Muzikál Osmý světadíl: Příběh o lásce a pomíjivosti štěstí

 

Jednoho večera jsem se rozhodla mírnit „divadelní abstinenci“ prohrabáváním se ve své sbírce programů a listováním v nich. Vybavilo se mi díky tomu představení, od něhož jsem vlastně ze začátku ani moc nečekala, ale v konečném výsledku na mě velmi silně zapůsobilo. A jelikož možnosti jít do divadla byly poslední dobou zdánlivě v nedohlednu, nezbývalo než si pustit CD, ponořit se do vzpomínek a přenést se v čase o osm let zpátky do Divadla Kalich na muzikál s písněmi skupiny Elán - Osmý světadíl.

Již dříve jsem zde psala o mé nedůvěře v hit muzikály, které sice garantují spokojenost co se týče hudební stránky, ale mnohdy je to na úkor příběhu. Jsem navíc poměrně konzervativní a nevyhledávám moderní adaptace literární klasiky, a tak ve chvíli, kdy jsem se dočetla, že Osmý světadíl je inspirován Dámou s kaméliemi od Alexandra Dumase ml., moje nedůvěra ještě o trochu stoupla. Zvítězila u mě nicméně zvědavost, spolu se skutečností, že se mi celá řada písní skupiny Elán líbí, a také se skvělým obsazením, které je v Kalichu samozřejmostí. A mám velkou radost, že se tak stalo a že moje pochybnosti byly tentokrát opravdu zbytečné.

Prakticky okamžitě mě totiž pohltil příběh mladé dívky Jany, která, ač žije ve vztahu se starším a zajištěným Erikem, podlehne kouzlu spontánního a charismatického Tomáše a prožívá s ním skutečné okamžiky štěstí a radosti, které s Erikem nikdy nezažila. Mladá dvojice se tak musí postavit nejen Erikovi, který bojuje skutečně nečestně, ale také Janiným rodičům. Kromě toho se musí vyrovnat s rodinným tajemstvím, jež může jejich lásku definitivně zničit. Romantická love story plná vtipných scén se tak postupně mění v silný dramatický příběh o sebeobětování pro lásku. A právě motiv sebeobětování je spojujícím prvkem mezi muzikálem a knižní inspirací, která jinak líčí příběh značně odlišný.

Možnost koncentrovat se plně na příběh, podporuje také skutečně minimalistická scéna tvořená především světelnými panely, které dle potřeby různě mění barvu, a dotvářená pouze menším množstvím rekvizit - například pokud se nacházíme u Jany nebo u Erika doma, popř. v nákupním centru.

Po hudební stránce v podstatě není co vytknout. V představení zazní téměř všechny nejznámější hity skupiny Elán, ať už ve svižnějším tempu (Stužková, Valiace sa kamene, Kamikadze lásky, Kaskadér), nebo naopak pomalejším (Ak nie si moja, Láska moja, Čakám ťa láska). Nechybí ani dvě nové písně – Zajtra a Len kým tu si – napsané pro tento muzikál. Jedinou výhradu mám k občasné nadměrné hlasitosti. Je také škoda, že v Divadle Kalich není živá hudba, která by nepochybně takto skvělému představení jedině prospěla.

Hlavní postavou Osmého světadílu je pro mě Tomáš, kterého jsem viděla ve dvou různých alternacích, a to v podání Tomáše Savky a Tomáš Löbla. Více mě ale oslovil Tomáš Savka, jenž dodal této figuře nesmírné charisma, a tak jsem dokázala naprosto pochopit, čím Janu tolik okouzlil. Celou dobu jsem mu držela palce a finálové scény prožívala téměř se zatajeným dechem. Láska moja v jeho podání byla jedním z vrcholných čísel tohoto představení.

V roli Jany jsem viděla Michaelu Tomešovou a Kateřinu Kráľovskou Steinerovou. Obě dámy odvedly naprosto fantastický a vyrovnaný výkon, ať už v úvodních spíše zábavných scénách, tak i v emotivnějších momentech, až po dramatické finále završené písní Ôsmy svetadiel.

„Záporáka“ představení Erika skvěle zahráli Jan Kříž a Zbyněk Fric. Každý z nich pojal tuto postavu po svém, kdy Zbyněk na mě působil arogantněji a více sebestředně, projevoval se navíc negativně od prvního okamžiku. Honza na mě naopak působil více manipulativně a jeho povaha vyplouvala na povrch postupně, přičemž ve mně v určitém momentu vyvolával skutečně strach. V jeho podání jsou pro mě nezapomenutelné Valiace sa kamene, od Zbyňka pak zase Čakám ťa láska.

Fantastický výkon odvedli také představitelé Janiných rodičů – Alžbeta Stanková, Zuzana Krištofová, Jan Révai a Michal Pleskot, kteří měli především značný herecký prostor a záleželo na nich, zda je bude divák vnímat negativně, nebo jejich jednání dokáže alespoň trochu pochopit. Za sebe osobně můžu prohlásit, že ve mně budili především soucit, a je velmi těžké posoudit, jak bychom jednali na jejich místě my. Zmínit musím také velmi dojemný duet Jany s její maminkou – Jedenáste prikázanie.

Na závěr nesmím opomenout company, která má v tomto muzikálu značný prostor. Mám na mysli především představitele Tomášových kamarádů, kteří mě neskutečně bavili, a to zejména ve scéně v nákupním centru. Myslím, že bez nich by Osmý světadíl ani neměl tu správnou atmosféru a vážné a odlehčené momenty by nebyly v dostatečné rovnováze.

Osmý světadíl jsem viděla celkem třikrát a velmi jsem se těšila na jeho plánované uvedení na letní scéně v roce 2020. Moc mě mrzí, že na tento muzikál nakonec nedošlo, ale pevně věřím, že příležitost se ještě najde. Považuji Osmý světadíl za jeden z nejpovedenějších hit muzikálů u nás, kdy se podařilo nepodcenit dějovou zápletku a nepodřídit ji zcela hudbě. Kéž by takových bylo víc.