Zvídavé otázky 7 statečných: Michaela Tomešová

 (Foto: Hanka Pokorná)

Jak jste si mohli všimnout, naši sedmičku ani koronavirus nezastaví. Stále se vám snažíme přinášet nové články, soutěže a rozhovory. Další osobností, kterou jsme pro vás vyzpovídali, je muzikálová zpěvačka Michaela Tomešová, známá především z Divadla Kalich, ale i z mnoha seriálů - například Ordinace v růžové zahradě 2 či nejnověji Sestřičky. V našem rozhovoru se můžete dočíst, jak Míša vzpomíná na začátky své kariéry, které představení by divákům doporučila nebo jak se poprala s celiakií svého manžela či slovenskými texty písní v muzikálech Osmý světadíl a Voda (a krev) nad vodou.
 

Eric: Vaši muzikálovou kariéru jsem pochytila vlastně již v začátcích v Kalichu u Robina Hooda, do té doby jste se věnovala 10 let účinkování ve filmech a seriálech. Jak vzpomínáte na televizní soutěž Robin Hood - cesta ke slávě? Byla to velká změna oproti dosavadním seriálovým zkušenostem?

Musím říct, že já jsem se už od malička chtěla věnovat muzikálům, protože mě k nim přivedl můj starší bratr (dramaturg Ondřej Doubrava – pozn. 7 statečných), který muzikály miloval už odjakživa. Právě proto jsem se vlastně přihlásila do té konkurzové show, ale ani jsem netušila, že to bude taková reality show, spíš jsem to brala opravdu jako konkurz na muzikál. A vlastně už první mi vyšel. 😊 Je pravda, že už je to přes 10 let, možná dokonce 11! Strašně to letí! A fakt mi to velmi změnilo život. Děkuji osudu a především tedy asi mému producentovi Michalu Kocourkovi z Divadla Kalich, že mi dává opravdu samý krásný příležitosti a role, na nichž se můžu neustále zlepšovat.

Jinak já těch zkušeností se seriálem ani tolik neměla - v podstatě jsem začínala. Stejný rok, kdy byl Robin Hood, jsem i maturovala, tak jsem začala pořádně pracovat v podstatě až s muzikálem. Takže to neberu tak, že bych do té doby byla seriálová herečka, ale spíš jsem se jenom tak trochu oťukávala v tomhle světě a postupně z toho vznikla krásná fúze seriálů i muzikálů a posléze i činoher. Takže jsem v tomhle moc spokojená. 😊

George: Miluji muzikály Osmý světadíl a Voda (a krev) nad vodou. V těchto dvou muzikálech, hrajete skvěle hlavní role 😊. Obě představení jsou poměrně dost náročná nejen po pěvecké, ale i herecké stránce. Jak se připravujete na tyto role? Opakujete si texty ve slovenštině často, nebo vám samy naskočí do hlavy během představení? Jaké písničky máte vy osobně ráda od skupiny Elán?

Musím říct, že Osmý světadíl mi opravdu změnil život, a to i po jeho osobní stránce, protože právě tam jsem se seznámila s mým současným manželem (Roman Tomeš – pozn. 7 statečných), takže je to pro mě taky srdcovka. Celkově ty „elánovský“ muzikály mají pro mě velký kouzlo a vůbec nikdy jsem tam neměla problém s tím, že bych něco zapomněla. Samozřejmě, že teď, hlavně po té dlouhé pauze, budou velké »oprašovačky« a budu si to muset hodně připomenout. Ale ta představení se jinak zkouší docela dlouhou dobu, takže on si to člověk v podstatě nějakým způsobem zafixuje, a vždycky, když jdu hrát a obléknu se do toho kostýmu, učešu se jako ta daná postava, tak najednou se mi to všechno v hlavě spojí – vlastně si „otevřu šuplíček“ té postavy a opravdu nemám pocit, že bych něco zapomínala, nebo se mi něco ztrácelo. Je to naprosto automatický a mám to uložené v dlouhodobé paměti. A pak jsou představení, co už třeba dlouho nehrajeme - třeba Rent, kde si neustále pamatuju všechno, co tam bylo, protože jsem ho milovala a miluji doteď.

Co se týče elánovských písniček, tak já mám opravdu velkou vášeň ke všem písním z muzikálu Osmý světadíl, které mě provázely právě i v soukromém životě a mám to velmi propojené. Já jsem typ herečky, která jde do všeho velmi emočně naplno, a vždycky si to spojím sama se sebou. Ale když bych měla jednu vypíchnout, tak to bude určitě teď nově napsaná písnička pro muzikál Voda (a krev) nad vodou - „Vinný aj nevinný,“ kterou zpívají můj drahý manžel a Zbynďa Fric.

Džejňulka: Herci často zmiňují svou „největší noční můru“, tedy že omylem zmeškají představení. 😊 Někdy tak místo nich narychlo nastupuje záskok či alternace, což ale podle mě také musí být dost stresující, protože s tím dotyčný dopředu nepočítá. Stalo se vám někdy, že jste za někoho na poslední chvíli zaskakovala? Pokud ano, bylo to představení pak pro vás v něčem jiné a výjimečné?

Tak to si pamatuju naprosto přesně, protože to bylo jedno z posledních představení vůbec, co jsme hráli v Divadle Kalich před podzimním uzavřením divadel - už za dob korony, všichni diváci tam byli v rouškách. Já jsem měla hrát představení až v sobotu, takže v pátek jsem si to chtěla během večera zopakovat, protože jsme představení předtím půl roku nehráli, jak byla ta dlouhá karanténa. A ten večer měla hrát Mariannka Polyáková, jenže měla zdravotní problémy a museli ji odvézt do nemocnice. A mně přesně v 18:20 volal náš produkční a v tu chvíli jsem věděla, že když mi v 18:20 dvakrát volá produkční, tak to asi bude velmi vážný. Já jsem byla doma v Úvalech sama s dětmi, protože Roman v tom pátečním představení hrál, navíc jsem vlastně ani neměla auto. Jelikož jsem chtěla zachránit představení a měla jsem za 40 minut stát na jevišti, přičemž z Úval to autem trvá právě 40 minut, už jsem na nic nečekala a běžela za sousedkou. Vrazila jsem jí děti, řekla jsem jí, ať mi půjčí klíčky od svého auta, a běžela na představení. 😀 A opravdu jsem v těch 19:00 stála na jevišti, aniž bych si to představení zopakovala, protože jak jsem říkala, jsem si to chtěla opakovat právě ten večer. Ale zvládlo se to krásně a myslím si, že diváci nám to vrátili. Bylo to boží. 😊

Annie: Jste maminkou dvou malých synů. Zajímalo by mě, jak vnímají vaši práci, např. když se doma připravujete na představení. Viděli už někdy vás nebo vašeho manžela v nějakém představení v divadle, nebo je na to přece jen ještě brzy?

Tak synové samozřejmě žijí v prostředí, v němž se pořád muzicíruje, zpívá, hraje na kytaru a na klavír, takže v tom vyrůstají a berou to jako naprosto přirozenou součást naší domácnosti. Do divadla je moc nebereme, i když párkrát tam byli – třeba, když jsme si je tam předávali. A je pravda, že vždycky, když tam třeba Kristiánek přijde, tak běží okamžitě na jeviště, tam se mu strašně líbí a nechce odtamtud slézt. Po kom asi bude? 😀 Ale žádné představení ještě neviděli. Měli jsme v plánu, že starší Kristián, který je čtyřletý, už by asi zvládl představení Mauglí, ale jelikož byla korona, tak se to odložilo. Vlastně ale viděl zkoušku představení Madagaskar. To mu bylo 8 měsíců a jenom s otevřenou pusou koukal a byl úplně nadšenej, ještě tatínek v něm byl jako lev Alex…

Věřím, že se časem budou chodit na nás koukat do divadla. Taky je možnost, že pokud by se třeba někdy vrátil muzikál Osmý světadíl, v němž je role sedmiletého až osmiletého chlapce, tak by si to kluci jednou mohli i zahrát. 😊 Ale samozřejmě jenom, když oni sami budou chtít a pokud sami pro to budou mít takový nadšení jako my. Nechceme je do ničeho nutit. A naopak, pokud budou chtít jít naší cestou, tak jim nebudeme bránit.

Nikča: Na vašich sociálních sítích můžeme nalézt spoustu zajímavých receptů bez lepku. Stravujete se doma bezlepkově všichni, nebo připravujete vždy pokrmy jak lepek obsahující, tak i bezlepkovou variantu?

Když doma vařím, tak v podstatě čistě bezlepkově, protože jsem asi líná k obědu vařit dvě různá jídla - jedno s lepkem a druhý bez lepku. Tak jsem to prostě zkrouhla a vařím čistě bezlepkově, což je kvůli Romčovi, který má celiakii. Ani já, ani děti naštěstí na lepek alergii ani intoleranci nemáme, takže my si občas pořídíme nějaký normální chleba nebo normální pizzu, ale zase Romču nechceme provokovat. Navíc je pravda, že tělo se potom cítí líp, když není zatěžkaný tím bílým jedem zvaným mouka, takže já jsem takhle naprosto spokojená. Dá se s tím krásně pracovat a žít naprosto plnohodnotně. 

Little Lotte: Sledujete aktuální muzikálovou produkci? Pokud ano, objevila jste v nových muzikálech (např. Hamilton, Dear Evan Hansen) nějaký, co by vás zaujal? Který by to v takovém případě byl?

Co se týče světové muzikálové produkce, tak se snažím ji sledovat. Vždycky se kouknu spíš na úryvky videí a písniček z různých aktuálních muzikálů, které mě zaujmou. Jsem zastánce názoru si nepouštět muzikály ze záznamu, takže já se raději seberu a jedu do Londýna. Naposledy, když jsme tam byli na dva dny, tak jsme za tu dobu zhlédli asi pět představení 😀 - Billyho Elliota, Kočky, tehdejší novinku Once a Bídníky. A já si opravdu radši zajedu na živé divadlo a těším se, až se zase všechno otevře a až budeme moct. Třeba mě dost zajímá muzikál Waitress.

V Čechách jsem pak viděla nový muzikál Ne/Normální, který má třeba v Americe obrovský úspěch. Tak ten se mi moc líbil i u nás. A moji čeští kolegové jsou obrovsky talentovaní. Takže doporučuju, pokud se to ještě někdy bude hrát. 😊

Coffeerun: Zatím jsem neměla to štěstí, abych vás viděla v divadle. Kdybyste mohla vybrat třeba jen jedno ze všech představení, kde jste kdy hrála - které byste mi doporučila a proč? 😊

Doporučit jedno představení, za kterým si stojím a který je dobrý vidět? Já mám takový štěstí, že není jenom jedno, ale je jich opravdu hodně. Kdyby se hrála všechna představení, v nichž mám tu čest hrát, tak bych určitě vypíchla muzikál Vlasy, který je vsazen do nynější doby. Jsou to výpovědi naší dnešní generace, takže takhle zmodernizovaný je to vlastně víc pochopitelný pro mladý lidi.

A abych pořád nemluvila jen o Divadle Kalich, tak jsem dostala krásnou roli Eržiky v Baladě pro banditu v Divadle Na Vinohradech. A to je opravdu dílo, co stojí za to vidět, protože tam máme živou kapelu a ještě opravdu skvostné herce z Vinohradského divadla – činoherce i zpěváky. Takže, pokud byste chtěli jinam, než do klasicky muzikálového divadla, tak určitě doporučuji Baladu pro banditu. No, a v neposlední řadě teď začnu zkoušet muzikál Kabaret v Divadle Bez zábradlí, což je kultovní dílo s Lizou Minnelli. Pokud se to povede a pokud opravdu budu tolik dřít, tak myslím, že to bude velmi dobrý představení - toť moje tři tipy. Přijďte, až to bude možné. Budu se na vás všechny moc těšit! 😊