Muzikál Dracula: Legenda bude žít dál

 

V dnešním článku se vrátíme zpátky do minulosti, zastavíme se v přítomnosti a určitě se bude pokračovat i do budoucnosti. O čem že to mluvím? No přeci o muzikálu Dracula. Je to jeden z mála českých muzikálů, kterému se daří na pomyslném žebříčku držet již několik let. Svou nedosažitelnou popularitou se těší přízni celé společnosti. Za tento úspěch děkujeme třem velikánům - jedná se o v první řadě autora hudby Karla Svobodu, který zhudebnil toto nadpozemské dílo plné poutavých melodií a krásné hudby. Dále autor textů a libreta, pan Zdeněk Borovec - jeho texty jsou přímo nadčasové, zasazené do každé etapy našeho života. Lahodí našemu uchu a je v nich totiž obsazen jistý důvtip, ale i nadsázka a smysl celého příběhu. Spolu s panem Borovcem se o libreto postaral také Richard Hes, který vdechl duši celému projektu.

K Draculovi mám svůj vztah. Pouze jemu děkuji a skládám poklonu. Byl to totiž on, kdo mě uvedl do světa muzikálu. Už jako malé děcko jsem chodil každý den kolem plakátu a říkal si, jaké to asi je. Vůbec jsem nevěděl, co čekat. A jak se to dá jinak zjistit, než osobní návštěvou? Viděl jsem tenkrát (až) druhé uvedení v Kongresovém centru, kam se Dracula zrovna vracel. Jednalo se o rok 2003. Za celý příběh jsem snad ani jednou nezavřel oči a téměř jsem nedýchal. Byl jsem naprosto vtažen do děje a bez hnutí sledoval celý příběh. Toho dne jsem si řekl, že to je teprve začátek. Tuto krásu si od té doby užívám až do dnešních dnů, vždy se můžu na chvíli zastavit a vžít se pokaždé do jiného příběhu a jiného světa. Na chvíli zmizet z běžného života a nechávat se unést kouzlem divadla.

V průběhu několika let jsem viděl Draculu nesčetněkrát. Měl jsem tu možnost zasednout do sedaček v Kongresovém centru, dále v novém nastudovaní v Divadle Hybernia a poté v Hudebním divadle Karlín, kde se Dracula mimo jiné hraje dodnes.

Určitě si teď pokládáte otázku, kde se mi líbil nejvíce. Taky jsem se teď lehce zastavil při psaní a přemýšlel - je to těžké. Většina z vás, zná jistě původního Draculu z Kongresového centra díky záznamu, který se v televizi pravidelně vysílá každý rok. Jak víme, Kongresové centrum disponuje obrovským jevištěm, které tehdy doplňovala veliká scéna hradu, kostela a kde se také dalo jezdit na motorkách. V pozdějším uvedení se muzikál přemístil do menšího Divadla Hybernia, kde došlo k omlazení a inovaci co se týče nových kulis i kostýmů. V Hudebním divadle Karlín se sešla kombinace obou dvou verzí, kde byl přidán živý orchestr, který dodal tomuto dílu velikou šťávu. V mém okolí znám a vnímám i názory ostatních lidí na tato díla. Dokáží hodnotit a porovnávat a dokonce se i hádat, kde byl Dracula lepší. Někomu vadí to a jinému ono. Já jsem byl vždy spokojen v každém divadle. Vnímal jsem příběh, hudbu a neřešil detaily. Jediné, co musím vytknout, je zkrácení dvou písní Tajemný hrad a Schůzka v zahradě, které se liší od prvního uvedení. Do Hudebního divadla Karlín byla zpět navrácena aspoň část. Také se lehce pozměnila druhá půlka děje, která nyní značí přítomnost. Což je zcela logické, Dracula jde totiž s dobou.

Dracula se také může pyšnit svou sílou v hudbě a textu. Občas se nám stává to, že se domů vracíme z nějakého muzikálu a nepamatujeme si žádnou hudbu ani text. V případě Draculy je to téměř nemožné. Každá část má své místo, prostor a svoji úlohu. Hit za hitem. 

Co se týče obsazení, mám samozřejmě pár svých oblíbenců. Jedno je ale jisté, obsazení bylo vždy vybrané skvěle. Tímto představením prošla celá řada našich hudebních stálic, ale také nových tváří. S Draculou je jednoznačně spjatý Daniel Hůlka. Je to jeho osudová role, ovšem rád si vzpomenu i na další - Pepu Vojtka, Tomáše Bartůňka, Mariána Vojtka až po nového Draculu Lukáše Kumprichta. Všichni pánové darovali Draculovi kus svého života a dovedli ho až na Snový soud. Každý odehrál své představení po svém, ale s náležitým respektem a uznáním...

Nééé, že by byl Dracula veliký chlípník 😉, ale jeho životem prošla i řada žen. K těm nejzásadnějším patřily Adriana/Sandra a Lorraine. Od Leony Machálkové, Radky Fišarové, Kamily Nývltové, Evy Burešové, přes Šárku Vaňkovou, Zdenku Trvalcovou či Kateřinu Mátlovou. Rád vzpomínám na každou, ovšem nejblíže mému srdci zůstala a zůstává Monika Absolonová jako Lorraine. Aktuálně jsem rád za mladou krev v podání Evy a Kamily. Jediné, co mě velice mrzí, je to, že jsem v roli Lorraine nemohl vidět Magdu Malou.

Šašek/Sluha/Profesor - neskutečné proměny, styl, humor a především profesionální výkony pánů Jiřího Korna, Tomáše Trapla, ale také Aleše Hámy či Jiřího Langmajera. Tato postava byla napsána a vymyšlena naprosto geniálně. Své srdce v této roli jednoznačně zanechal Jiří Korn. Jsem strašně rád, že jsem ho mohl tenkrát vidět. 

Nymfy jsou také nedílnou součástí celého příběhu. Ať se jedná o Nymfu ohnivou, větrnou či hodinovou. Zde musím především zmínit dvě dámy, bez nichž by to nebylo ono - těmi jsou skvělá a úžasná Hanka Křížková a Renata Drössler. Jejich energii a živelnost miluji pokaždé. Rád také vzpomínám na Olgu Lounovou a Michaelu Noskovou.

Steven - bratr Lorraine. Ač menší role, přesto velice zásadní. Roman Vojtek, Tomáš Savka, Bohuš Matuš, Josef Vágner, Peter Strenáčik. Ti všichni pánové ztvárnili touhu zachránit sestřin život se vší pokorou a láskou. Mé veliké díky zasílám pro Tomáše Savku a Petera Strenáčika, jejichž hlasy byly a jsou naprosto úžasné.

Za zmínku určitě také stojí další postavy v ději, jako jsou Kněz a Nick. Ovšem největší potlesk si zaslouží celá company a především Krev neboli Krvinky. Tato trojice byla vymyšlená naprosto skvěle a ať ji hrál kdokoliv, tak jí předal kus sebe. Za naprosto profesionální výkon a energii děkuji všem. Přesto musím zmínit aspoň tyto - Jurij Kolva, Tomáš Böhm, Igor Kolva.

Děkuji moc všem, kteří se podíleli a stále podílejí na naši společné cestě představením Dracula, které, jak pevně věřím, tu bude i za několik let. Zkrátka, jak se zpívá v jedné písni...
 „Co zůstává, je tvé jáááááááááá ... Jsi můj páááááánnnnnn.“