Muzikál Tarzan: Romantika mého dětství

Vyrůstala jsem na dobrodružných knížkách. Od doby, co jsem se naučila číst, až do puberty, vystřídaly moji knihovnu všechny mayovky, verneovky i dumasovky. K hrdinům mého dětství tak neodmyslitelně patří Old Shatterhand, Sokolí Oko, Uncas, hrabě Monte Cristo a desítky dalších, s nimiž jsem prožívala všechna fantastická dobrodružství. A nechyběli mezi nimi ani dva kluci z džungle - Mauglí a Tarzan.

Postava i příběh Tarzana z rodu Opů se zrodily začátkem 20. století v hlavě amerického spisovatele Edgara Rice Burroughse. Líčí neuvěřitelný osud potomka anglického lorda Greystokea, který ztroskotal v africké džungli, v níž i se svou manželkou našli smrt. Přežilo jejich dítě, kterého se ujala pralesní opice, dala mu lásku a péči a vychovávala ho po vzoru zákonů džungle, a přece s velkou dávkou citů, které známe spíš z říše lidí. Později, po návratu do civilizace, se Tarzan díky krásné Jane stává gentlemanem. Tento fantastický dobrodružný příběh se dočkal také několika animovaných i filmových podob, z nichž nejznámější je určitě film z roku 1984, kde Tarzana věrohodně zahrál Christopher Lambert. O oblíbenosti animovaného Tarzana z dílny Walta Disneyho z roku 1999 ani není třeba mluvit…

Když jsem se dozvěděla o existenci muzikálového Tarzana, popravdě jsem si vůbec neuměla představit divadelní a hudební podobu právě tohoto příběhu. Po zhlédnutí několika videí na YouTube mě krásné a podmanivé melodie hudebního mága Philla Collinse přesvědčily, že to nemusí být špatný počin. Srovnání se zahraniční verzí nemám, a tak můžu popsat své dojmy pouze z českého uvedení.

---

Muzikálový Tarzan však za svou knižní předlohou přece jen v mnohém zaostává. Burroughs ve své knize chtěl nejen vylíčit napínavý příběh, ale také poukázat na rozdíly mezi lidmi a zvířaty, jejich rozdílné vnímání života je přece jen v mnohém podobné. Lidstvo umí s přírodou žít, ale také ji ve velkém zneužívat, což je mimo chápání Tarzana, který žil se zvířaty a život mezi lidmi je mu nakonec cizí. Muzikálový příběh je značně zkrácený a celkově působí spíš jako pohádka než jako napínavý román, podle něhož vznikl.

Měla jsem štěstí vidět oficiální premiéru. Živý orchestr musím zmínit hned na začátku, protože právě tento prvek je pro mě osobně jeden z nejdůležitějších, který v hudebních divadlech vyhledávám a oceňuji. Českému Tarzanovi dodal k celkovému provedení další hvězdičku navrch. Návrháři scény si hezky vyhráli s prostorným jevištěm Divadla Hybernia, využili jeho výšku i hloubku a dokonce i vzdušný prostor mimo jeviště. Diváci v prvních řadách si tak mohli vychutnat létající opice přímo nad svými hlavami. Liány zkrátka do džungle patří a poskytují prostor pro neskutečnou akrobatickou show herců a tanečníků v opičích kostýmech. Vytvořit imitaci afrického pralesa není na jevišti až takový problém, fantazii se meze nekladou a hra světel a stínů jen podtrhuje celkově dobrý dojem.

Již zmíněná hudba je příjemná, popová, romantická i úderná, rázná i naopak uvolněná. Kromě několika velice zdařilých hudebních nápadů mě však příliš neoslovila. Byly písně, které jsem si vychutnala, u některých jsem ale usínala. Zvuk byl vynikající, pěvecké výkony rovněž, ale ne všechna hudební čísla mi zůstala v hlavě. Za sebe ale můžu říct, že obecně je celé dílo po hudební stránce kvalitní a jedinečné.

Hereckým výkonům nelze nic vytknout, stejně tak ani režii či choreografii. Jako celek bylo jevištní provedení skutečně výborné, propracované do detailů a režijně - expresivně řečeno - »vymazlené«. S klidem můžu tento muzikálový počin nazvat rodinným pro všechny generace a pro milovníky dobrodružné literatury zvlášť.

K obsazení - Kalu hrála Dita Hořínková, Kerchaka Josef Vojtek, Tarzana David Gránský, Jane Ivana Korolová, Terka Martin Šemík, Portera Tomáš Trapl, Claytona Ernesto Čekan, Leoparda Tomáš Smička a malého Tarzana Viktor Antonio. Nebudu hodnotit každého zvlášť, protože bych se opakovala v superlativech. K žádnému z nich nemám nejmenší výhrady. Kala s Kerchakem tvořili dvojici přesně podle knihy - ona milující matka, on vůdce tlupy obávající se světa lidí. Tarzan - napůl člověk, napůl zvíře. Jane - naivní, veselá a přímočará dívka, dobře vypadající i zpívající. 

Ostatní členové lidské i zvířecí říše věrně zahráli charaktery svých postav. Company byla ve všech tanečních i akrobatických scénách vynikající. Nemá smysl se rozepisovat - zkrátka Tarzan v Hybernii je zajímavá podívaná a příjemná oddechovka pro celé rodiny. Nemůžu říct, že je tím nejlepším, co se kdy v Praze na muzikálové scéně hrálo, není to však dílo, které by rychle upadlo do zapomnění. Patří (podle mě) k nadprůměru a vyplatí se vidět.