Muzikál NE/NORMÁLNÍ: Návštěva plná emocí
Na představení Ne/Normální jsem šla jen se základním povědomím o dějové zápletce, a byla jsem hodně zvědavá, jak to celé bude pojaté. Věděla jsem jen, že se jedná o příběh čtyřčlenné rodiny, kde se matka Diana potýká s psychickým onemocněním (bipolární afektivní poruchou). Bylo mi jasné, že téma nebude zrovna veselé, ale očekávala jsem, že mi alespoň trochu přiblíží, jak se toto onemocnění projevuje a že nejspíš bude mít dopad nejen na Dianu, ale i na celou její rodinu, tedy jejího manžela Dana a děti Natalii a Gabea. To, co jsem ale viděla, jednoznačně předčilo moje očekávání. Příběh je velmi silný a už po prvních pár minutách jsem se cítila vtažená do děje. Divák je neustále udržován ve střehu díky řadě naprosto nečekaných zvratů, kdy vlastně stále zjišťujeme, že nic není takové, jak to na první pohled vypadá. Až do poslední chvíle jsem si vůbec netroufala domyslet, jak by to celé mohlo dopadnout, a samotné finále mě hodně překvapilo.
Hudebně je představení spíše rockové. Přestože mluvených pasáží je minimum a hudba i texty se v daných situacích výborně poslouchaly, není zde žádná melodie, kterou bych si dlouhodobě zapamatovala. Jednotlivá čísla jsem spíš prožívala jako celek, než že bych měla potřebu je např. později poslouchat doma.
Obsazení mi připadalo opravdu zdařilé. Všechny postavy mají dostatek prostoru a nedokážu vybrat jednu, která mě oslovila nejvíc. Zbyněk Fric jako Dan ve mně asi budil nejvíce emocí. Dojímala i fascinovala mě jeho obětavost i v momentech, kdy by to většina lidí už dávno vzdala. Neméně dojemný byl také vztah Natalie a jejího přítele Henryho, v podání Kateřiny Herčíkové a Štěpána Kloučka. Chemie mezi nimi fungovala výborně, měla jsem pocit, že pohodový a uvolněný Henry je přesně ten protipól, který Natalie potřebuje, aby dokázala ve svém životě najít nějakou jistotu a rovnováhu, která jí zoufale chybí. Oproti tomu Henry pod vlivem Natalie získává větší míru zodpovědnosti a stává se pro Natalii oporou. Strašně jsem této dvojici fandila a přála jim, aby jim to spolu vydrželo co nejdéle. V podstatě jako jediní ve mně budili příslib určité naděje v celém příběhu.
Asi nejvíce rozporuplnou postavou byl pro mě Gabe v podání Štěpána Komárka. Dlouho jsem si na Gabea nedokázala vytvořit jakýkoliv názor. Jeho jednání mi ze začátku nedávalo příliš smysl a působil na mě až negativně. Kdykoliv se objevil na jevišti, mrazilo mě, ale myslím, že tak to bylo správně. Osvěžujícím prvkem byl Tomáš Vaněk v dvojroli psychiatrů, který měl asi jako jediný dokonce několik malých příležitostí představení trošku odlehčit. Jeho postava zároveň na rozdíl od ostatních nevyvolává silné emoce - je sice evidentní, že by rád Dianě pomohl, ale jeho možnosti jsou omezené a výsledky nenaplňují to, co si od nich Diana a Dan slibují. Na závěr se dostávám k Dianě a její představitelce Daniele Šinkorové. Typově se mi na Dianu vysloveně hodila. Její „hraná dokonalost“ byla naprosto uvěřitelná, stejně i neustálé proměny nálad a celkového chování, její zoufalství, odtažitost od Dana i Natalie, které ve skutečnosti miluje. Bylo mi jí skutečně líto a doufala jsem a přála jsem si, aby se Diana uzdravila, i když to asi nebylo příliš pravděpodobné. Pěvecky by se mi asi více na Dianu hodila zpěvačka se sytějším hlasem.
Celkově jsem měla pocit, že všichni dali do tohoto představení skutečně maximum a odváděli naprosto fantastické výkony. Představitele „dětských“ rolí, které jsem do té doby neznala, si nyní budu již rozhodně pamatovat, a těším se, až je někde uvidím příště. Ne/Normální pro mě není představení, na něž bych mohla chodit příliš často, protože je emotivně hodně náročné a skoro až vyčerpávající. Vím ale, že po čase ho chci určitě vidět znovu. Myslím si, že se budu moci zaměřit na jiné detaily, které mi napoprvé unikaly a budu některé věci zase vnímat trochu jinak. Rozhodně stojí za to tohle představení vidět, ale v žádném případě si u něj neodpočinete.
Komentáře
Okomentovat