti
Další zajímavý podnět přišel od Little Lotte, kterou, coby velkou obdivovatelku díla Jonathana Larsona, okamžitě napadl muzikál RENT a zejména pak číslo Christmas Bells are Ringing. Tento muzikál vypráví o skupině mladých lidí, co řeší na svou dobu poměrně kontroverzní témata (AIDS, sexuální orientace…) a děj RENTU se odehrává v průběhu jednoho roku, přičemž začátek i konec připadá právě na období Vánoc. Získáváme zde tedy zase úplně jiný úhel pohledu, kdy je „vánoční idyla“ poněkud zastíněna hořkostí osudů jednotlivých hrdinů. Divadelní podoba RENTU mi prozatím stále uniká, a to jak v Praze, tak i v Brně. Jsem proto moc ráda za filmovou verzi (Bohémové) z roku 2005. Osobně jsem přesvědčená, že na RENT někdy výhledově v našich recenzích ještě dojde a dočkáme se tak i podrobnější recenze. 😊
Duchové Vánoc a napravený lakomec
Vysloveně vánoční je pak nepochybně další divadelní počin vycházející z povídky Charlese Dickense – Vánoční koleda. Poněkud ponurý příběh bohatého, ale zlého a chamtivého Ebenezera Scrooge, se totiž odehrává právě na Štědrý večer, kdy se mu zjeví duch jeho obchodního partnera Jacoba Marleyho, co má na sobě těžká a masivní pouta a Scrooge varuje, že pokud nezmění své chování, jeho duše ponese na věčnosti stejnou zátěž jako ta jeho.
K nápravě mu mají dopomoci tři duchové, kteří jej postupně navštíví. Duch minulých Vánoc přenese Scrooge do jeho dětství a mládí. Duch současných Vánoc mu naopak ukáže, jak žijí lidé v jeho blízkém okolí – tedy jeho zaměstnanci a blízcí, o něž se nezajímá. Poslední, Duch budoucích Vánoc, ukazuje, jaký konec by mohl Scrooge potkat, pokud se nepoučí a své chování nezmění. Po setkání s duchy se ze Scrooge skutečně stane „nový člověk.“ Začne být k ostatním laskavý, štědrý a získá oblibu. A na Vánoce již nikdy nebude sám.
Vánoční koledu, aktuálně hranou ve Studiu DVA, jsem viděla ještě v původním obsazení (v divadle Hybernia) v roce 2012. Tento příběh mě vždy fascinoval a na představení jsem se proto moc těšila. Navíc jsem byla přesvědčená, že Karel Roden v hlavní roli bude naprostá „trefa do černého“ a odvede nepochybně skvělý výkon. V tomto směru jsem se rozhodně nespletla a jeho ztvárnění Scrooge zcela naplnilo moje představy. Specifické je nicméně celkové pojetí tohoto díla, kdy nesledujeme klasický muzikál, ale spíše koncertní počin s činoherními prvky. Jeviště je totiž rozdělné do dvou částí, kdy dole sledujeme příběh Scrooge, zatímco v horní části je umístěn orchestr. Dále je tam vypravěčka, která nám celý příběh předčítá, a také civilně oblečení zpěváci, představující jednotlivé postavy – tedy jednotlivé duchy. Tento nápad je zajímavý, a pokud jdete na představení s tímto očekáváním, budete určitě nadšeni. Podmanivá hudba Kryštofa Marka mě záhy doslova očarovala a pěvecké výkony všech, tedy Szidi Tobias, Mariny Vyskvorkiny, Davida Kollera a Ivany Chýlkové byly opravdu skvělé.
Sliby se maj‘ plnit o Vánocích 😊
Vánoční tématikou se zabýval také Janek Ledecký ve svém „hit muzikálu“ Vánoční zázrak aneb Sliby se maj‘ plnit o Vánocích, který byl uveden v Divadle Broadway v roce 2012. V něm se odehrává příběh malého Tomáše, který se narodil právě na Štědrý den, ale jeho maminka bohužel při porodu zemřela. Jeho tatínek Marek proto Vánoce neslaví a v rámci rodiny se slaví pouze Tomášovy narozeniny. Do Markova života však vstupuje jeho bývalá láska - Veronika, která se s Markem znovu začíná sbližovat. Tomášovi začne postupně rozkrývat kouzlo Vánoc a tradice spojené s těmito svátky. K úplnému finále je však třeba ještě onen v titulu zmiňovaný „vánoční zázrak“, co pro vážně nemocnou Veroniku Marek spolu s širokým okolím připraví.
Toto představení mi bohužel prozatím uteklo a znám jej tedy pouze z dostupných videí. Viděla je nicméně Eric, která si na něj ihned vzpomněla. Věřím, že se jedná o hezký příběh, který dovede dobře navodit vánoční náladu. Koneckonců Ledeckého Sliby se maj‘ plnit o Vánocích již nepochybně patří mezi českou „vánoční klasiku“ a nedovedu si představit Vánoce, aniž bych tuto píseň alespoň jednou nezaslechla.😊 Potěšilo by mě, kdyby Vánoční zázrak byl v této poněkud komplikované době nějak dostupný, alespoň třeba ze záznamu v online podobě. Ráda bych si na něj pořídila i vstupenku a věřím, že bych nebyla jediná. 😊
Romantika v Sun Valley
Další představení, na něž mě v souvislosti s Vánoci upozornila Nikča, bylo nově uvedeno Severočeským divadlem v Ústí nad Labem v listopadu 2019 (a v lednu 2020 v pražském Divadle Broadway). Jedná se o muzikál v režii Pavla Trávníčka Zasněžená romance, který potěší především milovníky swingu, tance a stepu a hudby Glenna Millera. Toto představení jsem si moc přála vidět, ale s jeho návštěvou jsem na začátku roku bohužel příliš otálela. Vinou opakovaných uzavření divadel v důsledku vládních nařízení mi tak tento kus stále uniká. Doufám proto, že budu mít štěstí alespoň začátkem roku příštího a tento sen si konečně splním. 😊
Jedná se o příběh jisté kapely, v čele s hvězdou Vivian (Tereza Mátlová/Jolana Smyčková), která získá angažmá v americkém horském středisku Sun Valley. Komplikace však nastává ve chvíli, kdy se manažer přizná, že očekává příjezd dítěte z válčící Evropy, které finančně podporuje. Ve skutečnosti ale dorazí mladá slečna Karin, na níž Vivian neskutečně žárlí. Když Vivian ve vzteku odjede, dokáže ji ostatně Karin plně nahradit. Kromě sólistů a členů souboru z Ústí nad Labem a hostujících stepařů můžeme v představení dále vidět Pavla Trávníčka, Uršulu Klukovou nebo Nikolu Ďuricovou.
Tři oříšky a splněná přání
Na závěr si nechávám velikou skupinu pohádek. Ne všechny se sice točí kolem Vánoc, ale pro většinu z nás jsou díky pravidelnému vysílání v televizi v době svátků spojené právě s tímto obdobím. Jako první taková, na které se prakticky všichni „Stateční“ v čele s Coffeerun shodli obratem, jsou Tři oříšky pro Popelku. Její filmová podoba z roku 1973 je doslova vánoční klasikou a i na muzikálové verzi jsme se my stateční před dvěma lety v Kongresovém centru sešli téměř v plném počtu. Musím říct, že přestože obvykle v divadle netrvám na scéně vyladěné do posledního detailu, v tomto představení mi dokonale vykreslená vesnice se stromy i sněhem doslova učarovala. Scéna byla opravdu velkolepá, obrovský prostor jeviště umožnil i příjezd kočáru s živými koňmi (i když jejich přítomnost mi připadala už trochu zbytečná) a jako celek to vytvářelo skutečně pohádkový dojem. Toto představení bylo kromě toho první větší příležitostí pro Nikolu Ďuricovou, kterou nyní známe jako skvělou představitelku Glindy v Čarodějce (v Popelce ji při své druhé návštěvě viděla Džejňulka a byla nadšená), poprvé jsem zde také naživo viděla Milana Peroutku a velmi silně mě zaujala také Kamila Nývltová v záporné roli zlé sestry, v níž se ukázala i v komické poloze, přičemž bylo vidět, že si ji skutečně užívá. Velmi citlivé bylo i začlenění hudebních čísel, která ve filmu neuslyšíme, a rovněž akrobatických výstupů. Působivý byl zejména výkon Zuzany Havrlantové v roli sovy Rozárky. Muzikálové Tři oříšky pro Popelku tak zůstanou v mých vzpomínkách i přesto, že se bohužel hrály velice krátce.
Vánoční muzikálová odbočka do světa snů
Pohádkovou klasikou, na kterou si ve spojitosti s Vánoci vzpomněla Džejňulka, není sice muzikál, ale k Vánocům neodmyslitelně patří již více než 100 let. Jedná se o balet Louskáček Petra Iljiče Čajkovského. Tento pohádkově laděný příběh o Louskáčkovi a odvážné dívce Kláře, která se jej snaží zachránit před Myším králem, probouzí fantazii. Vyvolává ve mě podobné pocity, jako popisuje Eric u úplně jiného muzikálu, a to ve svém článku o Baronu Prášilovi. I zde se totiž ocitáme se ve světě snů a iluzí, navíc obohacených o kouzlo Vánoc. Přiznám se, že jsem dříve tento balet neviděla, přestože o příběhu jsem povědomí měla. Teprve psaní tohoto článku mě přimělo si pustit alespoň jeho záznam na internetu a ihned mě naprosto pohltil. Navíc jsem k mému překvapení zjistila, že celou řadu melodií znám, aniž bych tušila, odkud jsou a kdo je jejich autorem. S ohledem na hezký pohádkový děj bych si dovedla velmi dobře představit Louskáčka i v muzikálové podobě, ale na druhou stranu by mě mrzelo připravit se o skutečně podmanivou hudbu původního baletu. Mezi vánočními klasikami má ovšem rozhodně Louskáček své pevné místo.
Moderní pohádka a zlomyslní rádciK televizním pohádkám, které se sice neodehrávají v době Vánoc, ale na televizních obrazovkách je v tomto období vídáme, patří také Šíleně smutná princezna z roku 1968. V poněkud moderně pojaté pohádce, obsazené v hlavních rolích Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem, uslyšíme řadu písní, které již prakticky zlidověly. V současné době je možné vidět Šíleně smutnou princeznu také v divadelní podobě, a to ve Studiu DVA s Berenikou Kohoutovou a Janem Cinou. Myslím, že právě Jan Cina je opravdu skvělou volbou, protože přesně naplňuje moji představu úplně normálního, možná trochu praštěného kluka namísto „učebnicového“ prince.😊 Dospělé publikum ale asi nejvíce ocení dvojici rádců v podání Jana Krause a Bohumila Klepla, na které jsem se pokaždé vysloveně těšila. Jejich hlášky byly trefné, velmi pohotové a mnohdy přizpůsobené aktuálnímu dění a ohromně mě bavily. Především díky nim se jedná o skutečně rodinné představení, které dostatečně zaujme malé děti, ale potěší i dospělé publikum.
Mrazivé pohádky podle Andersena
Do zimních časů nás mohou přenést ještě dvě pohádky z pera Hanse Christiana Andersena – Sněhová královna a Děvčátko se sirkami. Obě tato díla se navíc dočkala muzikálové adaptace a druhé jmenované bylo pod názvem Děvčátko – Vánoční příběh uvedeno ve Studiu DVA. Vypráví poněkud smutný příběh chudého děvčátka, jež se snaží v mrazivém počasí zahřát pomocí sirek, co nezvládlo prodat. Se škrtnutím každé zápalky se přiblíží blíž ke světu snů a přání, do nějž se touží dostat… Tento muzikál Kryštofa Marka jsem bohužel neviděla, přestože dostupná videa na mě moc zapůsobila. Moc bych si proto přála, aby se do divadel zase vrátil.
Na muzikálovou podobu představení Sněhová královna skladatele Zdeňka Bartáka si vzpomněl George, který ho viděl hned třikrát a byl z něj pokaždé doslova nadšený. V divadelní verzi, která je nyní uváděna v Hudebním divadle Karlín (původně v Divadle Hybernia), se tak odehrává souboj dobra a zla, ztělesněných v podobě rádců Sněhové královny. Rádkyně Ona, symbolizující zlo, využije příležitosti a rozbije kouzelné zrcadlo, kterým královna vládne. Rádce On (dobro) přivolá na pomoc mladíka Kaye. Hlavní zápletkou je pak dobrodružná výprava dívky Gerdy s cílem Kaye vysvobodit. Oproti knižní předloze jsou ale Kay a Gerda mladí lidé před svatbou a nikoliv děti. Stejně tak samotná postava Sněhové královny není vysloveně záporná. George nejraději vzpomíná na výkony Petera Strenáčika (rádce On), Michaely Noskové (rádkyně Ona), Elis Ochmanové (loupežnice Lů) a Ivany Korolové (Gerda).
A ještě pár pohádek na závěr 😊
Pohádek by se nicméně našla celá řada, a to i těch, co mají i muzikálovou či divadelní podobu. Zimní pohádkou, kterou mám spojenou vlastně spíše s koncem roku, je také Mrazík z roku 1964. Ten na našich obrazovkách nesmí chybět a řada z nás, kteří s Nastěnkou a Ivánkem prožili dětství, zná celé pasáže nazpaměť. I Mrazík se dočkal muzikálové podoby a představení Mrazík na ledě bylo k vidění poprvé v letech 1998-2000 a následně znovu v roce 2010. Jedná se o kombinaci bruslařské show, činoherních výstupů a samozřejmě písní, a to nejen těch, které máme s touto pohádkou již z televize neodmyslitelně spojené, ale také celé řady písní nových.
Zmínku si určitě zaslouží také animované Ledové království, které se již dočkalo své divadelní podoby ve formě výpravného muzikálu. Toto dílo je nicméně prozatím k vidění pouze v zahraničí a netroufám si odhadnout, zda bude vůbec někdy uvedeno u nás. Mně osobně ale navozují vánoční náladu prakticky všechny pohádky, jejichž děj není komplikovaný a přitom dostatečně probouzí mou představivost a fantazii. Nemusí být tedy ani nutně dějově spojené se zimním nebo vánočním obdobím. Patří mezi ně např. Mary Poppins, ovšem ta ve filmové podobě z roku 1964, kde se mi více líbí dějová zápletka i hudební čísla ve srovnání s těmi, co můžeme vidět v divadle. Vybavuje se mi také Čaroděj ze země Oz z roku 1939 s Judy Garland v hlavní roli. Oproti mladšímu muzikálu Čarodějka, co je nyní k vidění u nás, je tento kus mnohem více „pohádkový“ a idylický, což se mi k vánočním svátkům ideálně hodí.
Přestože letošní Vánoce pro většinu z nás nejspíš nebudou takové, jak jsme asi zvyklí - máme omezené možnosti trhů, vánočních večírků nebo velkých rodinných setkávání - věřím, že i
tak budou svátky i letos šťastné a veselé a hlavně plné pohody. Třeba vám
k tomu některý z uvedených muzikálů pomůže… Krásné Vánoce vám všem. 😊
Komentáře
Okomentovat