Divadelní představení Werich: Nebeská plavba životem legendy

 

Myslím, že v Čechách nenajdeme mnoho lidí, kteří by neměli alespoň nějaké minimální povědomí o Janu Werichovi, ať už z celé řady filmových komedií či z knih a pohádek. Také pak ve spojitosti s ním musím zmínit Osvobozené divadlo, kde spolu s Jiřím Voskovcem odehráli nemalý počet divadelních her, v nichž také zazněly písně Jaroslava Ježka.

Já sama Jana Wericha vždy vnímala jako nesmírně inteligentního člověka, s osobitým pohledem na svět, s jedinečným darem jazyka a smyslem pro humor, jehož byla vždy radost vidět v jakékoliv roli, kterou hrál. Ať už se jednalo o předválečné filmy s Jiřím Voskovcem, televizní komedie 60. let, dvojroli císaře Rudolfa a pekaře Matěje či postavu slavného krále Já I.

Myšlenka divadelního představení Werich, vyprávějícího jeho životní příběh, mě velmi zaujala a prakticky ihned jsem jej zatoužila vidět. Pak již zbývalo pouze netrpělivě čekat na to, zda nám budou tento rok letní scény vůbec povoleny a následně si ihned pořídit vstupenku.

Na Letní scénu Musea Kampa jsem se tedy vydala velmi záhy po premiéře, konkrétně 16. června 2021. Jako první upoutala moji pozornost skutečně minimalistická scéna, laděná celá do modré barvy, jíž dominovala malá modrá lodička – přesně taková, jaké jsme jako děti skládali z papíru. Tato lodička následně sehrává důležitou roli v celém představení. Ocitáme se totiž v nebi, ve kterém se setkává Jan Werich v podobě, v níž si ho pamatujeme z konce 70. let, se svým mladším, předválečným „já.“ Podnikají společnou „plavbu“ a vzpomínají na svůj život a do určité míry diskutují a hodnotí své jednotlivé životní kroky pohledem sebe sama v jiné životní etapě.

Postupně je nám tak tedy jejich prostřednictvím vyprávěn příběh mladého Jana Wericha, který se coby středoškolák seznamuje s Jiřím Voskovcem i Jaroslavem Ježkem, sledujeme také vznik Osvobozeného divadla, Werichův vztah s jeho ženou Zdeňkou a dcerou Janou, emigraci do Ameriky i návrat zpět do vlasti a rozdělení Wericha a Voskovce, který se rozhodl pro návrat do Ameriky. Jejich přátelství přesto přetrvává až do úplného konce.

Kromě samotné „plavby“ představení doplňují také velmi nápadité projekce, které skvěle dotvářejí atmosféru daného okamžiku a doby. Chybět nemohou ani hudební čísla, z tvorby Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Jaroslava Ježka, kteří jsou ostatně také hlavními postavami tohoto představení. Zmínit musím také skutečně skvělou company, plnou zvučných jmen. V našem případě Nina Horáková, Linda Stránská, Přemysl Pálek a Radim Madeja, kteří se zhostili i řady různých menších rolí.

Jak jsem již dříve uvedla, osoba Jana Wericha je ztvárněna dvěma herci. V našem případě jimi byli Vojtěch Kotek a Jan Vápeník a myslím, že oba byli velmi dobrou volbou. Zejména Vojtěch Kotek mě v této roli velmi zaujal a myslím, že se na ni skvěle hodil. Nezapomenutelní ale byli také Jan Vlas coby Jiří Voskovec a Matouš Ruml jako Jaroslav Ježek. Na jevišti se skvěle doplňovali a scény, kdy vystupovali všichni tři spolu, byly skutečně jedinečným zážitkem. S jejich pomocí jsem se dokázala přenést do éry Osvobozeného divadla a naplno prožívat jejich životní příběh. V roli Werichovy manželky Zdeňky jsme viděli Pavlu Beretovou, jejíž proměna z mladé naivní slečny až po poněkud psychicky labilní ženu v letech byla opravdu obdivuhodná. Výborná byla taktéž Vanda Pilař Chaloupková, která měla též nelehký úkol ztvárnit dceru Janu coby malé dítě i dospělou ženu.

Příběh Jana Wericha na Letní scéně Musea Kampa mě doslova pohltil a sledovala jsem jej téměř se zatajeným dechem. Uvědomila jsem si, že o jeho životě toho vlastně vím velmi málo, a i toto představení mě obohatilo o informace, o nichž jsem nevěděla, nebo je jenom nejasně tušila. A v neposlední řadě ve mně představení vzbudilo zájem se o takto zajímavé osobnosti dozvědět něco víc. Zcela určitě jsem nebyla na Werichovi naposledy a těším se proto, až si tuto „nebeskou plavbu“ budu moci znovu zopakovat.