Zvídavé otázky 7 statečných: Radim Schwab

 

(Foto: Lenka Hatašová)

Radim Schwab je jedním z těch muzikálových umělců, na jehož oslovení jsme se všichni stateční shodli. Známe ho především jako Fantoma opery, ale také z dřívějších projektů, které se již 10 i více let nehrají (např. Excalibur či Kladivo na čarodějnice). Kromě muzikálů hraje i činoherní představení typu „one man show“ Mistero Buffo, pravidelně pořádá turné vlastních koncertů a jeho nejnovějším počinem je velká operní role Don Giovanni, za níž získal diváckou cenu Liberecká Thálie. Jsme proto rádi, že si našel čas i na nás. 😊 (Radim nám své odpovědi nahrál do zvukové zprávy a jeho svérázný mluvený projev jsme chtěli zachovat. Proto jsme tento text nijak zásadně needitovali, aby bylo zachováno to kouzlo mluveného slova, které by po stylistické úpravě zcela zaniklo. To je také důvod, proč jsme v jistých částech textu použili smajlíky.)

George: Když se řekne jméno Radim Schwab, každý si ihned vzpomene na Fantoma opery. Ovšem já si vás pamatuji již z divadla Ta Fantastika, kde se hrál můj oblíbený muzikál Excalibur. Jak vzpomínáte na toto dílo a na roli Mordreda?

Na Excalibur vzpomínám strašně rád. Byla to fantastická spolupráce s úžasným týmem a hlavně s panem režisérem Morávkem, který toto dílo povýšil na fantastický muzikál (pokud se to tak dá v tomhle pojetí nazvat, i když to do tohohle žánru spadá). A vlastně to odstartovalo moji dlouhou éru padouchů, co jsem potom po dobu deseti až patnácti let hrál, protože Mordred byl taková opravdu „velká potvora.“ Když pak přišly nabídky na různá natáčení, ať už to byl film, nebo televize, tak jsem pak vždycky hrál nějaký padouchy, zabijáky a tak podobně. 😊 Takže na Excalibur samozřejmě vzpomínám rád a byl bych moc rád, kdyby se to představení vrátilo, protože teď je taková doba, že se nikdo moc nepouští do nových věcí, spíš se teď všechno „oprašuje“ a vrací zpátky. Bylo by tedy super, kdyby se vrátil taky Excalibur. To bych byl šťastnej.

Coffeerun: Máte obrovský profesní záběr. Od činohry přes muzikál až k opeře. A na každém vašem vystoupení je vidět a hlavně slyšet, jak se posouváte dál a dál. Máte po „Fantomovi“ a Donu Giovannim ještě nějakou další metu či cíl, kterého byste rád dosáhl?

Ano, rád bych si zahrál Rhapsody in Blue od Gerschwina. Na piano samozřejmě. 😊

Džejňulka: Na divadle je podle mého názoru často důležitá i celková energie hereckého souboru. Jsou tedy pro vás dobré vztahy s kolegy důležité?

Ano.

Little Lotte: Kladivo na čarodějnice je dobře známý příběh, co nahání až hrůzu. Vy sám jste v tomto muzikálu hrál postavu inkvizitora Bobliga. Jak se vám hrál? Bylo těžké se vžít do role tohoto padoucha?

Boblig se mi hrál fantasticky. My jsme na tom hodně pracovali s Alenou Ambrovou, s níž jsem dlouho spolupracoval a která režírovala i Mistero Buffo, takže musím říct, že jsme toho padoucha udělali úplně exkluzivním padouchem. Takže mě to moc bavilo a hrál jsem to rád. Přestože těch představení bylo jenom několik a záhy to celé skončilo, tak mě to nesmírně bavilo.

Eric: Máte za sebou také účinkování v několika seriálech, kde jste hrál povětšinou opět lotry, mafiány, zloděje, vrahy… Vzpomínáte si na nějakou veselou historku z natáčení?

Na veselou historku si z těch seriálů vzpomínám.😃 Když mi bylo nějakých 20, tak jsem si udělal řidičák s tím, že budu jezdit Praha - Brno, ale pak jsem se nakonec do Prahy odstěhoval, takže jsem si auto nepořídil. A pak když mi bylo kolem 30, dostal jsem roli jednoho mafiána, který nasedne do auta a jako velkej frajer odjede. A když mi volali, tak se mě ptali, jestli mám řidičský průkaz, tak jsem řekl, že jo. Všichni mi tehdy říkali: „Hele, to se nezapomíná, když neřídíš nějakou dobu. To je jako, když jedeš na kole.“ Takže si představte: nastoupenej celej štáb, všichni připravení, klapka… a já teď jako velkej mafián přijdu k autu, nastartuju a měl jsem rychle odjet. Takže klapka, přijdu k autu, zavřel jsem dveře a teď auto „chrrrrtdtdtd chchchcrrrrrrr chrtdtd.“ „Stop, znovu.“ Takhle se to opakovalo asi pětkrát a po pátý řekl pan režisér: „Stop, 30 minut pauza, pan Schwab se naučí rozjet auto!“ 😃 

Takže to byla taková trošku ostuda. A ten majitel toho auta říká: „Něco není v pořádku?“ A tak jsem mu řekl, že jsem deset let neřídil, a jeho, chudáka, polil pot, protože to byla nějaká úžasná limuzína za strašný prachy. A já jsem navíc startoval to auto na nábřeží Vltavy, protože jsem odjížděl z Náplavky, tak jsem si pak ještě dělal legraci, že snad s tím autem nenajedu do Vltavy. 😃 Takže to byla taková story. 😊 Pak jsem ale po téhle zkušenosti opravdu poctivě cvičil na parkovišti, znova se rozjezdil a zopakoval jsem si všechny značky i přednosti v jízdě.

Annie: V rámci vašich koncertů často dáváte prostor mladým, prozatím nepříliš známým umělcům. Jak to bylo s vašimi kariérními začátky? Dostal jste někdy obdobnou příležitost, nebo jste naopak cítil, že vám chyběla?

Nedostal. Nikdy. Musím říct, že všechno, co přišlo, nikdy nebylo náhodou a nikdy mi nespadlo nic do klína. Vždycky jsem musel pracovat, jít na casting, nikdy jsem „nespal s dcerou producenta,“ abych dostal roli. Tohle se prostě nikdy nedělo a ani jsem se nikdy k žádné práci nedostal přes nějaká „kafíčka“ a podobně. Buď to byl konkurz, anebo mě oslovili na základě nějaké mé předchozí práce, která se jim líbila.

Nikča: Se svými 198 centimetry jste nejvyšší český zpěvák. Nedávno jste se dokonce nechal slyšet, že si hotely vybíráte podle délky postele. Podělil byste se s námi o nějakou kuriózní historku spojenou s vaší výškou?

Tak o své výšce žádnou historku nemám a už vůbec ne kuriózní. Jedině, když jsem byl malej, tak jsem byl malej a tlustej a táta mi říkal „buřtíku,“ a když jsem se potom vytáhl, tak jsem byl spokojenej, že to je tak a že jsem takovej vysokej kluk. 😊