Muzikál Marie Terezie #poslední milost: Dramatické události v zámku i podzámčí

 

Přiznám se, že s původními slovenskými muzikály jsem zatím zkušenosti vlastně vůbec neměla. Do bratislavského Divadla Nová scéna jsem se sice již několikrát vypravila, šlo ale zatím vždy o tituly zahraniční. O existenci nového muzikálu Marie Terezie #poslední milost, respektive v originále Mária Terézia #posledná milosť, jehož autory jsou Ľubo Horňák (hudba), Dodo Gombár (libreto a texty písní) a Marián Brezáni (texty písní), jsem sice věděla, ale s covidovým obdobím jsem o cestování za muzikály na Slovensko vlastně ani moc nepřemýšlela. Možnost vidět na podzim roku 2022 tento muzikál v rámci hostování bratislavského souboru v pražském Divadle Hybernia jsem proto nadšeně uvítala a prakticky okamžitě jsem si pořídila vstupenku.

A musím konstatovat, že nám byl v rámci této návštěvy představen muzikál plný neotřelých nápadů a střídání hudebních žánrů, od rapu přes pop až po melodie téměř operní. Přesto se ale musím přiznat, že mi chvíli trvalo, než se mi podařilo se s Marií Terezií naladit na stejnou vlnu a představení si naplno užít. Pravděpodobně největší problém mi dělalo akceptovat prolínání příběhu zasazeného do 18. století s moderními prvky. Muzikál totiž ctí určité historické reálie, do děje však často vstupuje company oblečená současně a vybavená mobily či tablety, což je pro mě prvek skutečně postradatelný. Osobně si to vysvětluji jako potřebu poukázat na stávající trend nahrávat si pomocí mobilů videa i ze situací, které by měly zůstat spíše v soukromí. Zmiňovaná company se totiž vždy na scéně objevovala v momentech, které byly nějakým způsobem vypjaté a pro jejich účastníky nepříjemné, a tak by pro ně jistě bylo příhodnější, kdyby dané události nevypluly na povrch.

Jednoduchá, ale přitom účelná, byla též scéna Lucie Labajové, kterou tvořily vlastně pouze dvě lokality, které se v rámci příběhu pravidelně střídají – palác Marie Terezie a vesnice s mlýnem. Příběh muzikálu nám totiž souběžně líčí osudy dvou hrdinek – slavné panovnice, jež musí čelit osamělosti po smrti svého manžela a neshodám se svým synem Josefem II. Ten vnímá vládu své matky jako zkostnatělou a rád by již zrealizoval celou řadu mnohdy trochu nepromyšlených a unáhlených kroků a reforem. Obecně je Marie Terezie postavena do pozice ženy-panovnice v ryze mužském prostředí, což tehdy rozhodně nebylo jednoduché. Navíc jí hrozí vyhlášení války Pruskem, čemuž je též nucena čelit.…

Souběžně s děním na zámku, je nám představen i příběh mladé vdovy Magdalény, která se rozhodne sama koupit a provozovat starý mlýn a konkurovat tak místnímu mlynáři a především jeho ženě. Magdaléna je nejen krásná, schopná a pracovitá, ale také ovládá základy léčitelství a je obdařena výjimečnými schopnostmi, čímž se stává trnem v oku ostatním vesničanům a budí i určité obavy. Zkrátka úspěch se neodpouští. Obdobně jako Marie Terezie, také Magdaléna musí čelit nelehkému osudu osamělé ženy, vybojovat si své místo na slunci, ale také najít lásku. Obě hrdinky tak mají společného víc, než se může na první pohled zdát, a jejich osudy se v samotném závěru protnou.

Události na zámku a v podzámčí se tak tedy neustále střídají, což bylo v Hybernii vyřešeno tak, že levá část scény představovala prostředí Marie Terezie, zatímco pravá část naopak Magdaléninu vesnici a mlýn. Co jsem ale měla možnost zahlédnout na videoukázkách na internetu, v Divadle Nová scéna se prostředí střídá a scéna proměňuje za pomoci točny, což zřejmě dispozice Divadla Hybernia neumožnily.

U Marie Terezie rozhodně musím vyzdvihnout skvělé obsazení, a to nejen dvou hlavních hrdinek, ale i dalších postav.

V titulní roli se představila Sisa Lelkes Sklovska, která zde má skvělou příležitost zaujmout po pěvecké stránce v celé řadě poloh. Ještě větší pozornost si u mě však získala Viktória Matušovová, jelikož její postava Magdaléna je celkově živelnější a její osud je zase skutečně dramatický, a proto si tak může velmi snadno diváky získat.

Výrazně mě zaujal také Dávid Hartl v trochu kontroverzní roli Josefa II. Panovnice je však obklopena celou řadou dalších mužů – svým přítelem a ctitelem generálem Andrejem Hadíkem (Branislav Deák), lékařem a důvěrníkem Gerardem van Swietenem (Tomáš Majláth), vypočítavým baronem von Trenckem (Martin Kaprálik) či svým protivníkem, Fridrichem II. (Pavol Plevčík). V sympatické roli dcery Marie Terezie se představí též Jana Balzar Lieskovská.

Také v okolí Magdalény narážíme na početnou skupinu vesničanů, mezi nimiž dominují Kofa v podání Lucie Vráblicové, Magdalénin přítel Mojmír (Dárius Koči), místní mlynář (Peter Makranský) a především jeho nepřející žena (Mirka Gális Partlová) a rychtář (Lukáš Pišta), kteří do Magdalénina života podstatně zasáhnou. Scény v samotném závěru představení před popravou jsou tak díky skutečně skvělému obsazení nesmírně silné, tedy až tak, že jsem téměř ani nedýchala.

Jsem tedy opravdu ráda, že si Marie Terezie našla cestu až k nám a já tak měla příležitost toto představení vidět. Ve srovnání s původními českými muzikály jsem z tohoto kusu cítila trochu jinou, mně osobně příjemnou energii, což bylo rozhodně obohacující. Ostatně obdobně vnímám i celkovou slovenskou mentalitu jako živelnější a emotivnější, oproti té naší. Budu se tedy do budoucna těšit na další setkání se slovenským muzikálem. 😊