Muzikál Rocky: Netradiční love story z boxerského ringu

 

Přiznám se, že psát o muzikálu Rocky jsem vlastně původně vůbec neměla v plánu. Toto představení jsem viděla jenom jednou a navíc je to už nějakých pět let zpět. Rozhodně proto nemůžu říct, že by se mi dodnes vše vybavovalo do nejmenších detailů. Důvodem, proč jsem tedy nakonec názor změnila, je naše Džejňulka, která Rockyho v divadle neviděla a usoudila, že můj článek je cesta, jak se o tomto muzikálu dozvědět víc. 😀 Nevím, jestli splním její očekávání, nicméně pokusím se jí vyhovět, ponořit se do vzpomínek a nasdílet dojmy, které jsem si z tohoto díla odnesla… Třeba se Rocky vybaví i vám a podělíte se o své zážitky z tohoto představení v komentářích. 😊

Pravděpodobně většina z vás bude znát americký film Rocky z roku 1976, v němž hlavní roli ztvárnil Sylvester Stallone, který navíc včera, 6. července, oslavil 76. narozeniny - stárnoucího a ne příliš úspěšného boxera Rockyho Balboy, jemuž je nabídnuta životní příležitost. A Rocky se ji rozhodne nepromarnit. Více než o boxu se tedy jedná o příběh o odvaze, vytrvalosti, důvěře v sebe samé, ale také o lásce a plnění svých snů. Přiznám se, že se pravděpodobně řadím mezi výjimky, protože jsem filmového Rockyho nikdy neviděla (a nezměnilo to ani zhlédnuté muzikálové představení). 

Muzikálový příběh, který se zjevně drží filmové předlohy, byl pro mě proto naprosto nový. Skutečnost, že, přestože se jedná o příběh boxera, box není jeho hlavním tématem (což jsem si do té doby myslela), mě mile potěšila. Dějová zápletka, zejména její milostná dějová linka, mě zaujala. Oběma hlavním protagonistům, kteří byli skvěle vykreslení i se svými zápornými vlastnostmi, pocity nejistoty a váháním, navíc nešlo než držet palce až do samotného konce. Celý příběh vyvrcholí boxerským zápasem, v němž se utkají Rocky Balboa a Apollo Creed a jehož finále bylo pro mě, neznalou příběhu, trochu překvapivé. Čekala jsem totiž, že dopadne jinak. 😊 

První půlka představení je dějově slabší - je zjevně potřeba nejprve diváky více seznámit s charaktery jednotlivých postav. Děj se proto příliš neposouvá, po přestávce však dochází k zásadnímu obratu a příběh má najednou pořádný spád, takže celkový dojem z představení je tím pozitivně ovlivněn.

V Praze byl muzikál pod režijní taktovkou Christopha Drewitze uváděn v Kongresovém centru, které já nikdy nepovažovala za ideální pro divadelní představení, protože zejména ozvučení tam bývá velmi špatné. Jeho základním pozitivem je ale značný prostor, který se v případě Rockyho podařilo maximálně využít. Scéna Martina Černého byla velmi impozantní a propracovaná do nejmenšího detailu, ať už se jednalo o ztvárnění venkovních prostor nebo interiérů. Přeměny byly velmi rychlé a nijak nerušily a během pár vteřin jste se ocitli na úplně jiném místě. Působivý byl pak i finálový zápas, kdy byli diváci v předních řadách přemístěni do zadní části jeviště (a stali se tak trochu součástí samotného představení), zatímco boxerský ring byl naopak vysunut více do hlediště a přiblížen tak divákům. Jako celek to pak vypadalo velmi realisticky a efektně a na malou chvíli se mi tak dařilo i zapomenout, že jsem „jenom“ v divadle. 😊 Velmi povedenou scénu skvěle dokreslovaly kostýmy Romana Šolce, odpovídající éře 70. let - a to nejen civilní oblečení Rockyho nebo Adrian (kde se podařilo právě jejich zásluhou proměnit atraktivní herečky v nenápadné „šedé myšky“), ale i skutečně okázalé kostýmy pro boxerskou hvězdu Apollo Creeda a jeho doprovod.

Hudba Stephena Flahertyho velmi pěkně dokresluje atmosféru jednotlivých scén a zejména v lyričtějších polohách je velmi melodická. Mezi mé nejoblíbenější scény patří ty, v nichž jsou společně Rocky a Adrian - zejména pak výstup, kdy Rocky učí Adrian bruslit (The Flip Side), a také píseň z jejich společně strávených Vánoc (Happiness). V muzikálu ale zazní také hity proslavené již filmem, tedy Eye of the Tiger a Gonna Fly Now, což je podle mého názoru velmi dobrý tah, protože dokonce i já, která film nikdy neviděla, vím, že tyto dvě melodie k Rockymu zkrátka neodmyslitelně patří. 😊

Ocenit ale musím především perfektní herecké a pěvecké výkony, a to nejen v hlavních rolích. Obsazení bylo celkově velmi zdařilé a nezaznamenala jsem žádné slabé místo. Možná je výhodou, že nemám žádné srovnání s filmem a nebyla jsem tím proto nijak ovlivněna a nucena porovnávat.

Hlavní role Rockyho se skvěle zhostil Jan Kříž, kterému se podařilo jedinečně ztvárnit postavu možná trochu naivního outsidera, jenž se rozhodne vzepřít svému osudu a využít jedinečné příležitosti. V této poloze na mě působil velmi uvěřitelně a sympaticky a užívala jsem si každou jeho minutu na jevišti. Přesvědčivě na mě působil i v zápase s Apollo Creedem, kde se oba soupeři zdáli být skutečně vyrovnaní.

Představitelka Adrian, Markéta Schimmerová Procházková, byla naprosto přesvědčivá coby zakřiknutá, plachá a nenápadná dívka „od vedle,“ která vedle Rockyho, ač jsou povahově značně rozdílní, postupně nachází svoji jistotu a sebevědomí.

Vynechat nesmím ani Adrianina bratra Paulieho, jehož si v našem případě zahrál Henrich Heňo Šiška. Tato postava je spíše záporná a má i díky tomu poměrně výrazný herecký prostor, který, dle mého názoru, využil Heňo na maximum. Zapamatovatelný byl pro mě také L.W. Frenk v roli trenéra Mickeyho.

Rockyho soupeře, Apollo Creeda, si zahrál americký herec Luther Raphael Simon, jenž stejnou roli hrál již v německé verzi tohoto muzikálu. Typově se na roli Apolla vysloveně hodil a jeho výkon byl skutečně skvělý. Jediným zádrhelem byla hercova čeština, které bylo i přes jeho značnou snahu, docela těžké rozumět.

Muzikál Rocky byl rozhodně mimořádně zajímavým počinem. Byla pro něj charakteristická výpravná a působivá scéna a velmi originální pojetí závěru představení. Skvělé herecké a pěvecké výkony všech účinkujících podtrhly poutavý příběh o tom, že projevíme-li dostatečně odvahu a úsilí a máme-li silnou motivaci, můžeme dosáhnout prakticky čehokoliv.