Muzikál NE/NORMALNÍ: Nikdy nevíme, jak dopadneme právě my

Next to Normal - Ne/normální je muzikál, který se mi hodnotí dost těžko, jelikož to není moje srdcovka a zřejmě ani nebude. Hudebně je trochu mimo můj vkus, navzdory tomu si ale myslím, že má na české muzikálové scéně své místo. Není to komerční muzikál, není to žádná oddechovka ani jej nemůžeme nazvat rodinným, jelikož není pro všechny generace. Neopírá se ani o žádný notoricky známý příběh… NTN je prostě ze života. Děj se odehrává v úplně normální rodině, jakých jsou stovky, tisíce, miliony... a přece v něčem odlišné. Matka Diana trpí vážnou psychickou poruchou, která chtě nechtě ovlivňuje manžela i děti. Dění kolem rodiny i samotné nemoci je plný nečekaných zvratů, je však uvěřitelný a může se přihodit komukoliv z nás. Nikdy nevíme, co nás postihne a do jaké míry bude naši „nenormálnost“ posuzovat naše okolí.

Muzikál se dá s klidem přirovnat k psychologickému filmu, kde však k dramatičnosti jednotlivých situací přispívá a trefně je dokresluje rockově laděná hudba a písně posouvající děj dopředu. Ani samotnou hudbu nemůžeme nazvat komerční, melodie nejsou chytlavé ani dobře zapamatovatelné na první poslech. Navzdory tomu jsou však melodické, převážně v durových tóninách a docela uchu lahodící, pobrukovat si je však nebudete. Hudba je však v tomto případě vedlejší element, základním pilířem díla je děj, zápletka a již zmíněná psychická nemoc. Tím se muzikál stává nejen zábavou, ale je i poučný, a možná zjistíte, že podobně se chovajícího člověka máte ve svém okolí a ani vás nenapadlo, že by mohl být nemocný…

Výkony jednotlivých herců hodnotit nebudu. Můžu říct, že šestice herců se svých rolí zhostila skvěle, charaktery svých postav dokázali vystihnout přesně podle scénáře a zároveň jim dodat svůj osobitý punc. Celému představení dominovala Daniela Šinkorová v roli matky Diany, jelikož zmíněnou psychickou nemoc není jednoduché zahrát. Obdivovala jsem ji stejně jako třeba Dustina Hoffmana ve filmu Rain Man, kde hrál muže postihnutého autismem. Každá nemoc má svá specifika, čili na jevišti není velký prostor pro improvizaci a tak pro herce není jednoduché dostát jasně daným projevům. Jediné, co bych Daniele vytkla, je pěvecký projev, který ačkoli dost přidává na dramatičnosti její postavy, někdy by bylo lepší ubrat dynamiku. Divadlo na Prádle je přece jen malý prostor a není třeba napínat port na prasknutí.

NTN je dílo, které můžu doporučit lidem, kteří se nechodí do divadla pouze bavit, ale také se vzdělávat. Patří k alternativnímu hudebnímu divadlu, vystačí si s minimem dekorací a přichází před české publikum s jasným cílem - dostat do povědomí veřejnosti psychické nemoci jako součást života nás všech. V dnešní době není prostor pro tabuizování skutečností, které nám „normálním“ nejsou vždy příjemné. A můžeme se o nich dozvědět také formou umění.