Zvídavé otázky 7 statečných: Láďa Korbel

(Foto: Monika Seidlová / úprava: Kristýna Kiky Junková)

Moc vám děkujeme za vaše pozitivní reakce na náš nový „miniprojekt“ Zvídavé otázky 7 statečných. 😊Dalším „pánem na holení“, kterého jsme oslovili, je muzikálový herec, zpěvák a stálice Divadla Hybernia - Láďa Korbel. Co mu do života přinesly zkušenosti z pěveckých soutěží, kterých se účastnil? A které muzikály patří k jeho srdcovkám? Nejen to prozradil v našem rozhovoru.

Annie: Před lety jsi byl jedním ze soutěžících v pořadu Robin Hood - Cesta ke slávě. Později jsi soutěžil i v The Voice Česko Slovensko. Byly pro tebe tyto zkušenosti přínosné? Pokud ano, která víc?

Přínosné rozhodně ano. V obou případech jsem poznal spoustu fajn lidí a řada z nich jsou, nebo byli mými kolegy. RH byl mou první zkušeností s profi produkcí a vlastně to byl start mé muzikálové kariéry. Voice byl pro mě trochu návratem do mládí a chtěl jsem poměřit své síly se zpěváky, kteří nezatěžují svůj pěvecký projev ničím dalším (taneční choreografie, herecký projev, akrobacie). Od mládí jsem totiž zpíval v řadě kapel a za léta strávená v muzikálu jsem tento svět trochu zanedbával, takže jsem moc rád, že se mi zadařilo podat dobré výkony i v této disciplíně.

Džejňulka: Ačkoliv tě známe z muzikálů, máš i docela jiné povolání, manažerskou pozici. Jaká divadelní nabídka, nebo příležitost, by pro tebe byla natolik zásadní, že bys zvažoval věnovat se pouze umělecké činnosti?

To se velice těžko specifikuje, a dokonce si myslím, že to ani není možné. Tímto podobným modelem totiž funguje řada umělců, pouze nemají tak odlišná povolání jako já. Většinou totiž vycházíme z toho, že kolegové z divadelního světa studovali konzervatoř a jejich práce je tedy převážně v uměleckém světě. Řada kolegů, kteří zpívají v muzikálech, hrají i v činoherních divadlech, v seriálech, moderují různé pořady, vedou lekce herectví, tance, zpěvu, mají nahrávací studia, kapely, mají své produkce atd. To znamená, že v praxi je také živí více aktivit. Pro mě byla hudba vždy koníčkem, nicméně studoval jsem elektrotechniku se zaměřením na informační technologie. Má pracovní kariéra se tak vyvíjela od IT technika, přes obchodně technického zástupce až k Business managerovi v technických řešeních. Vzhledem k tomu, že se mi daří čas do obou těchto pracovních sfér rozdělit tak, že to funguje, nemám důvod to měnit. 😊

Little Lotte: Víme o tobě, že jsi duší rocker. Je zde ovšem nějaký muzikál (nebo muzikály), které jsou tvými srdcovkami a rád si je poslechneš i mimo divadlo?

Ano, opravdu mám asi nejraději hudbu, která se točí kolem rocku, takže i ta muzikálová tvorba, která mě baví nejvíce, má často rockový nádech. Je spousta děl, co mě zaujala, těch jsou minimálně desítky! Ale pouze pár poslouchám „dokola“. Nepochybně za jedno z nejlepších českých děl považuji Hamleta od Janka Ledeckého, z českých dále Dracula, Mefisto… ale ať zmíním i něco u nás méně známějšího, tak mě bavilo např. Rock of Ages (divadelní verze, film byl hodně komerční) za skvělé dílo považuji projekt Ayreon a konkrétně album The Human Equation, které se dočkalo i divadelní metal-opera verze. Mou velikou inspirací je i kapela Dream Theater, která má také několik alb koncipovaných jako nějakou rockovo-metalovou operu. No a nesmrtelnou klasikou je rozhodně muzikál Jesus Christ Superstar, který se dočkal řady skvělých provedení, a doufám, že se mi jednou podaří si Ježíše nebo Jidáše zahrát! 😊

Eric: Jaký nejlepší koncert jsi kdy navštívil? A když už bude kultura v plném proudu, koncert kterého zpěváka či jaké kapely si nenecháš ujít?

Záleží na tom, jestli se bavíme o velké produkci, nebo o klubových koncertech. O klubové scéně se můžeme bavit hodiny, tam mě baví spousta mých kolegů, kamarádů a nejvíc jsem pyšný na svého bráchu Radima a jeho kapelu Porta Inferi. Ze světových kapel mě ve velké produkci nadchly kapely Iron Maiden, Dream Theater, Stratovarius… z tvrdších Five Finger Death Punch, Slipknot, Opeth… Z českých kapel mě ve velké produkci stále nepřestávají bavit Kabáti, myslím, že co se týče show a atmosféry, tak je to špička u nás! Každopádně zde rád ukážu, jak mě baví odlišné žánry. Z českých kapel jsem byl nadšen z vystoupení kapel Čechomor s Martinou Pártlovou nebo s kapelou Fleret, ještě s Jarmilou Šulákovou. Folk v rockovém hávu a v podání těchto kapel je prostě pecka!

George: Jako muzikálový zpěvák jsi již prošel řadou divadel, kde jsi odehrál skvělé role. Dáváš přednost menší scéně a více kontaktu s publikem, nebo máš radši větší scény?

To je moc těžké říct. Myslím, že to záleží na každém díle. Například u Horečky sobotní noci v Divadle Kalich by podle mě velká scéna moc nefungovala, je tam řada minimalistických akcí a divák musí být v blízkém kontaktu. Naopak třeba u Dětí ráje si nedovedu představit „minimalistické“ pojetí. To je show, která mě nejvíce bavila při tour po zimních stadionech, kde jsme před sebou měli 5 - 7 tisíc diváků, a to je velká paráda! 😊

Nikča: Mě konkrétně jsi v divadle nejvíce zaujal v roli Tristona z muzikálu Doktor Ox. Jak na tuto roli vzpomínáš?

Mrzelo mě, že muzikál nesklidil větší úspěch, téma bylo velice zajímavé a myslím, že i aktuální (manipulace s myslí lidí). Jednalo se o takový zvláštně praštěný svět ve stylu Tima Burtona a děj byl napsán dle předlohy Julese Verna. Každopádně na roli Tristona vzpomínám moc rád, protože zde mi byla napsána píseň „na tělo“. Rocková pecka vystavěná z naprostého piana až do rockovo-metalových extrémů. Navíc byl to takový roztomilý optimistický „ňouma“, který se nechal ovládat, ale na konci se ukázal jako správný charakter! 😊

Coffeerun: Na čem nejvíc takzvaně »ujíždíš«? Například na jídle, knížkách atp.?

Jídlo rozhodně, burgery, to je moje, knížky málo, zvládám sem tam poslechnout nějakou audio knížku. Mám moc rád filmy, od animáků (Disney, Pixar, DreamWorks, Hajao Mijazaki), přes akční snímky a dramata až po horory. Také mám v oblibě komiksy, ať už v dnes populárním filmovém zpracování marvelovek, kdy mám doma spoustu komiksových knížek - od Marvelu, Stephena Kinga, Joe Hilla (syn S.Kinga), anebo třeba v podobě starších komiksů z časopisu ABC. Samozřejmě také ujíždím na energii mého psa. Je to kříženec Jack Russell a Parson Russell teriéra, jmenuje se Malfoy a je to nezničitelný nezmar, s nímž jsme nerozluční parťáci.