Muzikál Fantom opery : Hudba noci rozsvěcující pochmurné dny

 

Fantom opery je jedním z nejúspěšnějších muzikálů na světě a troufám si říci, že dokonce i někdo jinak zcela nepolíbený kouzlem divadla toto dílo bude znát. Příběh nadané dívky a tajemného muže s maskou již v podstatě zlidověl. V roce 2014 jsme se dočkali české verze muzikálu nabité hvězdným obsazením, a to v pražské Goja Music Hall. Musím říci, že to bylo nádherné „fantomovské období“, proto jsem velice smutnila, když se v prosinci 2016 odehrála derniéra. Štafetu v GMH převzal rakouský muzikál Ples upírů, z něhož jsem již své dojmy sepsala, nu a v roce 2018 se nám příběh Anděla hudby vrátil v novém uvedení, což ale ve finále nebyla taková výhra, jak by se mohlo zdát. Ano, začínám znít jako kolovrátek, ale časový odstup a jiné uvedení dělá opravdu mnoho.

Česká verze Fantoma opery mi připadá jedinečná také proto, že překlad je téměř doslovný a přitom texty zní, jako by byly v češtině napsány již původně. Scéna je spolu s kostýmy kouzelná a každého diváka lapí efekty do sítí. Když k tomu všemu připočítám bravurní pěvecké výkony a přenádhernou hudbu Andrewa Lloyd Webbera, jedná se skutečně o jeden z nejhezčích divadelních zážitků v mém životě. O to více mě pak mrzelo, když jsem z několika představení v novém uvedení odcházela značně zklamaná. Popudil mne například fakt, že byť jsem Fantoma navštívila vícekrát, nebylo představení, kdy by se něco nepokazilo. Já rozumím tomu, že technika je záludná a divadlo je živel, u něhož si nikdy nemůžeme být jisti, co se stane, navíc údržba také není zcela jednoduchou a levnou záležitostí, ale pokud vám za jeden rok ohoří lustr, kulisy se div nerozpadnou, vypadnou pojistky, nebo například zmizí veškeré efekty, které představení dodávaly šmrnc, je vše již o něčem jiném. Nemluvě o tom, že konkrétně v GMH kvůli špatným podmínkám každou chvíli diváci v hledišti kolabují.

Aby nebyla celá recenze jen jedna velká negace, přesuňme se nyní na hodnocení jednotlivých výkonů, což bude značně veselejší. Protagonistu příběhu, tajemného Anděla hudby a Fantoma z podzemí s maskou na tváři, ztvárňují Marian Vojtko a Radim Schwab, přičemž každý roli pojal úplně jinak. Zatímco Radim byl spíše zoufalý, nešťastně zamilovaný muž se znetvořenou tváří, Marian připomínal psychicky nemocného a šíleného jedince. Oba mají vlastně svým způsobem pravdu a roli prezentují správně, protože hlavním znakem „muzikálového“ Fantoma je právě zoufalství spolu s nešťastnou láskou, u „knižního“ zase převládá model šílenec. A protože pěvecky jsou si oba umělci rovni, preferuji v této roli spíše Radima právě díky jeho pojetí role.

Hlavní ženská postava, baletka, později úspěšná zpěvačka a Fantomova láska Christine má také dvě představitelky, Moniku Sommerovou a Michaelu Štikovou Gemrotovou. Mně osobně se více zalíbila Michaela, která dominuje pěveckou stránkou, ale u Moniky jsem zklamaná nebyla, jelikož u ní zase převažuje herecký výkon.

Třetím z vrcholů hlavního milostného trojúhelníku je vikomt Raoul de Chagny v podání Tomáše Vaňka, Michala Bragagnola či Bohuše Matuše. Musím podotknout, že zde nemám preference žádné, všichni tři představitelé byli výteční.

Děj Fantoma opery je přesně vyvážený tak, aby si v něm každý nalezl to, co právě hledá. Kromě dramatických a dojemných chvil nalezneme i chvilky humorné, o něž se postarají operní hvězdy Carlotta Giudicelli (Tereza Mátlová) a Ubaldo Piangi (Nikolaj Višnjakov) nebo také povedená dvojice producentů Firmina a Andrého (Petr Matuszek, Josef Štágr, Jan Urban). 

Tento příběh však zároveň nenechá jediné oko suché, naopak nám vrhá světlo do temnějších časů, aby byly zase o něco lepší. Navíc je natolik poutavý, že vyvolal nekonečno diskuzí, například o tom, s kým podle diváků měla správně Christine zůstat a koho má (a s ní zřejmě i diváci) raději - zda Raoula, nebo Fantoma. Já osobně se hlásím k #teamphantom, protože mám v divadelních příbězích vždy slabost pro duševní spojení a opravdovou lásku a přitažlivost, kterou třeba ani nedovedu vysvětlit. 

Zůstává otázkou, zda chtít, aby se Fantom do České republiky vrátil, či nikoliv. Tenhle muzikál je jedinečný, zapsal se do srdcí mnoha lidí a u mě konkrétně patří do TOP 5. Jenže poslední uvedení mě z mé závislosti dosti vyléčilo, už po návratu nejsem tak lačná, jako jsem bývala. V budoucnu je mým cílem zhlédnout toto představení v zahraničí, ale pokud by se Fantom opravdu vrátil, nejspíše bych už u třetího uvedení chyběla.