Muzikál Duch: Láska až za hrob

Muzikál Duch byl pro mě velice silný zážitek. Jednak se jedná o emočně napjatý příběh a také to bylo první představení, které jsem měla tu čest zhlédnout v Plzni. I když jsem znala filmovou podobu tohoto příběhu (film z roku 1990 s Patrickem Swayzem), na první české uvedení jsem do Městského divadla v Brně nevyrazila. Plzeňské uvedení pro mě tak v tomto případě byla premiéra. 

Scéna je v muzikálu Duch velmi minimalistická, což se pro některé jedince zdálo býti trnem v oku, já tuto skutečnost naopak uvítala. Ve většině případů totiž kladu větší důraz na děj a pěvecké a herecké výkony než na kostýmy a scénu. Zkrátka a dobře, pokud je představení precizně zahrané a dokáže mě vtáhnout do děje, nepotřebuji ke štěstí žádnou přehnanou zářivou show a nákladné kulisy. 

Tento muzikál vyniká hlavně v takzvaném »brnkání« na emoce. Po poměrně klidném začátku přijde zvrat v podobě smrti hlavní postavy Sama, který se poté stává oním titulním Duchem. Již nepatří mezi živé, ale zároveň nemůže nalézt klid a pokojně odejít na věčnost. Snaží se tedy spojit se svou láskou Molly, aby se s ní mohl rozloučit a také ji varovat. Na povrch totiž vyplují různá tajemství a hrozby, což Sam zjistí díky tomu, že po smrti může nenápadně pozorovat dění ve svém „živém“ okolí.

Hlavní roli Ducha ztvárnil Pavel Režný, k němuž nemám jedinou výhradu. Mé sympatie si získal od prvního momentu, kdy se na jevišti objevil. 😊

Nutno ale podotknout, že co se obsazení týče, v tomhle představení musím vyzdvihnout hlavně dámy. První z nich je představitelka Molly, Eva Staškovičová. I přes značnou hlasovou indispozici zvládla představení odehrát takovým způsobem, že mě občasné zakašlání či nevydařený tón vůbec nerušily. Vzdávám tedy hold její profesionalitě, s níž i přes nemoc zvládla diváky oslnit natolik, že největší potlesk při závěrečné děkovačce patřil (právem) právě jí. 

Druhou významnou dámou je pro mě v tomto případě Venuše Zaoralová Dvořáková, která hraje postavu Ody Mae. Právě tato postava je komickým prvkem představení a při jejích výstupech se Samem se celý sál, včetně mě, popadal za břicho smíchy. Parádně odlehčila pochmurné téma, slzy dojetí se změnily v slzy smíchu - já skládám obrovský hold a dávám palec nahoru.👍

Hlavním záporákem je zde Carl, původně Samův kamarád. Jeho představitel Jozef Hruškoci předvedl pěkný výkon, ale s přáteli jsme se hned po konci představení shodli na tom, že by měl být o něco herecky výraznější.

Duch je pro mě dílem, které silně doporučuji, zároveň ale musím upozornit na to, že vás představení emočně sešrotuje a zanechá vám onoho proslulého brouka v hlavě: Co když se stane něco podobného mně a ve vteřině přijdu o někoho blízkého? Co kdybych dostala možnost se takto rozloučit s někým, kdo tu s námi již bohužel není? A co bych mu, nebo jí, vlastně řekla?

Jak se zpívá v tomto muzikálu - život je boj a žijeme ho pouze jednou. Tak si ho pojďme pořádně užít a až to bude zase možné, pojďme se vídat častěji s lidmi, na kterých nám záleží. Nikdo tady nebudeme navěky a nikdy nevíme, kdy přijdeme o někoho blízkého.