Muzikál Kat Mydlář: O věčné lásce a boji s osudem
Když se řekne Michal David, vybaví se mi celá řada známých hitů, které mám spojené zejména se svým dětstvím. Také mi vytanou na mysli Kroky Františka Janečka, Spartakiáda v roce 1985 a filmový Discopříběh. S průběhem let se však z Michala Davida stal také uznávaný autor muzikálový. Jako první jsem viděla jeho muzikál Kleopatra. Stihla jsem ještě derniéru prvního uvedení a doslova mě okouzlila. Zaujalo mě především velmi povedené obsazení s Monikou Absolonovou v hlavní roli a líbivé a snadno zapamatovatelné melodie v čele se známou „Teď královnou jsem já.“ Mě osobně však ještě o něco víc oslovila především „Velká píseň o Nilu.“ Kleopatra si u mě jednoznačně vydobyla místo mezi mými oblíbenými původními českými muzikály a ráda si ji i nyní čas od času poslechnu.
Mezi 7 statečnými se ale najdou i tací, co naopak mají muzikály Michala Davida velmi rádi a vrací se k nim opakovaně. Také jejich zásluhou mám průběžný přehled o aktuálním obsazení a jejich oblíbených písních i povědomí o tom, co můžu aktuálně v Divadle Broadway vidět. Nadšení z návratu muzikálu Kat Mydlář jsem proto nemohla ignorovat a věděla jsem vše o chystané premiéře i jednotlivých interpretech.
Nakonec o všem rozhodl „osud“, tentokrát v podobě uzavření divadel pro muzikálová představení v důsledku nouzového stavu kvůli koronaviru. Ve chvíli, kdy jsem se o tomto nařízení dozvěděla, zamrzelo mě množství představení, která tím propadnou a já o ně tak přijdu. Rozhodla jsem se proto své zklamání „vykompenzovat“ návštěvou nějakého muzikálu »na poslední chvíli« - tedy ještě honem během víkendu před tím, než k uzavření divadel dojde. Kat Mydlář se tak v tu chvíli nabízel jako ideální možnost a stala jsem se tak, trochu neplánovaně jednou z prvních statečných, kteří toto nové uvedení viděli. 😊
Myslím, že velkou výhodou Kata Mydláře je, že má sice reálný historický základ, ale nevychází z žádné předlohy, která by byla mou „srdcovkou.“ Díky tomu jsem se vyhnula srovnávání a mohla si užívat příběh, který nebyl úplně předvídatelný, takže jsem až do poslední minuty napjatě očekávala, jak vlastně dopadne. Děj je zasazen do 17. století, tedy do doby vlády Habsburků. Seznamujeme se s mladým Janem Mydlářem, který je studentem medicíny a přítelem Jana Jessenia. Jan Mydlář je zamilovaný do Dorotky, tu však její rodina přiměje ke sňatku s bohatým mlynářem Vaňurou. V důsledku intrik je Dorotka neprávem odsouzena za Vaňurovu vraždu a Mydlář, v domnění, že by mohl Dorotce pomoci, ukončí studium a stane se katem. Jeho osudem se tak stane nejen ukončení života milované Dorotky, ale následně po bitvě na Bílé hoře, také poprava přítele Jana Jessenia. Dokáže se svému osudu postavit? Podaří se mu usvědčit pravého viníka a očistit Dorotku? A má i přes všechna protivenství šanci láska Mydlářovy dcery Mandalénky se synem Jana Jessenia? Na to vše najdete v tomto představení odpovědi.
Musím ocenit, že příběh má rychlý spád, dobře se vyvíjí a divákova pozornost je tak stále „ve střehu.“ Po hudební stránce je pak Michal David rozhodně rozpoznatelný, mile mě ale zaujalo několik až rockově laděných melodií, které představení značně oživily a skvěle dotvářely atmosféru příběhu. Ocenit též rozhodně musím velmi povedené výkony prakticky všech interpretů.
Jako Jan Mydlář se představil Daniel Hůlka, jehož nezaměnitelný hlas krásně vynikl v sólových výstupech. Věřila jsem mu zejména jeho smutek a zoufalství, také jakousi celkovou únavu a zklamání životem v druhé půlce představení a v samotném závěru mě skutečně velmi dojímal. Jelikož se ale příběh odehrává ve dvou obdobích s odstupem cca 20 let, připadalo by mi možná logické a uvěřitelnější, kdyby první půlku představení odehrál mladší herec.
Hlavním záporákem příběhu byla Kateřina Brožová coby Žofie Pešanová. Řekla bych, že se v roli zákeřné mrchy doslova našla a skutečně odvedla fantastický a maximálně přesvědčivý výkon herecky i pěvecky.
Nadchly mě také představitelky Dorotky (Hana Barbara) a Mydlářovy dcery Mandalénky (Marianna Polyáková). Obě slečny jsem viděla poprvé a jejich pěvecké výkony mě doslova očarovaly. Moc se proto těším, až je uvidím i v jiných rolích. Zde byly maximálně přesvědčivé a jejich příběhy jsem s nimi skutečně prožívala.
Vynechat nesmím ani skvělé výkony Bohouše Josefa v roli Magistra Kellyho, který je navíc vypravěčem celého příběhu, a charismatického Petra Koláře coby Jana Jessenia. Velmi výrazně na sebe ale upozornil také Tomáš Löbl jako Jan Jessenius ml., a to zejména v opravdu krásném duetu s Mandalénkou.
Co mě naopak u Kata Mydláře příliš nezaujalo, bylo jeho výtvarné pojetí - jak scéna, tak některé kostýmy. Mrzí mě, že scéna je řešena převážně projekcemi a samotný prostor jeviště není příliš využit. Myslím ale, že toto je otázka osobních priorit, a tak jsem přesvědčená, že narazím na celou řadu názorů zcela opačných. Co se týče kostýmů, připadalo mi, že zatímco část z nich odpovídala dané době, některé byly naopak vysloveně moderní. Překvapily mě některé skutečně velmi krátké šaty, které by asi mohly dámy nosit na veřejnosti spíše nyní. Příliš jsem nepochopila ani efekty se svítícími meči, co děj vizuálně spíše přesouvaly blíže Star Wars než rudolfínské éře.
Muzikál Kat Mydlář mě nicméně jako celek pozitivně překvapil. Zaujaly mě poutavý příběh a velmi dobré obsazení. A i přes některé výhrady, se pro mě toto dílo stalo důstojnou rozlučkou s muzikály před tím, než nám byl »zpěv zakázán«.
Komentáře
Okomentovat