Zvídavé otázky 7 statečných: Eva Staškovičová
Nikča: Již pěknou řádku let vás můžeme vídat na scéně Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde máte stálé angažmá. Neuvažovala jste ale někdy o změně prostředí či třeba o návratu do rodného Brna?
Určitě jsem po škole v rodném Brně chtěla původně zůstat, ale osud tomu chtěl jinak a jsem za to zpětně ohromně ráda, protože jsem se dostala do úžasného kolektivu, ve kterém přicházejí příležitosti, o nichž jsem si mohla nechat jen zdát.
George: V muzikálu Duch jste se divákům představila jako Molly, mimochodem naprosto skvěle. Každý z nás zná i stejnojmenný film, kdy jedno oko nezůstane suché. 😊 Jak jste vy sama vnímala toto představení? Bylo pro vás taky emotivně silné a bylo proto třeba těžší koncentrovat se na danou roli?
Nejprve bych chtěla moc poděkovat za pochvalu. Molly jsem měla moc ráda. Nádherná, barevná role. Sympaťačka, přímá, čistá… Vlastně takové mé vysněné ideální já. 😊 Výhodou pro mě při jejím ztvárňování bylo, že jsem neskutečná »cíťa«. Obrečím jakoukoli emoci: samozřejmě žal, ale i radost, vztek, strach,… Taky jsem měla skvělé kolegy Pavla Režného a Jozefa Hruškociho – s nimi se hrálo, plakalo i smálo samo.
Coffeerun: Původně jste chtěla dělat umělcům manažera, teď sama umělcem jste. Jak se to stalo? Co vás na tuto cestu nasměrovalo, nebo kdo vás vůbec přivedl na tuto myšlenku? A nemáte někdy tendence do toho ostatním takzvaně »kecat«? Ale my všichni „divadláci“ jsme samozřejmě rádi, že to tak nakonec dopadlo, protože bychom jinak byli ochuzeni o vaše skvělé výkony.
Ono to bylo spíš naopak. Jako malá jsem našim oznámila, že budu zpěvačka. Všichni se tomu zasmáli a i já směřovala život spíše k praktičnosti. Střední školu jsem ale přece jen vybírala podvědomě už asi tak, aby to s uměním mělo něco společného. Během studia jsem si ale čím dál tím víc uvědomovala, že mě děsně baví humanitní části a že čím dál tím míň rozumím marketingu a managementu. Testy jsem zvládala jen s tahákem (doufám, že to pan profesor nebude číst) a stále víc tajně snila, že se na diváky budu jednou koukat z očí do očí a nebudu schovaná v kanceláři. Takže nemám potřebu kecat vůbec nikomu do ničeho a jsem strašně šťastná za to, kde smím být.
Eric: Na jevišti jste vždy nespoutaný živel, vaše role přímo svádějí k obrovské exhibici, a vy tak přenášíte na diváka velký emocionální náboj. Která vaše dosavadní role měla podle vás ten náboj největší - takový, že i vám samotné třeba vždy zlepšila náladu na hodně dlouhou dobu?
Znovu moc děkuju… je úžasné slyšet, že někomu svým výkonem zvednu náladu a dobiju baterky. Mě asi opravdu baví jakákoli příležitost na jevišti. Je pravda, že některé role mě dokážou vyždímat, některé nakopnout… asi nejvíc »naspeedovaná« jsem ale asi chodila z Koček. Paradoxně, protože Kočky byly fyzicky to nejnáročnější, co jsem kdy zažila. Zároveň byly ale neuvěřitelně hravé a milé, že už prvních pár pohybů zahnalo jakoukoli depku.
Annie: V době covidu mě velmi bavila videa MuzTV, která připravoval muzikálový soubor DJKT a v nichž jsme vás mohli často vidět. Jak na tuto práci vzpomínáte? Pomáhalo to vám a vašim kolegům lépe přečkat tohle období nejistoty a čekání, co bude dál a hlavně kdy?
Vzpomínám na to s něhou a láskou, protože prakticky od první „klapky“ jsem byla těhotná… Prvních pár videí jsem to ještě nevěděla jistě, ale pak už jsem se většinou jen někde přihlouple usmívala a hladila si bříško. Ne, byla to úžasná zkušenost a myslím, že jsme jí krásně propadli a alespoň na krátké okamžiky díky ní zvládali zapomínat, že nic není v pořádku.
Džejňulka: Jste pro mě muzikálovou tváří, která se v jednotlivých rolích neuvěřitelně proměňuje. Měla jsem vás možnost poznat coby Molly v romanticky laděném Duchovi, ale také jako o něco větší „divošku“ v muzikálu American Idiot. Které z těchto děl je hudebně víc vaším »šálkem čaje«, tedy jakému druhu hudby dáváte přednost ve svém volnu? 😊 A máte třeba nějaké vzory na poli hudby či muzikálu?
Myslím, že nemám úplně vyhraněný hudební styl. Zrovna včera jsem si doma pouštěla Spirituál kvintet, pak tu jela Fíha Tralala, večer jsme s děckama zapařili na Green Daye a k žehlení v noci jsem si pouštěla Manau (francouzský rap na keltskou hudbu). Můj osmiměsíční syn, ten je vyhraněný velmi. Usíná pouze, když mu do ouška zpívá Pokáč… Musím mu jednou napsat děkovný dopis. Nevím, co bych si bez jeho „kočky s errorem“ (písnička Mám doma kočku – pozn. 7 statečných) občas počala.
Little Lotte: Na divadelních prknech vás všichni moc dobře známe. Jaká je ale Eva v soukromí? Co ráda dělá ve volném čase? Umí také vypnout?
Jéééé, já bych vypla, až bych brečela. 😊 Ale, jak jsem psala, máme doma miminko a ještě jednu starší úžasnou slečnu, takže nuda se u nás příliš nepěstuje. Ale jsem za to ráda. Jsem sice v soukromí určitě zakřiknutější a stydlivější než na jevišti, ale neumím asi úplně lenošit (teda pokud mám ten den naspáno alespoň tři hodinky). Mám asi docela dost koníčků. Ráda vařím, peču, šiju, pletu… do životopisů neustále vnucuji fakt, že umím i příst na kolovratu, ale zatím to nikomu nepřišlo natolik zajímavé, aby mě na základě toho obsadil. 😊 Také jezdíme na kole, a teď, když jsme se přestěhovali a já mám poprvé v životě svoji zahrádku, tak vyloženě cítím, jak mi s přicházejícím jarem zelenají prstíky. Do toho se snažím alespoň trošku udržovat v kondici nejen pro divadlo, i pro sebe samu, protože mám v životě obrovské štěstí, že moje práce je mým největším koníčkem.
Komentáře
Okomentovat