Zvídavé otázky 7 statečných: Jan Kříž
George: Pro mě jste obrovský talent a velký dříč. Vždy odvádíte
svou práci na tisíc procent. Díky za to. 😊 Má dnešní otázka bude směřovat na
muzikál Tanz der Vampire (Ples upírů).
Měl jsem to štěstí vás v něm vidět v Berlíně a byl jsem moc pyšný. Je radost
vidět někoho, kdo nás umí takto skvěle prezentovat. Bylo těžké vžít se do této
role v němčině? A jak vás přijal celý kolektiv? Bylo třeba něco, co vás na
zahraniční spolupráci zaujalo, nebo překvapilo? Něco, co u nás není běžné?
Děkuju za pochvalu 😊 Co mě všechno překvapilo ve Stage Entertainment a co u nás není běžné - to
by byla odpověď, co by vydala na samostatný rozhovor. Je to obří produkční
společnost a své muzikály dělá senzačně. Byla to velká škola a i obří zkušenost
jen vidět, čeho všechno jde docílit obyčejným dobrým řemeslem. Samotné
nastudování role ohledně jazyka nebyl problém. Text se člověk naučí a Krolock
je pro herce skvěle napsaná figura. Je to chytře napsané a navíc zajímavý
charakter, takže věřím, že se dobře hraje v jakémkoliv jazyce. Spíš fonetika
němčiny byla sama o sobě práce na hodně dlouho, což mě překvapilo. Naštěstí
jsou tam na práci s cizinci dobře připraveni a zaměstnávají profesionální
fonetiky, kteří s námi intenzivně pracovali a prakticky nás učili znova mluvit
s jinou fonetikou. To byla velmi zajímavá zkušenost. Lidi mě tam přijali
skvěle. Byl tam opravdu senzační kolektiv lidí, se kterými se člověk denně
vídal jak v práci, tak i mimo ni. Poznal jsem herce, zpěváky a tanečníky
ze všech možných koutů světa a bylo velmi zajímavé poslouchat, jak to kde
chodí.
Nikča: Díky vaší zahraniční zkušenosti v muzikálu Tanz der Vampire jste se dostal i do
povědomí německých diváků. Přemýšlíte do budoucna o dalším zahraničním angažmá,
či jste již nadobro zakotvil v Čechách?
Hodně jsem to řešil se svým agentem v Německu, ale v tuhle
chvíli, jsme přes všechnu snahu nenašli způsob, jak pokračovat dál. Kdybych
neměl rodinu, pravděpodobně bych tam zůstal, ale takhle bych tam musel přestěhovat
celou svou rodinu a to už není snadné rozhodnutí. A už jsem odmítal znovu
absolvovat to, že s nimi uvidím v průběhu třeba dalšího roku jen přes
Skype. To je nevýhoda těchto velkých muzikálových produkcí v zahraničí. Člověk
hraje osmkrát týdně, takže tam prostě žije. To se nedá dělat na dálku. A moje
rodina je prostě tady. Řešil jsem to asi půl roku, ale jednoduše, když jsem se
v Německu kolem sebe rozhlédl po jevišti, lidi s rodinou tam až na pár výjimek
vlastně nebyli. Uvidíme časem, ta práce tam by mě velmi lákala, třeba se časem
najde způsob, jak si tam zas něco zahrát.
Eric: Zpíváte v
několika jazycích, čímž narážím nejen na němčinu, ale také na slovenštinu v Osmém světadílu či Vodě (a krvi) nad vodou. Já, jakožto rodilá Slovenka, jsem v divadle jen
zírala, jak skvěle s kolegy zvládáte zpívat ve slovenštině s perfektním
slovenským přízvukem. Jak jste se to učil? I když jsou to příbuzné jazyky,
přece jen mají svá specifika, která rychle prozradí, že zpěvák není rodilý Slovák…
Poprvé mě slovenština zaskočila. Jelikož jí člověk rozumí,
očekával jsem, že je češtině foneticky podobnější. Byla to pro mě vlastně první
zkušenost s fonetikou cizího jazyka. Bylo to velmi zajímavé a pracné. Po té
zkušenosti jsem měl pocit, že s tou němčinou už zhruba vím, do čeho jdu, ale to
byla zase úplně jiná záležitost, takže jsem se na začátku hodně přepočítal. 😊 Tam mě opravdu učili znova mluvit. Pak mi ale po roce jedna kolegyně Rakušanka,
když mě viděla na jevišti, řekla, že by podle akcentu přísahala, že jsem Němec,
i když by prý nevěděla, z jakého koutu Německa 😊 Tak to jsem si říkal, že ta
práce stála za to. Svět fonetiky je úžasná a fascinující věc. Chápu, že jsou
lidi, kteří tomu zasvětí život.
Džejňulka: Před časem jsem vás viděla v hlavní roli v představení The Greatest Show (podle filmu The Greatest Showman) a ačkoliv jsem
velký milovník češtiny, v tomto případě jsem uvítala, že úžasně chytlavé hity
zůstaly v anglickém originále. Zajímal by mě proto váš pohled na věc -
preferujete na jevišti raději přeložené písničky do češtiny, nebo originální
znění?
Na jevišti preferuju u nás určitě češtinu. V The Greatest Show to bylo něco jiného,
jelikož to byl spíše inscenovaný koncert, navíc i částečně mířený právě na
cizince. Ale pokud člověk vypráví na jevišti příběh, je to omezující, pokud ho
vypráví jiným jazykem, než je mateřština diváka. Takové vyprávění nabízí více
možností, jak s tím textem pracovat. Moc rád zpívám v různých jazycích a
samozřejmě zrovna čeština ve srovnání třeba s angličtinou nebo i němčinou není
zrovna zpěvný jazyk, ale v hudebním divadle je u nás nenahraditelná. Pak člověk
spíš narazí na to, že udělat dobré přebásnění muzikálů do češtiny je velký
oříšek, protože zpívaná čeština má spoustu pravidel, které třeba angličtina
nemá. Není tak stručná a často se mohou věci v překladu i významově ztratit.
Když je dobrý překladatel, je to ale pro zpěváka požehnání.
Coffeerun: Často se stává, že pokud si děti vyberou stejnou profesi
jako jejich rodiče, hodně tím »trpí« – neubrání se zkrátka srovnání a ze strany
rodičů často i odrazování. Váš tatínek byl a je vynikající zpěvák a herec (Oldřich Kříž - pozn. 7 statečných), a
tak je pro vás určitě inspirací. Pocítil jste třeba v počátcích vaší kariéry,
že vás s ním srovnávali?
To naštěstí ne. Málokdy jsem s ním byl srovnávaný, protože v
době, kdy já už dělal muzikály, tak byl táta ještě u opery. Vlastně jsem k muzikálům
spíš přivedl já jeho než on mě 😊. Kdybych se rozhodl pro operu, asi bych měl v
tomhle směru pozici horší, ale v muzikálu mě to naštěstí nijak nepostihlo.
Annie: Pokaždé se na vás v divadle velmi těším. Především pak,
pokud zrovna hrajete mimo Prahu v některých starších klasických muzikálech.
Působíte na mě, že jsou i pro vás srdeční záležitostí a hrát v nich vás
nesmírně těší. Postavu Dona Lockwooda z mého oblíbeného muzikálu Zpívání v
dešti jste si zahrál v Liberci, v Českých Budějovicích a dokonce také v
rámci zahraničního turné v němčině. Je vám osobně některé z těchto uvedení
bližší?
Rád hostuju mimo
Prahu, protože se tam dělá většinou zcela odlišný repertoár. A já mám rád svoji
profesi pestrou. Navíc některé starší věci jsou opravdu skvostně napsané. Zpívání v dešti mě provází už skoro
deset let. Ono se nedá říct, že by mi nějaké uvedení bylo bližší, protože se
jednalo prakticky o jednu inscenaci, která takto putovala. Bylo zajímavé si ji
zahrát s různými kolegy. A dokonce v jiném jazyce. To byla výzva.
Spíš pro mě bylo takhle zajímavé si zahrát Divotvorný hrnec, který už mě potkal
prakticky šestkrát v různých verzích. Dvě jsem dokonce hrál současně. Ale taky
bych neuměl říct, které uvedení mi bylo bližší.
Little Lotte: Na střední škole jste studoval v oboru výroba hraček
(stejně jako já 😊) Vyrábíte i dnes čas od času nějakou hračku pro vaše děti
Filípka a Aničku?
Vážně? Nás hračkářů není moc 😊. Hračky už nedělám, právě
proto, že si toho oboru vážím. Spíš se snažím promítnout to, co jsem se naučil,
do rozhodování, jaké hračky dětem ‚dovolím‘ a které už jsou pro mě mimo.
Naštěstí oproti době, kdy jsem studoval, se dostupnost kvalitních hraček
neuvěřitelně posunula. Pamatuju si, že když jsem byl na střední, tak byla
hračkářství plná plastových postaviček z filmů apod. Dřevěné hračky byly úplně
okrajovou záležitostí. ‚Reklamní hračky’ sice nevymizely, ale mám dobrý pocit z
toho, že se vrací kvalitní poctivě hračky a již není problém je dneska sehnat.
Je to mimochodem nádherný obor na studium. Nebylo by špatné - být opravdu
profesí hračkář.
Komentáře
Okomentovat