Zvídavé otázky 7 statečných: Radka Fišarová

 

Foto: Irena Brablcová

Česká Edith Piaf či první představitelka Evity u nás. To vše splňuje výborná muzikálová zpěvačka a herečka, Radka Fišarová. Velmi si vážíme toho, že si na nás našla čas a ochotně zodpověděla všechny naše zvídavé otázky. V našem rozhovoru zavzpomínala nejen na roli Evity, ale také na počátky Divadla Broadway či na své působení v muzikálu Quasimodo. Dozvíte se ale také leccos o repertoáru jejích šansonových koncertů či o zajímavých charitativních projektech, za nimiž Radka stojí.

Annie: Asi nejvíce vás mám spojenou s muzikálovou Evitou, kterou jste si zahrála hned dvakrát – poprvé ve Spirále, později též ve Studiu DVA. Tato uvedení jsou značně odlišná – ať už dispozicemi obou divadel, barvou vlasů titulní hrdinky nebo též rozdílnými překlady (Jiří Bryan, později Michael Prostějovský). Bylo těžké „naskočit“ do takto odlišného zpracování stejného muzikálu? A jaký to byl pocit se po více než patnácti letech znovu „stát“ Evitou?

Je pravda, že jestli mě něco ani ve snu nenapadlo, tak že bych si po Spirále ještě někdy zahrála Evitu. Nicméně jsem za příležitost zahrát si ji ve Studiu DVA nesmírně vděčná. Mohla jsem tak poznat tento muzikál ze zcela jiného režisérského pohledu. Ve Studiu DVA byla Evita dost moderní a vlastně „ostříhaná" o kus díla, a přesto to krásně fungovalo. Mohla jsem tak zažít, jak se dá s jedním totožným představením různě pracovat. Na Evitu ve Spirále samozřejmě nikdy nezapomenu, byl to životní zážitek a Evita ve Studiu DVA byla pro mě třešinka na dortu. Jsem ráda, že moje dva záskoky za Monču Absolonovou byly krásné pro mě i pro ni, neb v tu dobu očekávala své krásné potomky. Navíc je pro mě Studio DVA místem, kde se scházejí báječní lidé, čili mohu za tuhle příležitost opravdu jen děkovat.

Džejňulka: Jste skvělou představitelkou královny z Tří mušketýrů i Muže se železnou maskou a i v jiných rolích působíte vskutku královsky - dodáváte jim vždy šarm a eleganci, a tak ve vašem podání opravdu platí, že „Dámy vládnou“. 😊 Právě Tři mušketýři, ale i třeba Kleopatra, zase vládnou jevišti Divadla Broadway už řadu let. Jak vzpomínáte na doby, kdy byly tyto muzikály vlastně v celku novinkami? Obě představení se už asi v průběhu let nějak proměnila - jak to vnímáte vy sama? Děkuji za odpověď 😊.

Vše se mění. Tedy i představení, kterému je dnes 20 let, asi ani nemůže být stejné. Buď se vymění herci, anebo se samotní herci změní už tím, že prostě zestárnou. Jiná doba, jiné vnímání muzikálu i kultury, vše stále v pohybu. Já osobně na těchto představeních nejvíc oceňuji naše diváky, kteří za námi věrně chodí a stále dávají najevo, že jim ty „staré" kousky stále voní. Navíc v zákulisí se občas sejdeme opravdu skvělá parta - ti, co zažili začátky, a tak nostalgie samozřejmě funguje. Divadlo Broadway jsme někteří zažili ještě bez sedaček. Takže když jste u zrodu, musíte si prostě udělat nějaký vztah k tomu místu i lidem.

Little Lotte: Před časem jsme vás mohli vidět coby Káču v muzikálu Divotvorný hrnec, uváděném Jihočeským divadlem v zámeckém parku v Českém Krumlově. Tamější prostředí a atmosféra jsou nepochybně mimořádné nejen pro diváky, ale také pro herce. Představuji si však, že představení hrané před otáčivým hledištěm musí mít pro herce i svá úskalí. Jak na něj vzpomínáte?

Hrát Káču byl můj splněný sen. Byl to první muzikál, který jsem viděla, jak ve filmu, tak na divadle, kde byl skvělý Čochtan pan Dvořák. A ještě hrát v takovém nádherném prostředí, jakým je krumlovská točna? Co víc si přát. Bylo to krásné a moc ráda vzpomínám na své kolegy z Jihočeského divadla i hosty (Ondřej Izdný, Ondřej Veselý). Je to magické místo, které bychom si měli hýčkat! Což Jihočeské divadlo umí.

George: Mám rád každé vaše představení, ale dovolím si vybrat skvělý muzikál Quasimodo. Často na toto představení vzpomínám, protože bylo, je a vždy bude v něčem jiné než ostatní muzikály u nás. Píseň Ukolébavka ve vašem podání byla pro mě jednou z nejsilnějších z celého představení. Jak vzpomínáte na tento muzikál vy? Byl pro vás taky v něčem jiný než ostatní díla?

Ano, byl. Premiéru jsem hrála měsíc před porodem. 😊 Na to se opravdu nedá zapomenout, a vždy to bude zcela výjimečné.

Do 5. měsíce jsem hrála ještě Kata Mydláře, kde jsem vlastně i zpívala těhotnou Dorotku, a pak už jen matku ztracené dcerky v Quasimodovi. Bylo to mimochodem velmi silné představení, plné vynikajících výkonů, akrobacie, emocí. Škoda, že už se nehraje, protože myslím, že nabízelo celou škálu uměleckých zážitků pro diváka i herce. Tým, který tvořili SKUTR, Petr Kaláb, Honza Maxián či Jakub Prachař, choreografka Jana Burkiewiczová, byl opravdu jedinečný… A kluci akrobati DaeMen. A spousta dalších ve skvělém obsazení… No, jak říkám, škoda, že se už nehraje.

Nikča: Kromě účinkování v muzikálech jste i zpěvačkou šansonů, z nichž velká část je ve francouzštině. Narazila jste někdy na problém s tímto krásným románským jazykem, či jste se francouzsky učila?

Vzhledem k tomu, že jsem se francouzsky začala učit asi až po pěti letech účinkování v muzikálu Edith, vrabčák z předměstí, tak těch „problémů" jsem si zažila dost. Ale asi bych to spíš nazvala vtipné situace, kdy na mě po koncertě někdo začal francouzsky chrlit větu za větou a já se jen usmívala, nevěděla jsem ani ň a jen řekla Merci. 😊 Dnes už alespoň něco rozumím a minimálně dokážu říct, že nerozumím. 😊 Už je to dvacet let, nebo možná i víc - to už se člověk něco naučí, ať chce, nebo ne.

Eric: Pamatuji si na jeden z vašich sólových koncertů v Divadle Kalich, kde jste mimo jiných skvělých skladeb nakousla i tvorbu Edith Piaf, což není zrovna nejjednodušší repertoár. Ale vy jste byla přímo jejím ztělesněním. Také v představení Edith, vrabčák z předměstí jste hrála a zpívala tuto šansonovou ikonu. Inspiruje vás tvorba Edith? Pokud ano, čím konkrétně?

Edith Piaf je určitě moje životní divadelní role. A zároveň stěžejní v našem koncertním programu, i když jsme postupně začali zařazovat do repertoáru také skladby dalších francouzských interpretů a vlastní tvorbu či české zhudebněné básně. S koncertním programem Pocta Edith Piaf či s dalšími obměnami koncertujeme po celé republice nebo na Slovensku, ve spolupráci se symfonickými orchestry. Šansony znějí symfonicky báječně. Nebo s unikátním dechovým orchestrem, jakým je Ústřední hudba Armády ČR. Naší domovskou scénou je Malá scéna Studia DVA, kde máme svou scénu a svůj recitál, s mými hudebníky Sašou Yasinskim (akordeon), Mirkem Linkou (kytara), Petrem Dvorským (kontrabas), Ondřejem Kabrnou (klavír), Radkem Doležalem (bicí) a stepařem Dominikem Budlovským.

Coffeerun: Všichni vás znají jako charismatickou zpěvačku a herečku, která vdechla život mnoha postavám. Kromě toho se také, jako mnoho jiných hvězd, zabýváte charitou. Ovšem u vás mě zaujalo, že pomáháte prodejem vín prostřednictvím eshopu s úžasným názvem Krámek s nadějí. Mohla byste nám přiblížit celý tento projekt a i to, jak vás napadlo pomáhat právě vínem?

To je tedy na dlouhé vyprávění. 😊 Vše začalo v první vlně covidových opatření, kdy se vše poprvé zavřelo a probíhalo jakési adaptační období ve školách i v rodinách. Děti to zvládaly tak dobře, jak se o to postarali jejich učitelé a rodiče. A pro mnohé to byl opravdu oříšek. Když se děti v květnu vrátily do školy, měly opět co dělat, aby si zvykly. Chtěla jsem je povzbudit a dát tomu nějaký přesah. Tak jsem požádala děti ze třídy mého syna, zda by namalovaly slunce a květiny. Z jejich výtvorů potom vznikl společný motiv, který jsme přenesli na látky, z nichž jsme následně vyráběli penálky a také etikety na víno. Část z prodeje putovala Nadačnímu fondu Slunce pro všechny a část organizaci Pontis Šumperk na mobilní zahrádky. Děti tak vlastně samy vytvořily svůj charitativní počin. Byl to projekt pro radost všech zúčastněným.

Nakonec mě to vše natolik inspirovalo, že jsem se při další vlně opatření a zákazu zpěvu, rozhodla vytvořit další projekt, kterým byla soutěžní výzva Chci tě slyšet! ve spolupráci s multimediální značkou Pigy a F1. Chtěla jsem podpořit hudebně nadané děti a dát jim vědět, že nás zajímají a že nám záleží na tom, jak doma cvičí na distanční výuce. Zároveň soutěž sloužila jako poděkování učitelům ZUŠ za jejich trpělivost a oddanost. Přihlásilo se 650 dětí z celé republiky, s nimiž postupně začínáme spolupracovat. Hlavně nám ale šlo o jejich probuzení, a to se, myslím, povedlo. Právě připravujeme druhý ročník, takže už se těšíme na další skvělé výkony nebo na to, jak se za rok děti opět zlepšily. My je prostě Chceme slyšet! 😊